Železniční trať Šumen–Komunari je elektrizovaná jednokolejná železniční trať normálního rozchodu 1435 mm, která se nachází ve východním Bulharsku. V síti bulharských železnic má číslo 26.Dříve měla trať číslo 27, ale po zrušení trati Chan Krum – Veliki Preslav v roce 2002 převzala její číslo 26.
Trať patří k vedlejším železničním tratím v Bulharsku a s hlavními tratěmi je propojena následovně: ve stanici Šumen navazuje na trať Sofie–Varna a ve stanici Komunari na trať Ilijanci – Varna feribotna; dříve z ní odbočovaly již uzavřené vlečky.
Trať Vedení Trať začíná ve stanici Šumen v nadmořské výšce 200 m. Odtud vede jihovýchodním směrem společně s tratí č. 2 do Sofie, od které se po necelých třech kilometrech opojuje a stáčí více k jihu. Trať postupně klesá do údolí Goljamé Kamčije, kterou překračuje a zdáli sleduje až do Smjadova. Za ním se prudce stáčí k východu a vrací se ke Goljamé Kamčiji, přičemž v tomto úseku překračuje její pravé přítoky. Dále směrem k jihovýchodu sleduje její hluboké údolí, ze kterého vystupuje před stanicí Komunari, kde se ve výšce 74 m napojuje na trať Ilijanci–Varna.
Parametry V úseku Šumen–Smjadovo je trať vybudována s minimálním poloměrem oblouků 300 m a maximálním sklonem 15 ‰, v úseku Smjadovo–Komunari s minimálním poloměrem oblouků 400 m a maximálním sklonem 12 ‰.
Následující tabulka udává maximální povolené rychlosti na uvedených úsecích ve stavu k 29. května 2022. ze stanice do stanice rychlost [km/h]ŠumenSmjadovo60SmjadovoKomunari80
Stanice název stanicemanipulační a obslužné koleje počet kolejí maximální užitečná délka [m] minimální užitečná délka [m] Šumen 7 815 552 Smjadovo 4 576 511 Komunari 5 660 481
Technická infrastruktura Mosty mezi stanicemi staničení [km] délka [m] materiál překážka Šumen – Smjadovo 14,443 20,60 ocel vodoteč Šumen – Smjadovo 17,004 93,20 ocel vodoteč Šumen – Smjadovo 22,247 21,90 železobeton vodoteč Smjadovo – Komunari 25,527 10,00 železobeton vodoteč Smjadovo – Komunari 26,727 79,00 železobeton vodoteč Smjadovo – Komunari 38,431 7,00 železobeton vodoteč Smjadovo – Komunari 41,572 42,35 železobeton vodoteč
Provoz Po trati jezdí tři páry regionálních osobních vlaků denně.
Dějiny Otázka výstavby železniční trati ze Šumenu do Karnobatu byla nastolena bezprostředně po osvobození Bulharska a byla upravena zákonem o projektování a výstavbě železniční sítě v Bulharsku ze 14. ledna 1895. Podle tohoto zákona se železniční síť dělila na hlavní tratě s normálním rozchodem, neboli hlavní tratě, a vedlejší tratě s rozchodem 750–800 mm, neboli tratě místního významu anebo odbočky hlavních tratí. Podle poznámky k zákonu šlo vedlejší tratě stavět s normálním rozchodem, pokud by náklady na jejich výstavbu nepřesáhly o více než 30 % náklady na úzkorozchodnou trať.
Železniční trať Šumen–Karnobat patřila rovněž k vedlejším tratím s normálním rozchodem. První projekty byly vyhotoveny v roce 1911. Státní a vojenské zájmy během první světové války si vyžádaly urychlení výstavby, protože ve východní části země existovala velká potřeba železničního spojení mezi severním a jižním Bulharskem. Na příkaz armádního velitelství byla trať ze Šumenu do Komunari vytyčena pro rozchod 1435 mm a v roce 1916 začala její výstavba z Komunari do Šumenu, ale kvůli nedostatku finančních prostředků byla pozastavena. Zákonem o rozšíření železniční sítě z roku 1925 schválil pro tuto trať normální rozchod.
Výstavba trati o délce asi 53 km byla znovu obnovena v roce 1937 a byla uvedena do provozu ve dvou etapách: 1939: 1 etapa – úsek Šumen–Smjadovo, s položením použitých kolejnic typu RPŠ o délce 9,55 m; 1941: 2 etapa – úsek Smjadovo–Komunari, s položením nových kolejnic typu JUL o délce 15 m.
V 80. letech 20. století byl celý úsek elektrizován.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Šumen–Komunari