Vladislav Šimák (20. dubna 1934 Měšice – 26. června 2019 Praha) byl český vysokoškolský pedagog a experimentální fyzik v oblasti částicové fyziky.
Životopis Narodil se 20. dubna 1934 v Měšicích u Tábora. Po maturitě nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudoval fyziku a promoval v roce 1958. Už během studia se zajímal o kosmické záření a experimentální metody detekce částic.
Po ukončení studií nastoupil do Fyzikálního ústavu Československé akademie věd (ČSAV), kde se nejprve věnoval výzkumu kosmického záření pomocí fotografických emulzí a dalších detekčních metod. Postupně se začal specializovat na fyziku elementárních částic, která byla v té době rychle se rozvíjející oblastí.
V 60. letech 20. století získal možnost působit v evropském výzkumném centru CERN v Ženevě, kde pracoval ve skupině Bernarda Frenche. Zde se účastnil experimentů s bublinovými komorami, které studovaly srážky antiprotonů s protony. Tyto experimenty byly klíčové pro pochopení struktury hadronů a interakcí silné jaderné síly.
Po návratu do Československa přinesl do Fyzikálního ústavu zkušenosti i experimentální data a začal budovat specializované pracoviště pro analýzu částicových interakcí. V roce 1967 se stal vedoucím oddělení fyziky vysokých energií ve FZU AV ČR, které dlouhodobě vedl a rozvíjel.
V 70. a 80. letech se jeho skupina podílela na mezinárodních experimentech v CERNu, v SÚJV Dubna i v dalších laboratořích. Šimák a jeho tým patřili mezi průkopníky analýzy interakcí antiproton–proton a pomáhali rozvíjet interpretaci dat pomocí kvarkového modelu hadronů, který byl tehdy novou revoluční teorií v částicové fyzice. Významná byla také jeho účast na experimentech s vysokými energiemi v Serpuchově, kde se tehdejší československé týmy zapojily do výzkumu srážek částic.
Po roce 1989 sehrál důležitou roli při obnově plné účasti české republiky v CERNu. Podílel se na organizaci spolupráce českých institucí s velkými experimenty, jako byly ATLAS na urychlovači LHC v CERNu a experiment D0 ve Fermilabu v USA. Aktivně se zapojoval do mezinárodních komisí, které plánovaly budoucnost vysokovýkonných urychlovačů.
Akademicky působil také na univerzitách. Byl habilitován na Matematicko-fyzikální fakultě UK a později se stal profesorem fyziky na ČVUT. Za svou vědeckou práci obdržel řadu ocenění, mimo jiné Medaili Ernsta Macha Akademie věd ČR. Kromě vědy byl také aktivním hudebníkem. Hrál na housle a violu a účastnil se akademických hudebních těles. Zemřel 26. června 2019 v Praze.
Reference
Kategorie:Čeští fyzici Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Absolventi Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na ČVUT Kategorie:Narození v roce 1934 Kategorie:Narození 20. dubna Kategorie:Narození v Táboře Kategorie:Úmrtí v roce 2019 Kategorie:Úmrtí 26. června Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Pracovníci Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky