náhled|Erb rodu Larisch-Mönnich Jan de Matha Josef Antonín hrabě Larisch-Mönnich (6. června 1766 – 23. listopadu 1820) byl slezský šlechtic, politik, zemský hejtman Těšínska, prezident zemského práva, skutečný tajný rada, císařský komoří a podnikatel. Patřil k nejvýznamnějším představitelům aristokracie v rakouském Slezsku na přelomu 18. a 19. století a je považován za zakladatele hraběcí linie Larisch‑Mönnich, která se později stala jedním z nejbohatších rodů slezského regionu.

Původ Rod Larischů (Laryšů) patří k nejstarším slezským rodům. Počátky tohoto rodu sahají až do 13. století, kdy se předek rodu Laryšů Arnold z Klisina jako doprovod družiny olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu dostal do Horního Slezska. Tento předek rodu bývá uváděn také k roku 1279.

V 17. století rod Larischů získal titul svobodných pánů (1654) a později hraběcí titul (1748).

Janův otec, Jan Josef Erdman hrabě Larisch (1738–1792) byl ženat s Marií Annou hraběnkou Hodickou z Olbramic (1744–po roce 1819), se kterou měl šest dětí. Právě Jan Josef Erdman v roce 1776 započal první těžbu černého uhlí na Karvinsku.

Po smrti Janova otce se jeho matka provdala za Jana Křtitele Evžena Orlíka z Laziska, posledního mužského člena rodu Orlíků z Laziska a ještě v roce 1819 žila v Opavě.

Mládí a vzdělání náhled|291x291pixelů|Zámek Fryštát Jan studoval na Tereziánské rytířské akademii (Theresiana) ve Vídni a následně politické a právní vědy na vídeňské univerzitě. Několik let působil u vídeňského císařského dvora jako páže, což mu otevřelo cestu k pozdější kariéře ve státní správě. Po návratu pobýval na rodových sídlech v Karviné a Fryštátě.

Sňatek a vznik rodu Larisch-Mönnich Jan se dne 14. dubna 1791 oženil ve Hnojníku s Annou Marií Teklou von Mönnich (†1829), jedinou dědičkou rozsáhlého majetku po Janu Václavu svobodném pánu von Mönnich (†1787). Ta byla nemanželskou dcerou, kterou Mönnich uznal krátce před smrtí a ustanovil ji univerzální dědičkou.

Na základě závěti a císařského diplomu Leopolda II. z 24. ledna 1791 mohl Jan připojit jméno a erb Mönnichů ke svému jménu a stal se zakladatelem rodu Larisch‑Mönnich.

Majetkový vzestup Jan patřil k nejúspěšnějším pozemkovým podnikatelům své doby. Jeho majetková strategie zahrnovala:

převzetí rodového fideikomisu (Karviná, Stonava, Albrechtice, Těrlicko), dědictví po Mönnichovi (Raduň, Jistebník, Studénka, Rychvald, Hažlach, Záblatí), rozsáhlé akvizice: 1792 – koupě frýdecké domény od hraběte Taaffeho (Fryštát, Ráj, Německá/Dolní Lutyně), 1796 – Kunčice nad Ostravicí, 1800 – Dolní Životice, 1801 – Stanislavice a Horní Suchá, majetky v pruském Slezsku (Rohov, Bluščov, Zakrzów), majetky v Haliči (Uście Biskupie).

Některé statky prodal (Ráj 1793, Rudice 1800, Prstná 1796), aby optimalizoval hospodaření.

Politická kariéra Jan zastával řadu vysokých funkcí:

těšínský zemský hejtman (1796–1813), prezident těšínského zemského práva, deputovaný na zemský sněm v Opavě, skutečný tajný rada a císařský komoří, komandér Leopoldova řádu, krátce guvernér Moravy a Slezska (1813).

O nejvyšší dvorské důvěře svědčí fakt, že dvě léta po státním bankrotu z roku 1811, jimž vygradovala hospodářská krize období válek s revoluční, resp. napoleonskou Francií, byl Jan jako vyslanec slezských stavů pověřen stahováním v té době již bezcenných bankocetlí z oběhu. V téže době Jan krátce působil jako prezident moravskoslezského zemského gubernia v Brně.

Hospodářské aktivity

Chov ovcí Základem úspěšného velkostatkového podnikání v Rakouském Slezsku i v Haliči se stal vlastní larischovský chov šlechtěných ovcí, pro nějž Jan nakoupil na konci 18. století z císařského ovčína v hornouherském Holíči španělské chovné berany (merino), k nimž posléze přidal francouzské ovce. Larisch-Mönnichův chov produkoval velmi kvalitní vlnu, komerčně úspěšnou na domácích i zahraničních trzích a výstavách, která předčila i konkurenci svých slezských aristokratických sousedů, knížat Lichnovských. Úspěch podnikání byl podpořen dobovou konjunkturou, způsobenou napoleonskou kontinentální blokádou, která razantně zvyšovala odbyt domácí vlny a s nim i její ceny.

