Zvěstování je deskový obraz raného nizozemského umělce Hanse Memlinga. Zobrazuje zvěstování Panně Marii, kdy archanděl Gabriel oznamuje Marii, že počne a stane se matkou Ježíše, jak je popsáno v Lukášově evangeliu. Obraz byl vytvořen v 80. letech 15. století a někdy po roce 1928 byl přenesen na plátno z původního dubového panelu. Dnes je uchováván ve sbírce Roberta Lehmana v Metropolitním muzeu v New Yorku.
Panel zobrazuje Marii v domácím interiéru se dvěma anděly. Gabriel je oblečen do církevního roucha a nad Marií se vznáší holubice představující Ducha svatého. Obraz navazuje na oltářní křídlo se Zvěstováním z Oltáře svatého Kolumby od Rogiera van der Weydena namalované okolo roku 1455. Podle historičky umění Maryan Ainsworthové je Memlingovo dílo „překvapivě originálním obrazem, nabízejícím divákovi či věřícímu bohatství konotací“.
Ikonografie se zaměřuje na čistotu Panny Marie. Její mdloba předznamenává ukřižování Ježíše a panel zdůrazňuje Mariinu roli jako Matky, Nevěsty a Královny nebes. Původní rám se dochoval do 19. století a byl opatřen datem, o němž se mělo za to, že znamená 1482; moderní historici umění naznačili, že poslední číslice mohla být devítka, což by dávalo datum 1489. V roce 1847 historik umění Gustav Friedrich Waagen popsal panel jako jedno z Memlingových „nejlepších a nejoriginálnějších děl“.Sterling (1998), s. 81 V roce 1902 byl obraz vystaven v Bruggách na výstavě Exposition des primitifs flamands à Bruges, poté prošel čištěním a restaurováním. Bankéř Philip Lehman jej koupil v roce 1920 od rodu Radziwiłłů, v jehož sbírce byl snad od 16. století; Antoni Radziwiłł jej objevil na rodinném zámku na počátku 19. století. V té době byl proražen šípem a vyžadoval restaurování.
Popis náhled|Campinův Mérodeský oltář z 20. let 15. století s konvenční ikonografií krbu a vázy s květinami
Námět Zvěstování Panně Marii bylo oblíbeným tématem evropského umění, ačkoli scénu je obtížné malovat, protože zobrazuje Mariino spojení s Kristem, když se Panna stává svatostánkem Slova, jež se stalo tělem. Nauka o Marii jako Theotokos, Bohorodičce, byla potvrzena roku 431 na efezském koncilu; o dvě desetiletí později chalcedonský koncil potvrdil doktrínu vtělení – že Kristus byl dvou přirozeností (Bůh a člověk) – a Mariino trvalé panenství bylo potvrzeno na lateránském koncilu roku 631. V byzantském umění scény Zvěstování zobrazují Pannu na trůnu a oblečenou v královských šatech.Blum (1992), s. 52 V pozdějších stoletích byla Maria zobrazována v uzavřených prostorech: v chrámě či na zahradě.Blum (1992), s. 53
náhled|vlevo|upright=0.8|Levé křídlo Oltáře svatého Kolumby od Rogiera van der Weydena. Paprsky světla padají otevřeným oknem na Pannu Marii.
V raném nizozemském umění bývá Zvěstování zasazeno do soudobých domácích interiérů, což je tradice zavedená Robertem Campinem a následovaná Janem van Eyckem a Rogierem van der Weydenem. Ani Campin, ani van Eyck nezašli tak daleko, aby scénu zasadili do ložnice. Tento motiv se nachází ve van der Weydenově louvreském Zvěstování z doby kolem roku 1435 i na jeho Oltáři svatého Kolumby z doby kolem roku 1455, kde Panna klečí u manželského lůžka, vykresleného červenou barvou z drahých pigmentů. Memlingovo zobrazení scény je téměř identické s Oltářem svatého Kolumby.Snyder (1987), s. 38
Postavy Archanděl Gabriel se zjevuje Marii, aby jí oznámil, že porodí Syna Božího.Howard (2000), s. 353 Je zobrazen v poloprofilu, s malým drahokamy zdobeným diadémem na hlavě a oblečený v liturgickém oděvu. Má bohatě vyšívaný červeno-zlatý brokátový pluviál, lemovaný vzorem šedých serafínů a kol, oblečený přes bílou albu a humerál. V jedné ruce drží žezlo svého úřadu a druhou pozvedá směrem k Panně.Blum (1992), s. 49 Pokrčená kolena ukazují, že ji ctí a uznává jako Matku Kristovu a Královnu nebes, a jeho nohy jsou bosé a v prostoru umístěné mírně za jejími.Blum (1992), s. 50
Panna je zobrazena v čelním pohledu; postel s červenými nebesy přímo za ní působí jako rámující prvek, jako tradiční baldachýn. Na rozdíl od děl Memlingových předchůdců, jejichž Panny jsou oděny v klenoty nádherně zdobených a nákladných róbách, má Memlingova Marie na sobě prostou bílou košili pod modrým pláštěm a zdobí ji jen malý klenot na lemu u otevřeného výstřihu. U krku a na zápěstích prosvítají purpurové spodní šaty, což naznačuje její královský status. Marie nevypadá ani překvapeně ani vyděšeně; podle historičky umění Shirley Neilsen Blumové je scéna vykreslena s velkým smyslem pro naturalismus a úspěšně zobrazuje „proměnu Marie z dívky v Bohorodičku“.
