Kostel svatého Mikuláše v Šumvaldu římskokatolický farní kostel místní farnosti a jednolodní gotická stavba z první poloviny 14. století, která svou charakteristickou věží tvoří dominantu širšího okolí.
Historie náhled|upright|vlevo|Gotická kružba Apoštolské kaple kostela Dataci nejstarších konstrukcí kostela umožňují dochované kamenicky opracované architektonické prvky. Nejvýznamnějším z nich je klenba presbytáře, která je dochována v původní podobě. Vzhled klenebních konzol a profilace žeber odpovídá nejrannější gotické architektuře na našem území, lze ji tedy datovat do druhé poloviny 13. století. Dalším cenným prvkem, který pomáhá s datací objektu je okénko nacházející se v západním štítu lodi, v němž byl podle rekonstrukce původně umístěn kružbový obrazec trojlistu. Obdobné okno se dochovalo v areálu Zdíkova paláce, kam bylo vloženo při raně gotické přestavbě na počátku 14. století.
V první etapě výstavby, pravděpodobně v 70. a 80. letech 13. století, byla vybudována loď a presbytář.
Koncem 14. století a v průběhu 15. století následovala přístavba jižní kaple a sakristie.
V závěru 17. století bylo západní průčelí kostela doplněno o věž s přístavkem schodiště. Na její základy byly použity kameny ze zrušené ohradní zdi kolem kostela.
V roce 1780 proběhla přestavba. Zanikla tak část původních architektonických prvků, došlo k výměně oken a k odstranění portálu vedoucího do jižní kaple. Zazděny byly rovněž vstupy v jižní zdi lodi a severní vstup do věže. Původní točité schodiště vedoucí do patra věže nahradilo současné schodiště vedoucí na kůr. Tehdy vznikl také současný strop lodi a nová střecha kostela. Barokní výbava byla později z části nahrazena novogotickými prvky, například kazatelnou nebo vedlejším oltářem svaté Rodiny z počátku 20. století.
Popis náhled|vlevo|Půdorys kostela
Exteriér Kostel svatého Mikuláše je orientován na mírném návrší v intravilánu obce a je obklopen stále funkčním hřbitovem. Jedná se o jednolodní, volně stojící objekt se čtvercovým presbytářem, se sakristií na severní straně a věží. K jižní stěně přiléhá obdélná kaple sv. Antonína z Padovy, nazývaná také Apoštolská, s trojbokým závěrem.
Před západním průčelím stojí čtyřboká hranolová věž, která je při zemi lemována přibližně 80 cm vysokým soklem z pískovcových bloků.
První tři patra jsou prosvětlena obdélníkovými střílnovými okénky, zatímco ve zvonovém patře se nacházejí sdružená okna s půlkruhovým záklenkem pod kruhovými hodinami. Patra jsou oddělena kordonovými římsami a celek zakončuje složitě profilovaná korunní římsa. Čtvrté patro tvoří zvonové podlaží se zvonovou stolicí, jejíž konstrukce je dle uměleckého zpracování datována do 18. století. Je zde také ukryt zvon z roku 1506. Hlavní vstup do kostela je situován v západní stěně a má půlkruhový záklenek. Na severní stěně je připojeno schodiště, vedoucí do patra a na kůr.
Severní stěna lodi je prolomena čtyřmi okny s půlkruhovým záklenkem a rozevřenými špaletami. Pod prostředním z nich je viditelný lomený záklenek zazděného portálu. Sedlovou střechu lodi doplňuje sanktusníková věžička.
V místě styku lodi a presbytáře je přistavěna sakristie s tesanou kamennou římsou. Ze severu ji podepírají tři opěrné pilíře s odhaleným armováním z opracovaných pískovcových bloků. Do sakristie se vstupuje ze západu velkými dveřmi s rovným překladem, nad kterými se nachází okénko s půlkruhovým záklenkem. Stavba je kryta pultovou střechou s valbami.
