McGregor Memorial Conference Center (česky: McGregorovo pamětní konferenční centrum) je stavba určená pro pořádání konferencí a společenských akcí, situovaná v areálu Wayne State University v městské čtvrti Midtown v Detroitu ve státě Michigan v USA. Objekt navrhl americký architekt Minoru Yamasaki (známý mj. návrhem věží Světového obchodního centra), jehož realizace byla dokončena v roce 1958.

Návrh budovy představuje odklon od Yamasakiho rané tvorby v mezinárodním stylu směrem k novému formalismu,Nový formalismus je architektonický styl, který se ve Spojených státech amerických prosadil v polovině 50. let 20. století a svého vrcholu dosáhl především v 60. až 80. letech. Vyznačuje se návratem k principům klasické architektury, které jsou reinterpretovány v moderním kontextu. Typickými znaky tohoto stylu jsou důraz na monumentálnost, přísně symetrické fasády a využívání klasických motivů, jako jsou sloupy či arkády, avšak v abstrahované a zjednodušené formě. který charakterizoval i jeho pozdější práci. V roce 2015 byla budova pro svou architektonickou hodnotu prohlášena za Národní historickou památku.

Historie Výstavba McGregor Memorial Conference Center byla financována nadací McGregor Fund, jako pocta Tracymu W. a Katherine McGregorovým, zakladatelům této nadace z roku 1925. Nadace zároveň stanovila, že budova má sloužit jako „komunitní konferenční centrum pro občany, kteří hledají způsoby, jak být prospěšní druhým“. Za tímto účelem v roce 1955 Wayne State University pověřila návrhem budovy architekta Minoru Yamasakiho. Zakázka následovala po jeho delší odmlce a představovala jeho první příležitost plně uplatnit nově formulované pojetí architektonické tvorby.

V 50. letech 20. století Yamasaki onemocněl patrně žaludečními vředy, jež byly spojovány s fyzickým i psychickým vyčerpáním způsobeným intenzivním cestováním mezi Detroitem, kde sídlil jeho zaměstnavatel Smith, Hinchman & Grylls (dnes SmithGroup), a St. Louis, kde právě probíhala stavba jím navrženého kontroverzního sídliště Pruitt-Igoe a terminálu letiště Lambert-St. Louis. Následná rekonvalescence, během níž absolvoval cesty do Japonska, Itálie a Indie, v roce 1955 vyústila v založení vlastního ateliéru Yamasaki & Associates a představovala zásadní mezník v jeho profesním i osobním životě. Zahraniční zkušenosti se promítly do jeho odklonu z ortodoxního modernismu směrem k „humanistickému“ stylu, charakterizovanému užitím arkád a dekorativních či vodních prvků.

Centrum bylo dokončeno v roce 1958 a bezprostředně po svém otevření získalo uznání odborné architektonické veřejnosti, která jej označila za „okouzlující“ a „osvěžující“. Pozitivní ohlas následně potvrdil také Americký institut architektů, jenž Yamasakimu udělil ocenění First Honor Award. V následujících sedmi letech navrhl Yamasaki pro areál Wayne State University další tři akademické budovy: College of Education (1960), Prentis School of Business Administration (1964) a Helen D. Roy Auditorium (1965).

Architektura náhled|Atrium v roce 2011. V interiéru se nacházejí černé kožené sedačky (model Barcelona Chair), které navrhl Ludwig Mies van der Rohe McGregor Memorial Conference Center je dvoupodlažní, symetricky komponovaný pavilon obložený travertinem, navržený v duchu mezinárodního stylu s prvky nového formalismu. Objekt je osazen na mírně vyvýšeném kamenném soklu. Ze dvou stran budovu lemuje integrovaná reflexní vodní plocha (bazén) a zahrada, která spoluvytváří její reprezentativní předprostor. Na první pohled patrný trojúhelníkový geometrický motiv prostupuje celým architektonickým řešením stavby a vytváří jednotný dekorativní rastr v interiéru i exteriéru. Patrný je též v tvaru okenních otvorů, v konstrukci balkonového zábradlí i v detailním řešení venkovních vchodových dveří. Střecha je plochá a její povrch je pokryt bílými mramorovými štěpkami.

Dominantou dispozičního řešení je centrální lobby – atrium – v úrovni prvního podlaží, řešené jako dvoupodlažní prostor s průhledem ke světlíkům, které rozděluje vnitřní prostor na dvě části a po jehož stranách jsou ve dvou úrovních situovány konferenční místnosti. Prostorný design atria zajišťuje také bohaté přirozené osvětlení. Provozní náplň centra zahrnuje celkem 11 zasedacích místností, auditorium s kapacitou 600 osob, recepční prostory o výměře přibližně 230 m² a výstavní plochy o rozloze zhruba 330 m². Variabilita dispozice je zajištěna možností vzájemného propojení konferenčních místností dle aktuálních potřeb. Interiér je dále charakteristický bílými mramorovými podlahami, týkovým dřevem, nebo černými koženými křesly (Barcelona Chair) navrženými Ludwigem Miesem van der Rohe. Při zprovoznění budovy bylo atrium vybaveno také jasně červeným kobercem, aby vytvářel výrazný kontrast k jinak tlumené barevné paletě interiéru.

Betonový bazén a navazující zahradní/sochařské úpravy dvoru byly nedílnou součástí koncepčního návrhu McGregor Memorial Conference Center od samého počátku, což potvrzuje i dochovaný dopis z roku 1955 adresovaný univerzitě. Yamasaki je chápal jako „oázu“ v rámci kampusu – klidové prostředí, které mělo uživatelům umožnit dočasné odpoutání od hluku a intenzity městského prostředí. Konkrétně voda pro něj představovala prostředek prostorové a materiálové rovnováhy, který k zjemnění architektonických kompozic využíval i v dalších stavbách (viz též např. vodní prvky u budovy Northwestern National Life Building, nebo fontána na náměstí již zničeného Světového obchodného centra). V případě McGregor Memorial Conference Center Yamasaki navrhl zahradní úpravy a vodní prvky jako integrální součást bezprostředního okolí budovy mj. s ohledem na potenciální budoucí zásahy ze strany univerzity. Usiloval tím o jednoznačné prostorové a kompoziční ukotvení celého areálu, které bude chránit původní architektonickou koncepci a její celistvost.

Uvnitř bazénu je rozmístěno několik vysokých kamenů a obdélníkových ostrovů, na kterých se krátce po dokončení budovy objevily dvě sochy – Nymfa a Faun – od italského umělce Giacoma Manzù.Neobvyklá stavba čelila nedlouho po svém otevření řadě výzvám. Například článek deníku Detroit News z roku 1966 poukazoval na vysoké náklady spojené s výměnou velkoformátových okenních výplní, které praskaly v důsledku teplotních rozdílů mezi částmi zasklení zastíněnými hlubokými přesahy konstrukce a částmi vystavenými přímému slunečnímu záření. Také bazén dlouhodobě působil údržbové potíže, až zůstal na konci 80. let prázdný. V roce 2011 univerzita zahájila jeho obnovu v hodnotě 1,2 milionů dolarů a uveden znovu do provozu byl na jaře roku 2013.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Fotogalerie exteriéru a interiéru budovy z roku 2024 na stránkách HistoricDetroit.org

Kategorie:Detroit Kategorie:Stavby v Detroitu Kategorie:Postaveno v USA 1958 Kategorie:Minoru Yamasaki