náhled|upright=0.9|Zvěstování Jana van Eycka z Gentského oltáře z roku 1432 s nápisem směřujícím k Panně Marii a holubicí Ducha svatého vznášející se nad ní
Panna má inovativní a neobvyklou polohu. Zdá se, že buď vstává, nebo se jí točí hlava, jako by ztratila rovnováhu, což je odklon od jejího konvenčního sedícího nebo klečícího postoje. Blumová píše, že „marně hledáme na jiných nizozemských panelech Zvěstování z patnáctého století Pannu v poloze podobné té zde“.Blum (1992), s. 43 Historička umění Penny Jollyová naznačuje možnost, že obraz ukazuje polohu při porodu, motiv, se kterým van der Weyden experimentoval na svém Oltáři sedmi svátostí, kde pád Panny vyústí v polohu podobnou porodu, a na svém Snímání z kříže, kde se Marie Magdaléna ohýbá a krčí – podobnou polohu Magdaléna zaujímá na Memlingově Oplakávání.Jolly (2014), s. 40, 57 Po stranách Pannu podpírají dva andělé-služebníci. Ten vlevo zvedá Mariin plášť, zatímco druhý hledí na diváka a „vyžaduje naši odpověď“, píše Ainsworthová.Ainsworthová (1998), s. 118 Oba jsou menší postavy, vážní a podle Blumové v náladě „podobné náladě Gabriela“.Blum (1992), s. 54 Kromě postav zde Memling ukazuje typickou ložnici vlámské vyšší kupecké třídy z 15. století.
Předměty Holubice představující Ducha svatého se vznáší uvnitř duhově zbarveného kruhu světla přímo nad hlavou Panny Marie. Její umístění a velikost jsou pro umění té doby neobvyklé. Nepodobá se ničemu, co se nachází u van der Weydena, a v Memlingově díle se již nikdy neopakuje, ale připomína van Eyckovu holubici na panelu Zvěstování z Gentského oltáře. Její tvar se nachází na medailonech zavěšených nad postelemi v té době, a proto se zdá být v souladu s domácím interiérem. Levá ruka Marie spočívá na otevřené modlitební knize, kterou má podepřenou na klekátku, s viditelným písmenem „D“ – podle Ainsworthové snad pro Deus tecum („Pán s tebou“). Blumová se domnívá, že pasáž pochází z Izaiáše 7,14, „Hle, panna počne a porodí syna“. Váza s bílými liliemi a jediným modrým kosatcem stojí vedle ní na podlaze.Blum (1992), s. 48
Závěsný vak, běžně se vyskytující na postelích té doby, visí v centrální ose mezi Gabrielem a doprovodným andělem.Blum (1992), s. 44 Příborník vedle postele obsahuje svícen, knotovou svíci a láhev s vodou stojící v jasném světle padajícím z okna vlevo. Na podlaze je vícebarevná dlažba, podobná té na van der Weydenově Oltáři svatého Kolumby; Memling zkracuje stropní trámy ve středním plánu, na konci postele, přičemž podlaha se rozšiřuje do popředí. Blumová píše, že tento efekt vytváří „jakoby otevřené jeviště pro svaté postavy“.Blum (1992), s. 55
Ikonografie Ikonografie není přehnaně zatížená a Memling se vyhýbá nadbytečné symbolice. Mnoho prvků zdůrazňuje Mariinu roli jako Matky Boží; komora je vybavena jednoduchými každodenními předměty, které naznačují její čistotu. Váza s liliemi a předměty na příborníku jsou objekty, které by s ní diváci 15. století spojovali. Bílé lilie byly často používány k vyjádření její čistoty, zatímco kosatce nebo mečíky byly používány jako metafory jejího utrpení. Memling zdůrazňuje symboly spojené s jejím lůnem a panenstvím, „zavádí dva další andělské kněze a zaplavuje místnost přirozeným světlem, čímž legendu přetváří, aby zdůraznil doktrinální význam“. Charles Sterling popisuje dílo jako „jeden z nejlepších příkladů Memlingovy schopnosti převzít obrazovou konvenci zděděnou od jeho předchůdců a naplnit ji zvýšeným smyslem pro emoce a narativní složitost“.
