Střetnutí 5. listopadu 1916 bylo námořní bitvou první světové války. Bitva se odehrála mezi ponorkou Královského námořnictva a eskadrou dreadnoughtů německého císařského námořnictva. Tato bitva se odehrála krátce po bitvě u Jutska a je významná tím, že demonstrovala zásadní změnu v německé námořní strategii.
Kontext Dne 2. listopadu 1916 utrpěla německá ponorka U-30 při hlídkování u norského pobřeží mechanickou poruchu. Vyslala nouzový signál, na který reagovala U-20, která se vracela z hlídky severně od Irska. Obě ponorky se setkaly a vydaly se k dánskému pobřeží k majáku Bovsberg. Britové mezitím tento bezdrátový provoz zachytili a vyslali k nim skupinu torpédoborců, aby je zastavily, ale tyto torpédoborce je nenašly.
Dne 4. listopadu však obě ponorky uvízly ve večerní mlze na mělčině. Z obavy, že Dánové je internují – nebo že je Britové najdou – a s ohledem na pověst U-20 a jejího kapitána jakožto zodpovědných za potopení zaoceánského parníku RMS Lusitania vyslal admirál Scheer – velitel Širokomořského loďstva – záchrannou skupinu s krycími silami, které tvořily torpédoborce 4. půlflotily a bitevní křižník SMS Moltke. Za nimi následovala 3. bitevní eskadra sestávající z čtyř dreadnoughtů; SMS König, Grosser Kurfürst, Kronprinz a Markgraf . Tento pohyb byl také odhalen Brity, kteří upozornili ponorku HMS J1, která v oblasti hlídkovala.
Večer 5. listopadu J1 našla 3. bitevní eskadru.
Střetnutí 5. listopadu byla J1 ponořena při hlídce v Severním moři, jihozápadně od Horns Reef. Její kapitán – velitel NF Laurence – byl upozorněn na blížící se německé síly a v 11:50 za rozbouřeného moře spatřil čtyři dreadnoughty 3. bitevní eskadry vzdáné jen 2 míle (1,7 nmi) od něho. Laurence se ponořil hlouběji, aby zaujal palební pozici, ale když se dostal do periskopové hloubky, uviděl, že změnily kurz a vzdalovaly se. Vynořil se, aby mohl využít vyšší hladinové rychlosti J1 za cenu rizika odhalení torpédoborcovým doprovodem eskadry. Laurence se znovu přesunul do palebné pozice a ve 12:08 se ponořil a odpálil sadu čtyř torpéd. Dvě z nich zasáhla, jedno Grosser Kurfurst za zádí a jedno Kronprinz na přídi. Obě lodě byly poškozeny, ale dokázaly se vlastními silami vrátit na základnu. Žádný z doprovodných torpédoborců J1 během jejího přibližování neviděl a žádný z nich nebyl schopny provést účinný protiútok. Laurence zůstal ponořen až do 14:30, kdy se vynořil na prázdnou hladinu.
Dvěma poškozeným dreadnoughtům se podařilo vrátit na základnu, ale oba zůstaly několik měsíců v doku v opravě. Ostatní jednotky se mohly vrátit bez problémů. U-30 se také dokázala vrátit na základnu, ale U-20 byla považována za neopravitelnou a byla potopena, aby se jí nezmocnili nepřátelé Německého Císařství.
Následky Laurence byl za jeho úspěch v tomto střetnutí vyznamenán řádem za vynikající služby (Distinguished Service Order).
Po této akci byl Scheer kritizován Plessem, náčelníkem štábu námořnictva, a samotným císařem, kteří se domnívali, že riskovat tolik velkých lodí flotily na volném moři a nechat dva dreadnoughty vyřadit z provozu kvůli dvěma ponorkám bylo nevhodné. Scheer se však důrazně bránil a prohlásil, že bylo nezbytné poskytnout posádkám ponorek co největší podporu. Také prohlásil, že německá námořní strategie by měla spočívat v soustředění veškerého úsilí na ofenzívu ponorek a že od nynějška by hlavní úlohou německé hladinové flotily mělo být zajištění bezpečného vyplutí ponorek na moře a jejich bezpečného návratu domů. Byla to nápadná demonstrace posunu v německé námořní politice od snahy o námořní nadvládu prostřednictvím hladinové flotily k válce proti obchodu vedené ponorkami.
Reference
Literatura Halpern, Paul: Námořní historie první světové války (1995)
Externí odkazy J1 na stránce historie RAN
Kategorie:Námořní bitvy Německa během první světové války Kategorie:První světová válka Kategorie:Námořní bitvy Kategorie:Námořní bitvy Anglie