Těžba uhlí Na karvinských statcích navázal na počátky těžby zahájené jeho otcem. V jeho době byla těžba ještě malá, ale položil základ pozdějšího uhlobaronského impéria Larisch‑Mönnichů.

Architektura a stavební aktivity Jan a jeho manželka zásadně přestavěli:

zámek Fryštát (klasicistní přestavba, anglický park), zámek Raduň, Dolní Životice, městský palác v Těšíně (dnes Muzeum Śląska Cieszyńskiego), opavský městský palác (pozdější Blücherův palác).

Smrt Jan zemřel náhle 23. listopadu 1820 během kongresu Svaté aliance v Opavě. Byl pohřben ve Fryštátě do nově vybudované rodinné hrobky pod kostelem Povýšení sv. Kříže. Dne 6. prosince 1829 zemřela i jeho manželka a byla uložena do hrobu vedle jeho boku.

Potomci náhled|375x375pixelů|Blücherův palác v Opavě Dědicem se stal nejstarší syn Jindřich (1793–1859), který převzal fideikomisní majetek a rozvinul těžbu uhlí do průmyslového měřítka. Dcera Marie (1800–1889) se provdala za Gebharda II. hraběte Blüchera von Wahlstatt (1799-1875), vnuka slavného pruského vojevůdce a hrdiny z napoleonských válek Gebharda Leberechta knížete Blüchera, a držitel statků v pruském Dolním Slezsku a od roku 1861 nositel dědičného pruského knížecího titulu. Díky tomuto sňatku mönnichovské majetky a také tzv. Blücherův palác v Opavě posléze připadly Mariinu synovi Gebhardu III. Leberechtu Blücherovi (1836-1916).

Genealogická tabulka OsobaNarození–úmrtíPoznámkaJan de Matha Larisch-Mönnich1766–1820zakladatel rodu Larisch‑MönnichAnna Marie Tekla von Mönnich†1829manželka, dědička mönnichovských statkůJindřich Larisch-Mönnich1793–1859dědic rodového majetku, rozvoj těžby uhlíMarie Larisch-Mönnich1800–1889provdána za Gebharda II. hraběte Blüchera

Odkazy

Literatura

BRŇOVJÁK, Jiří: Jan hrabě Larisch-Mönnich (1766–1820), aristokrat – magnát – podnikatel. Vlastivědné listy Slezska, roč. 49, 2023, č. 12, s. 50–52. ZÁŘICKÝ, Aleš; BRŇOVJÁK, Jiří; BOGUS-SPYRA, Marzena; DANĚK, Radoslav; DOKOUPIL, Lumír et al. Rakouské Slezsko v procesu modernizace 1742-1914. Ostrava: Ostravská univerzita, 2020. . Jiří STIBOR, Laryš ze Lhoty, Jan de Matha Josef ml., in: Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada 2. (14.), Ostrava 2001, s. 77–79. Brňovják, J. Na prahu industrializace, 1763-1828. In: Ostrava. Historie, kultura, lidé. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013. s. 145-170. Dějiny moravských a slezských měst. . GAJDOŠ, Marek. Panství a velkostatek Německá/Dolní Lutyně v historické topografii Těšínska od 17. století do poloviny 20. století. Ostrava, 2025. bakalářská práce (Bc.). OSTRAVSKÁ UNIVERZITA. Filozofická fakulta SAJDLOVÁ, Tereza. Zaniklý zámek Solca v kontextu kulturního dění své doby. Opava, 2020. 101 s. Diplomová práce. Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita v Opavě. Vedoucí práce Lucie Augustinková. DĚJINY prastarého šlechtického rodu Larischů ze Lhoty, svobodných pánů a hrabat tohoto rodu a rovněž dále pocházejících hrabat z LARISCH-MÖNNICHŮ svobodných pánů ze Lhoty a Karviné, https://www.archives.cz/web/soka/karvina/projekt/resources/karvina/hruby/genealogie/genealogie%20larisch%20XVI-3.htm

Reference

Kategorie:Slezští šlechtici Kategorie:Slezští zemští hejtmanové Kategorie:Slezští podnikatelé Kategorie:Narození 6. června Kategorie:Narození v roce 1766 Kategorie:Úmrtí 23. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1820 Kategorie:Úmrtí v Opavě