Světlo náhled|Detail ukazující světlo dopadající na příborník, láhev s čistou vodou, svíčku z provazového knotu, svícen a závěsný vak Od 9. století bylo světlo spojováno s Marií a vtělením. Millard Meiss poznamenává, že od 12. století bylo běžným způsobem, jak popsat Mariino početí, přirovnání světla procházejícího sklem k průchodu Ducha svatého tělem Panny Marie.Meiss (1945), s. 177 Bernard z Clairvaux to vysvětlil takto: „Stejně jako jas slunce naplňuje a proniká skleněným oknem, aniž by je poškodil, a proráží jeho pevnou formu nepostřehnutelnou jemností, aniž by při vstupu ranil nebo při vycházení ničil; tak slovo Boží, nádhera Otce, vstoupilo do panenské komnaty, a pak vyšlo z uzavřeného lůna.“Meiss (1945), s. 176
Tři předměty na nočním stolku představují čistotu Panny Marie: láhev s vodou, svícen a knot. Světlo procházející sklem láhve ve tvaru lůna symbolizuje její tělo, proniknuté božským světlem; její čistá a nerušená voda představuje Mariinu čistotu v okamžiku početí, prostředek nacházející se také v dřívějších malbách jako metafora svatosti Panny Marie. Láhev ukazuje odraz příčky okna jako kříž, symbol ukřižování – další drobný detail, ve kterém Memling „vrství jednu průsvitnou symbolickou formu na druhou“.
vlevo|náhled|Zvěstování Dieric Boutsa, cca 1450, vynechává paprsky světla
Světlo reprezentované svícemi bylo tehdy často používáno k symbolizaci Panny Marie a Krista; Campin i van Eyck umístili do svých scén zvěstování krby nebo svíce.Meiss (1945), s. 175 Svícen bez svíce a knot bez plamene podle Ainsworthové symbolizují svět před Kristovým narozením a přítomností jeho božského světla.
Výzvou pro malíře Zvěstování bylo, jak vizuálně znázornit vtělení, Slovo, které se stalo tělem, neboli Logos.Koslow (1989), s. 10 Často zobrazovali paprsky světla vycházející z Gabriela nebo z blízkého okna vstupující do Mariina těla, aby znázornili koncept Krista, „který obýval její tělo a prošel jím“. Světelné paprsky mohly někdy obsahovat nápis,Blum (1992), s. 46 a někdy byly zobrazeny, jak vstupují do jejího ucha, aby ukázaly, že tak se Slovo stalo tělem.
Memling nezobrazil světlo jako zřetelné paprsky, podobně jako Dieric Bouts ve svém gettyjském Zvěstování. Přesto je místnost jasná, naplněná slunečním světlem, je to fenestra incarnationis, což pro soudobého diváka bylo adekvátním symbolem.Blum (1992), s. 47 V polovině 15. století byla Panna Maria zobrazována v místnosti nebo komnatě poblíž otevřeného okna, umožňujícího průchod světla.Meiss (1945), s. 178 Memlingova místnost s oknem, kterým proudí světlo, je podle Blumové mimořádně „decentním znamením Mariiny cudnosti“. Nejsou zde žádné svitky se slovy ani nápisy, které by naznačovaly souhlas Panny Marie, přesto je její souhlas zřejmý z jejího postoje, který se podle Sterlinga zdá být zároveň poddajný i aktivní.Sterling (1998), s. 83 Matka Kristova náhled|vlevo|Navštívení od Mistra Boucicauta (kolem 1405) je vzácným příkladem Marie doprovázené anděly, kteří se dotýkají jejího roucha Panenské narození je naznačeno červeným lůžkem a červeným vakovitým závěsem ve tvaru dělohy. Počátkem 15. století se závěsná lůžka nebo závěsné vaky staly symboly vtělení a „sloužily k potvrzení [Kristova] lidství“. Blumová poznamenává, že v době, „kdy umělci neváhali zobrazit prsa Panny Marie, se Memling nevyhýbal její děloze“. Kristovo lidství bylo zdrojem fascinace a pouze nizozemské umění našlo řešení pro vizualizaci jeho embryonálního stavu pomocí závěsných vaků drapovaných tak, aby naznačovaly tvar dělohy.Koslow (1989), s. 11–12