Katedrála svatého Jana Křtitele v Bazasu ( ) je římskokatolická gotická katedrála nalézající se ve francouzském městě Bazas v departementu Gironde).

Až do Velké francouzské revoluce byla katedrála sídlem bazaské diecéze. Po uzavření konkordátu v roce 1801 však tato diecéze nebyla obnovena a její území si rozdělilo arcibiskupství v Bordeaux a diecéze v Agenu a Aire et Dax. V roce 1937 bylo bazaské biskupství obnoveno symbolicky – titul biskupa z Bazasu od té doby náleží arcibiskupovi z Bordeaux a katedrála slouží jako konkatedrála bordeauxské arcidiecéze.

Historie Řehoř z Tours se ve svém díle De gloria plurimorum martyrium zmiňuje o bazaském biskupovi v souvislosti s invazí Vandalů v 5. století a připomíná obléhání města v roce 406. Podle pověsti jedna z místních dam přivezla z Jeruzaléma flakon s krví svatého Jana Křtitele, který získala od katova pomocníka po světcově popravě. Tento flakon uložila v místním kostele, jenž byl poté Janu Křtiteli zasvěcen. Starobylost zdejšího biskupského sídla dokládá účast zdejších biskupů na řadě církevních koncilů v 6. a 7. století.

V 5. století ovládli oblast Guyenne Vizigóti. Jako stoupenci arianismu pronásledovali katolické biskupy. Tehdejší biskup Faustus, který dříve sloužil jako tajemník italského krále Theodoricha, se proslavil svými spisy namířenými právě proti ariánům.

Původní katedrálu zřejmě vyplenili Normané v roce 853. Z ruin ji pozdvihl až biskup Raymond II. kolem roku 1070. Výstavba románské katedrály pokračovala za jeho nástupce Raymonda III. a v roce 1095 ji vysvětil papež Urban II. Z této etapy výstavby se do dnešních dnů dochovala spodní část zvonice.

Gotická přestavba a zkáza Současná podoba katedrály vznikala podle vzoru velkých gotických katedrál ze severu Francie. Interiér tvoří protáhlý halový prostor bez příčné lodi (transeptu). Základní kámen položil v roce 1233 agenaiský senešal Arnaud de Tontolon. Financování stavby bylo zajišťováno z darů anglického krále i místní šlechty (rod Albret). V roce 1313 podpořil nákladnou přestavbu kněžiště i papež Klement V. Na přelomu 15. a 16. století práce pokračovaly, přičemž na dostavbu musel pod hrozbou pokuty přispívat i samotný biskup. Na dokončení průčelí v roce 1537 se pravděpodobně podílel Mathelin Gallopin, stavitel katedrály svatého Ondřeje v Bordeaux.

V roce 1561 dobyli město kalvinisté a katedrálu vyplenili. Při dalších útocích v letech 1577 a 1578 chrám téměř zničili. Zůstalo stát pouze západní průčelí, které se místním obyvatelům podařilo uchránit jen díky zaplacení vysokého výkupného ve výši 10 000 tolarů (écus).

Obnova Katedrála byla znovu vystavěna podle původního vzoru na přelomu 16. a 17. století za biskupa Arnauda de Pontac. Ten ve své závěti odkázal značné prostředky na zaklenutí hlavní lodě. Práce byly definitivně dokončeny v roce 1635, což připomíná latinský nápis v interiéru.

Poslední velkou ranou byla ničivá bouře 1. ledna 1723, která strhla část fasády a první dvě klenby. Současné zakončení průčelí s dekorativním štítem a postranními volutami pochází z roku 1725.

Popis Západní průčelí Západní průčelí je členěno do tří výškových úrovní: Spodní úroveň tvoří tři portály pocházející z poloviny 13. století. Střední úroveň zdobí pozdně gotické rozetové okno vybudované před rokem 1537. Jeho autorem je pravděpodobně Mathelin Gallopin, stavitel katedrály svatého Ondřeje v Bordeaux. Horní úroveň byla znovu vystavěna po ničivé bouři z roku 1723 a dokončena v roce 1725.

Centrální portál

Tympanon portálu nese bohatou sochařskou výzdobu. Zatímco překlad (lintel) je zasvěcen životnímu příběhu svatého Jana Křtitele (od jeho narození až po mučednickou smrt), samotný tympanon zobrazuje téma Posledního soudu. Je rozdělen do tří pásů (registrů): Zmrtvýchvstání, Oddělování spasených od zavržených, Kristus v majestátu (Maiestas Domini), obklopený Pannou Marií, svatým Janem a anděly nesoucími nástroje Kristova utrpení (Arma Christi).

V archivoltách (vnitřních obloucích portálu) se nachází celkem 80 sošek. První tři řady představují anděly, ve čtvrté jsou vyobrazeni mučedníci s palmovými ratolestmi a další světci, pátá řada pak doplňuje galerii ostatních svatých.

