Katedrála Panny Marie v Tulle ( ) je římskokatolická gotická katedrála nalézající se ve jihofrancouzském městě Tulle v departementu Corrèze. Byla postavena ve 12. století a je sídlem tullské diecéze. V roce 1862 byla katedrála zapsána na seznam historických památek francouzského ministerstva kultury.
Historie V roce 1103 se tehdejší opat Guillaume de Carbonnières rozhodl vybudovat nový klášterní kostel a přilehlé konventní budovy, které by odpovídaly tehdejší prosperitě opatství. Při výstavbě mu pomáhaly mocné šlechtické rody z oblasti Dolního Limousinu a významnou podporu získal také od papeže Urbana II., který městem Tulle projížděl.
Katedrála stojí na místě původního merovejského opatství, jehož představení již dříve požívali biskupské hodnosti. Samotná diecéze v Tulle však byla oficiálně ustavena až v roce 1317 vyčleněním území Dolního Limousinu zpod správy biskupství v Limoges. Tehdejší klášterní kostel byl následně povýšen na katedrálu.
Během Velké francouzské revoluce postihl katedrálu úpadek. Dne 27. listopadu 1793 zde byl slavnostně vyhlášen „Kult Rozumu“ a katedrála byla následně pro náboženské účely uzavřena. Budova byla vypleněna a zdevastována; sloužila nejprve jako sklad krmiva a později v ní byla zřízena továrna na výrobu děl.
K největší katastrofě došlo v roce 1796, kdy se zřítila kupole nad křížením transeptu. Při tomto neštěstí byla zničena celá příčná loď (transept) i chór, čímž byla katedrála výrazně zkrácena.
Pro bohoslužebné účely byla zbývající hlavní loď znovu otevřena až v roce 1805.
Architektonické charakteristiky Výstavba katedrály byla zahájena podle klasického benediktinského plánu. Kvůli značným průtahům se však původní záměr měnil a románský sloh postupně ustupoval nastupující gotice. To je patrné zejména na křížové chodbě ze 13. století, v jejíchž prostorách dnes sídlí Muzeum lidového umění a tradic.
V důsledku zřícení kupole nad křížením transeptu se z katedrály do současnosti dochovala pouze hlavní loď o šesti klenebních polích s bočními loděmi. Na východní straně je budova ukončena rovnou zdí (přímo uzavřena).
Interiér a exteriér Katedrála vykazuje známky stylového přechodu mezi románskou a gotickou architekturou: Románské prvky: Pilíře a boční lodě s křížovou klenbou (voûtés d'arêtes). Gotické prvky: Hlavní loď zaklenutá žebrovou klenbou (voûte d’ogives). Exteriér: Západní portál v typickém limousinském stylu zdobí laločnatý oblouk (arc polylobé).
Zvonice Dominantou katedrály je zvonice s vysokou jehlanovitou špicí, která dosahuje výšky 73 metrů. Pochází ze 13. a 14. století a skládá se ze tří pater zakončených elegantní osmibokou helmicí, kterou obklopují drobné nárožní vížky (fiály). Poté, co původní špici ze 14. století v roce 1645 zasáhl blesk, byla obnovena ve své původní podobě.
V letech 2013–2015 prošla zvonice rozsáhlou rekonstrukcí.
Zvony Ve zvonici se nachází šestice zvonů určených k vyzvánění (tzv. na výkyv): Zvon 1 (bourdon): váží 2 000 kg, odlit byl v roce 1632 jako náhrada za starší zvon z roku 1465. Notre-Dame de Tulle: váží 834 kg, v roce 1938 jej odlila zvonařská dílna Paccard v Annecy. Notre-Dame de la Victoire, Marie-Marguerite a Jeanne d’Arc: všechny tři byly odlity roku 1920 u Louise Bolléeho v Orléansu. Sacré-Cœur: váží 99 kg a pochází rovněž z orleánské dílny Louise Bolléeho (1920).
Čtveřice zvonů z roku 1920 byla slavnostně vysvěcena 24. října téhož roku.
V září 2013 demontovala firma Bodet zvony č. 2 až 6 a převezla je do dílen v Trémentines (Maine-et-Loire), aby je sladila s tónem největšího zvonu (bourdonu). Do Tulle se vrátily v srpnu 2014. O rok později prošlo pět zvonů celkovou restaurací u stejné firmy, přičemž konečné ladění a harmonizaci zvuku provedla zvonařská huť Cornille Havard.
Interiér V interiéru zaujmou především dvě velké schránky na ostatky (relikviáře) ve tvaru transeptu, pocházející z 12. a 13. století. Významnou památkou je také polychromovaná socha svatého Jana Křtitele ze 16. století, vyřezaná z kaštanového dřeva. Tato socha bývala nesena v čele procesí „Lunade“, které se tradičně konalo 23. června.
Celková výzdoba vnitřních prostor působí střídmě a elegantně, což podtrhuje přirozené světlo proudící dovnitř velkými okny.
Varhany Zdejší neoklasicistní varhany postavil v roce 1839 John Abbey. V roce 1975 je restaurovala firma Haerpfer & Erman a od té doby jsou v péči místního varhanáře Bertranda Cattiaux z Liourdres. Ten provedl také kompletní reharmonizaci nástroje během poslední generální opravy v letech 1998–2002. Od roku 1972 jsou varhany památkově chráněny (jako tzv. monument historique).
Galerie
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Historické památky v Nové Akvitánii Kategorie:Vzniklo ve 12. století Kategorie:Stavby v departementu Corrèze Tulle Tulle Kategorie:Gotické stavby v Nové Akvitánii