Presbytář] osvětlují dvě boční okna, doplněna malým kruhovým okénkem vloženým v lomeném záklenku staršího zazděného okna ve východní stěně.
Na jižní straně přiléhá Apoštolská kaple. Její fasádu člení opěrné pilíře a horizontální kamenná římsa. Okna mají bohatou kružbu s motivem čtyřlístků a trojlístků. Vstup do kaple se nachází v západní stěně a je tvořen prostými dveřmi s rovným překladem.
Nečlenné fasády kostela jsou jednoduché, omítnuté a sjednocené bílou barvou. V dolních partií fasády je obnaženo zdivo z lomového kamene s nárožním armováním z opracovaných pískovcových kvádrů.
Interiér Za hlavním vstupem se nachází podvěžní prostor zaklenutý valenou křížovou klenbou, z něhož se vstupuje do lodi chodbou s valenou klenbou. Západní část zaujímá barokně-klasicistní kůr podepřený dvěma pilíři.
Nad hlavním oltářem je osazen kříž od barokního sochaře Jiřího Antonína Heinze z roku 1721, charakteristický méně obvyklým zobrazením přibití Kristových nohou dvěma hřeby.
Presbytář je od lodi oddělen lomeným vítězným obloukem a zaklenut křížovou klenbou, jejíž průřez žeber má tvar vejcovce. Pod oknem severní stěny se nachází pozdně gotický portál vedoucí do sakristie, která je zaklenuta valenou klenbou.
Apoštolská kaple je zaklenuta zajímavou obkročnou žebrovou klenbou se závěrem opatřeným čtyřmi poli paprsčité klenby. Jedná se o vrcholné gotické dílo regionu. Je zde také umístěn dřevěný novogotický oltář. Kaple se dochovala téměř v původní podobě, kromě zazděného okna v závěru.
Interiér věže je převážně neomítnutý, se zdivem z lomového kamene.
Zajímavosti Existují teorie o románském původu kostela. Ty se poprvé objevují v zápisech Pamětní knihy šumvaldské farnosti z roku 1897. Autorem spisů byl místní farář Grmela, který stavbu datoval do 13. století, na základě jejího půdorysné rozvržení.
Za hlavní důkaz je považována románská hlavice nalezená v areálu místního hřbitova na konci 19. století. Jedná se krychlovou hlavici dosedající na vrchol dříku sloupu, jež má půdorys nepravidelného lichoběžníku.
Hlavice byla pravděpodobně součástí kruchty, která byla zbořena během klasicistní přestavby kostela na konci 18. století. Hrubost hlavice a její spojení s dříkem naznačuje, že se nejedná o součást stavby, ale pravděpodobněji o nohu středověké křtitelnice. Přesné datování nebo sloh není jisté.
Farář Grmela se také domníval, že byl původní kostel roku 1241 zničen Tatary a na jeho základech byla postavena gotická sakrální stavba.
Podle odborníků může současná výmalba skrývat barokní fresky. Na barokní figurální malby odkazují prameny, v kterých se píše o úpravách interiéru kostela v letech 1728 a 1729.
Kostel měl uvnitř projít kompletní novou výmalbou. V presbyteriu došlo k vytvoření fresky andělů klanějící se Nejsvětějšímu. V hlavní lodi zase k vyobrazení svatého Mikuláše žehnajícího šumvaldské farnosti. V horním kůru byl opět svatý Mikuláš, tentokrát ale poučující mládež. Výmalba stropu gotické kaple pojednávala o zázraku svatého Augustina Paduánského.
Restaurátorský průzkum interiéru potvrzující přítomnost barokních fresek, však dosud nebyl realizován.
Galerie
Reference
Externí odkazy
Šumvald Mikuláše Šumvald Mikuláše Šumvald Mikuláše Šumvald Kategorie:Kulturní památky v okrese Olomouc Kategorie:Šumvald