Jan VI. Frankopan ( Ivan VI. Frankapan, či Anž Frankapan, Giovanni Franco Frangipani, Johannes de Frangepanibus, Johan Vale nebo Johann Valle, * před rokem 1410 – konec prosince 1436) byl chorvatský šlechtic z rodu Frankopanů, chorvatsko-dalmatský bán, dánský rytíř a dvorní správce ve Švédsku.
Život Narodil se jako nejstarší syn knížete Mikuláše IV. Frankopana z Krku a jeho manželky Dorotey Gorické.
V roce 1410 se zasnoubil s Kateřinou, dcerou knížete Ivaniše Nelipčiće, kterou v roce 1411 adoptoval, protože neměl žádné mužské potomky. Po Janově sňatku s Kateřinou v roce 1416 se Frankopani stali nejmocnějším šlechtickým rodem v chorvatských zemích.
V létě roku 1424 se Jan, skrze zprostředkování dánského krále Erika VII., usmířil s Bedřichem II. Celjským, obviněným z vraždy své manželky Alžběty Frankopanové, a o dva roky později odjel do Dánska ke králi Erikovi VII., který Jana pasoval na rytíře, daroval mu léno a jmenoval ho guvernérem dvou královských měst a dvorním regentem ve Švédsku. Během švédského povstání proti dánskému králi v letech 1433–1434 Jan VI. ztratil svěřená města a následně se vrátil do vlasti.
V roce 1434 prohlásil král Zikmund Lucemburský Jana a jeho bratra Štěpána III/II. chorvatsko-dalmatskými bány. Při rozdělení majetků po otcově smrti Jan přenechal Senj, Modruš a Bihać bratru Štěpánovi a sám se častěji zdržoval v Klisu, Omiši a Sinji. Janovy vztahy s králem Zikmundem se stále více zhoršovaly a v druhé polovině roku 1435 král Jana požádal, aby mu postoupil dědictví rodu Nelipčićů. Poté, co Jan odmítl, prohlásil ho král roku 1436 za zrádce, zbavil ho úřadu, který poté udělil Matku Talovcovi, a vytáhl proti Janovi s vojskem. Jan odmítl změnu a nadále se podepisoval jako bán Chorvatska a Dalmácie a kníže Krku, Modruše, Cetiny a Klisu. Koncem října 1436 se s pomocí Benátčanů pokusil s králem Zikmundem usmířit, usmíření se však nedožil, protože mezitím zemřel.
Reference
Kategorie:Chorvatští šlechtici Kategorie:Chorvatští bánové Kategorie:Frankopani Kategorie:Muži