Dimitrie Alexandru Sturdza-Miclăușanu (10. března 1833 Butea – 21. října 1914 Bukurešť) byl rumunský politik. Byl představitelem nacionalisticko-liberální Národní liberální strany (Partidul Național Liberal), k jejímž zakladatelům patřil. Ve čtyřech obdobích byl premiérem Rumunska, od 4. října 1895 do 21. listopadu 1896, od 31. března 1897 do 30. března 1899, od 14. února 1901 do 20. prosince 1904 a od 12. března 1907 do 27. prosince 1908 (dohromady více než deset let). V roce 1897 byl krátce předsedou Senátu. Jako uznávaný numismatik byl v letech 1882 až 1884 prezidentem Rumunské akademie. Pocházel z bojarské rodiny Sturdzů.
Život V politice začínal jako soukromý tajemník moldavského a posléze i rumunského prince Alexandru Ioana Cuzy. Díky tomu brzy zastával několik ministerských funkcí v moldavské vládě (ministr kultu a školství, ministr veřejných prací). Později se obrátil proti Cuzovy a stal se jedním z nejhorlivějších propagátorů jeho svržení. Byl kvůli tomu načas internován v jednom z moldavských klášterů. V roce 1866 se připojil k Ionu C. Brătianu, který organizoval Cuzovo svržení a volbu prince Karla z Hohenzollernu (později krále Karla I. Rumunského). V Brătianuových vládních kabinetech v letech 1876–1888 opakovaně zastával různé ministerské funkce. Šestkrát byl ministrem zahraničí. V této funkci v roce 1883 podepsal tajnou smlouvu s Rakousko-Uherskem a Německem.
V roce 1892 byl zvolen vůdcem Národní liberální strany po Brătianuovi a následně se čtyřikrát stal předsedou vlády. Ke konci jeho politické kariéry vznikla uvnitř jeho strany skupina nazvaná "Oculta", která usilovala o jeho odstranění. Tuto skupinu vedl Eugeniu Carada, guvernér Národní banky. To přispělo k tomu, že ho zachvátila psychická choroba, dle oblíbené legendy na zasedáních vlády někdy štěkal (jako pes, nikoli metaforicky). Vaz mu ovšem zlomilo zejména rolnické povstání z roku 1907. Povstání potlačil s velkou krutostí a za cenu několika tisíc životů. To vyvolalo nakonec nevoli u krále a Sturdzova politická kariéra skončila. V roce 1908 se odjel léčit do Paříže, ale jeho stav se nelepšil. V hotelu prodělal nervové zhroucení s násilnickými výbuchy a musel být hospitalizován v nemocnici St. Antoine. Později byl umístěn v sanatoriu pro duševně choré v Bukurešti, kde i zemřel.
Antisemitismus Byl silným nacionalistou a podporoval blokování přístupu etnických ne-Rumunů k mnoha společenským pozicím. Byl také notoricky známý antisemita, usiloval o vyhoštění rumunských Židů a byl známý svým odporem vůči udělení občanství Židům v Rumunsku. Byl zodpovědný za vyhnání rumunských židovských intelektuálů Mosese Gastera a Lazăra Şăineanu. Přesto – či právě proto – vyjádřil podporu vznikajícímu sionistickému hnutí. Osobně podpořil organizaci sionistického kongresu ve Focșani v roce 1881 a v rozhovoru pro New York Herald v roce 1886 prohlásil, že "vytvoření židovského státu je jediným řešením židovské otázky".
Reference
Kategorie:Rumunští politici Kategorie:Premiéři Rumunska Kategorie:Rumunští šlechtici Kategorie:Numismatici Kategorie:Narození 10. března Kategorie:Narození v roce 1833 Kategorie:Úmrtí 21. října Kategorie:Úmrtí v roce 1914 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Bukurešti