Antonij (světským jménem: Olexij Andrijevyč Šokotov; 21. ledna 1800 Izjum – 25. března 1871 Kišiněv) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup kišiněvský a chotynský.
Život Narodil se 21. listopadu 1800 v Izjumu. Podle jiných zdrojů se narodil ve vesnici Svjatogork nebo ve slobodě Bogorodičnaja do rodiny diákona.
Vzdělání získal na Charkovské koleji, po kterém byl přijat na Kyjevskou duchovní akademii, kde získal titul magistra teologie. Stal se učitelem matematiky a němčiny na Poltavském duchovním semináři. Dne 30. listopadu 1829 byl rukopoložen na jereje. Před kněžským svěcením se oženil. O dva roky později se stal externím profesorem duchovní akademie.
Roku 1834 ovdověl a 7. dubna byl postřižen na monacha. V srpnu téhož roku byl jmenován inspektorem akademie a členem Kyjevské cenzorské rady. Dne 14. června 1836 byl povýšen na archimandritu a o týden později jmenován rektorem Poltavského semináře.
Dne 23. června 1841 byl převeden do funkce rektora Pskovského duchovního semináře a představeného Spaso-Jeleazarovského monastýru. Od 24. ledna 1845 byl představeným Pskovo-pečerského monastýru.
Rozhodnutím Nejsvětějšího synodu a cara byl 2. dubna 1850 vysvěcen na biskupa volského a vikáře saratovské eparchie. Volský vikariát byl zřízen za účelem boje proti starověrcům. Po příjezdu do Volsku v květnu 1850 Antonij navštívil Irgizské monastýry a přesvědčil se, že starověrectví je v Saratovském kraji velmi zakořeněné. Své povinnosti začal vykonávat energicky a zvláštní pozornost věnoval duchovní péči o jednověrecké církevní obce. Ještě téhož roku však Nejsvětější synod uznal existenci Volského vikariátu za neúčelnou.
Dne 19. prosince 1850 byl ustanoven biskupem staroruským a vikářem novgorodské eparchie. Od 27. srpna 1853 spravoval orenburskou a ufskou eparchii.
Dne 17. března 1858 byl synodem přemístěn na kišiněvskou katedru. O dva roky později se stal členem Nejsvětějšího synodu a 23. dubna 1861 byl povýšen na arcibiskupa. Byl držitelem Řádu sv. Alexandra Něvského.
Jako eparchiální správce se zvláště projevil v Besarábii, kde během 13 let své správy vykonal mnoho užitečného pro tento mnohonárodnostní kraj.
Za jeho působení bylo postaveno a obnoveno až 300 chrámů, zřízeno kolem 400 venkovských škol a zahájeno vydávání eparchiálního periodika s překladem do moldavštiny pro ty duchovní, kteří neznali ruštinu.
Zakládal církevní knihovny. Z jeho podnětu bylo v Kišiněvě otevřeno ženské eparchiální učiliště, na které přispíval vlastními prostředky a získával i další dárce.
Zemřel 25. března 1871. Pohřben byl v katedrálním chrámu v Kišiněvě, u jižní stěny v Alexandrovské kapli.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Mniši Pskovo-pečerského monastýru Kategorie:Narození 21. ledna Kategorie:Narození v roce 1800 Kategorie:Narození v Izjumu Kategorie:Úmrtí 25. března Kategorie:Úmrtí v roce 1871 Kategorie:Úmrtí v Kišiněvě