Jižní portál

Ústředním tématem jižního portálu je Korunování Panny Marie. Na překladu (lintelu) je vyobrazena Dormition (Zesnutí Panny Marie). Výzdoba archivolt začíná andělským chórem, na který navazují scény ze života Marie – od jejího narození až po Útěk do Egypta. Třetí pás archivolty je věnován tématu Ježíšova rodokmenu s osmi postavami. Čtvrtý pás je zdvojený a tvoří jej dvě souběžné řady: cyklus dvanácti měsíců (tradiční práce příslušející k danému období) a znamení zvěrokruhu.

Severní portál

Tympanon severního portálu je zasvěcen svatému Petrovi, který je rovněž patronem katedrály. Střední část zobrazuje novozákonní výjev Zázračného rybolovu na Genezaretském jezeře. Na překladu jsou zleva doprava zachyceny tyto scény: předání klíčů svatému Petrovi, Petrovo ukřižování, císař Nero v roli soudce a stětí svatého Pavla.

Vnitřní archivolta zobrazuje šest prelátů. Na třetím pásu je vytesáno deset postav znázorňujících biblické Podobenství o deseti pannách. Poslední pás archivolty je stejně jako u jižního portálu zdvojený a zachycuje příběh Stvoření, prvotní hřích (Pád člověka) a osudy Kaina a Ábela.

Ochrana a ocenění Od roku 1840 je katedrála zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.

Od roku 1998 je navíc součástí světového dědictví UNESCO jako jedna z památek na poutní cestě do Santiaga de Compostela.

Varhany

Katedrála disponovala varhanami nejpozději od 16. století, jejich historie je však poznamenána nepokoji. První nástroj zničili protestanti během náboženských válek a jeho nástupce potkal stejný osud z rukou revolucionářů 20. října 1793.

Nový nástroj vznikl v roce 1837. Ten byl v roce 1878 nahrazen varhanami od varhanáře Georgese Wennera, které později prošly několika úpravami.

V roce 1979 byla Wennerova nástrojová část nahrazena novým mechanismem od Roberta Chauvina (dokončeno 1983), který však zachoval řadu původních Wennerových píšťal. Poslední celkovou údržbu (relevage) provedl v roce 2001 Bernard Raupp.

Dnešní nástroj má 26 rejstříků, dva manuály a pedál. Traktura klaviatur i rejstříků je mechanická. Varhanní skříň (buffet) v klasicistním stylu je vyvedena v zeleno-zlaté barevné kombinaci.

Galerie

Literatura François Jouannet, Notice sur la cathédrale de Bazas, Académie royale des sciences, belles-lettres et arts de Bordeaux? Séance publique du 27 août 1821,‎ 1821, s. 63-82. Philippe Tamizey de Larroque, Notes pour servir à l'Histoire de la ville de Bazas, recueillies par Baluze, Revue d'Aquitaine et des Pyrénées, recueil historique de Guienne, Gascogne, Béarn, Languedoc, sv. XI,‎ 1867, s. 365-373, 432-438. Chronique de Bazas. N° I - Titulus Vazatensium, Archives historiques du département de la Gironde, sv. 15,‎ 1874, s. 1-67. Jean-Auguste Brutails, Quelques photographies de la cathédrale de Bazas, Société archéologique de Bordeaux, Bordeaux, sv. 27,‎ 1905, s. 60-67. Abbé Brun, La cathédrale de Bazas pendant la Révolution, Société archéologique de Bordeaux, sv. 27,‎ 1905, s. 67-94. Jean-Auguste Brutails, Cathédrale de Bazas, in: Les vieilles églises de Gironde, Bordeaux, Feret et Fils, 1912), s. 32-35. Jean Vallery-Radot, Bazas, in: Congrès archéologique de France. 102e session. Bordeaux et Bayonne. 1939, Paris, Société française d'archéologie, 1941, s. 274-300. Jacques Gardelles, Les portails occidentaux de la cathédrale de Bazas, Bulletin Monumental, sv. 133, č. 4,‎ 1975, s. 285-310. Jacques Gardelles, La cathédrale de Bazas, in: Congrès archéologique de France. 145e session. Bordelais et Bazadais. 1987, Paris, Société française d'archéologie, 1990, s. 21-37. Jacques Gardelles, Bazas. Cathédrale Saint-Jean-Baptiste, in: Aquitaine gothique, Paris, Picard Éditeur, coll. Les Monuments de la France gothique, 1992 (ISBN 978-2-7084-0421-2), s. 60-68.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Nové Akvitánii Kategorie:Vzniklo ve 13. století Kategorie:Stavby v departementu Gironde Bazas Bazas Kategorie:Gotické stavby v Nové Akvitánii