náhled|Zde rekonstruovaní osteostraci patří do hlavní vývojové větve Cornuata, jejíž obecnou morfologii představuje zenaspidid Zenaspis (vlevo dole). Některé vysoce odvozené tvary hlavových štítů reprezentují zástupci řádu Benneviaspidida – rody Hoelaspis (vpravo nahoře) a Tauraspis (vlevo nahoře), nebo zástupce řádu Thyestiida – rod Tremataspis (vpravo dole). Posledně jmenovaný ztratil párové ploutve, pravděpodobně v důsledku přizpůsobení se k foserálnímu způsobu života.
Osteostraci jsou třídaLI, Jixiang. A new look at Tyriaspis and Thyestiida intra-relationship. 2024. vymřelých pancéřnatých bezčelistnatých obratlovců,Encyklopedický ústav (Československá akademie věd). Malá československá encyklopedie. Praha: Academia, 1986. sv. 4, s. 714. kteří se vyznačovali tím, že měli na hlavě kostěný dorzální (hřbetní) štít. Obývali území dnešní Severní Ameriky, Evropy a Ruska od středního siluru do pozdního devonu.
Etymologie Název Osteostraci v doslovném překladu znamená „kostnaté schránky“ (nebo také „kostnaté skořápky/střepy“). Název vznikl ze spojení dvou řeckých výrazů: osteon (ὀστέον) – kost ostrakon (ὄστρακον) – schránka, skořápka nebo střep
Tento vědecký název zavedl britský zoolog Edwin Ray Lankester v roce 1868. Název reflektuje skutečnost, že tato skupina bezčelistnatých obratlovců měla jako jedna z prvních tělo chráněno krunýřem z pravé kostní tkáně.
Popis Z hlediska anatomie patřili osteostraci, zejména druhy z devonu, k nejpokročilejším ze všech známých bezčelistnatců (Agnatha). Bylo to dáno vývojem párových ploutví a jejich složitou anatomií lebky. Osteostraci se podobali spíše mihulím než čelistnatým obratlovcům tím, že měli ve vnitřním uchu dva páry polokruhovitých kanálků (na rozdíl od tří párů u čelistnatců). Předpokládá se, že tvoří sesterskou skupinu k řádu Pituriaspida a společně tyto dva taxony představují sesterskou skupinu čelistnatců (Gnathostomata). Tuto hypotézu podporuje několik společných znaků (synapomorfií), jako jsou: sklerotické kůstky (zpevňující oko), párové prsní ploutve, kožní skelet se třemi vrstvami (bazální vrstva isopedinu, střední vrstva houbovité kosti a povrchová vrstva dentinu), perichondrální kost (kost tvořící se na povrchu chrupavky).
Většina osteostraců měla masivní hlavohrudní štít, ale zdá se, že všechny druhy ze středního a pozdního devonu měly redukovaný, tenčí a často mikromerní (složený z drobných šupinek) kožní skelet. K této redukci došlo pravděpodobně nejméně třikrát nezávisle na sobě, protože vzorec zmenšování je u každého taxonu jiný. Největším známým osteostracem je Parameteoraspis, jehož hlavový štít ve tvaru půlměsíce byl široký 35 až 40 cm.
Pravděpodobně byli relativně dobrými plavci, protože měli hřbetní ploutve, párové prsní ploutve a silný ocas. Kostěný štít kryjící hlavu tvořil jeden celek, a tak v dospělosti pravděpodobně nerostl. Způsob, jakým byla kost uložena, však umožňuje zkoumat otisky nervů a jiných měkkých tkání. To odhaluje přítomnost složitých smyslových orgánů na bocích a horním povrchu hlavy, které mohly sloužit k vnímání vibrací.
Fylogeneze Níže je zobrazen kladogram znázorňující fylogenetické vztahy osteostraců podle Sansoma (2009) s úpravami doplněnými Scottem a Wilsonem (2014):
Odkazy
Reference
Kategorie:Vyhynulí strunatci