Maramurešské vojvodství (rumunsky Voievodatul Maramureșului nebo Maramureșul voievodal) byl středověký rumunský státní útvar v době 14. století, který se rozprostíral zhruba v současném regionu Maramureš. Hlavním městem bylo město Sihoť. Vojvodství vzniklo roku 1343, po svém zrušení bylo maramurešské území začleněno do Marmarošské župy, které bylo součástí Uherska. Ve 14. století bylo vojvodství nejmocnějším a nejstabilnějším rumunským útvarem, přestože vnitřně fungovalo jako konfederace drobných autonomních knížectví. Hlavních knížat bylo zaznamenáno celkem sedm, které se dělily o moc nad množstvím vesnic rozesetých v údolích. Vojvodsví Maramureš bylo vazalem Uherského království. Jako formální součást Uher si po celou dobu své existence udržovalo s královstvím křehké vztahy, aby nepřišlo o svou územní autonomii.
Ke zlomu došlo za vlády Zikmunda Lucemburského, konkrétně po jeho porážce u Nikopole, kde bylo jeho křižácké vojsko poraženo osmanským sultánem Bájezídem. Šlechta pak tohoto Zikmundova neúspěchu využila k pokusu jej sesadit. Tehdejší maramurešský vojvoda Balk se snažil vzdorovat spiklencům a na jaře roku 1402 se vzbouřenci mnohokrát bojoval. Dokument z 25. června 1402 o něm hovoří již jako o zesnulém. Po jeho smrti již nebyl vybrán nový vojvoda a celek zanikl.
Reference
Kategorie:Zaniklé monarchie Evropy Kategorie:Historická území Rumunska Kategorie:Maramureš