Vivo bylo krátkodobé japonské fotografické družstvo. Skupinu v poválečném Japonsku inspirovalo fotografické hnutí známé jako École de l'image. Přestože byl tento kolektiv aktivní pouze čtyři roky, hluboce ovlivnil japonský fotografický styl šedesátých a sedmdesátých let.
Historie Eikó Hosoe, Kikudži Kawada, Ikkó Narahara, Akira Sató, Akira Tanno a Šómei Tómacu, šest účastníků oslavované výstavy Džúnin no me v roce 1957 (10人の眼, Oči deseti), založili v červenci 1957 skupinu Vivo a pojmenovali ji podle esperantského slova pro „život“.
Vivo vzniklo z poválečného fotografického prostředí, které částečně formovala Japonská liga subjektivní fotografie, založená v roce 1956, díky níž se mladší fotografové jako Ikkó Narahara, Kijodži Ōcudži a Jasuhiro Išimoto krátce dostali do stejného referenčního pole jako předválečné avantgardní osobnosti včetně Kansuke Jamamota.
Sdíleli kancelář a temnou komoru v Higaši Ginze (Tokio), kde propagovali a distribuovali svá vlastní díla. Kótaró Iizawa označuje jejich kancelář za „epicentrum fotografického vyjádření ‚generace obrazu‘“ a aktivity členů za „ukázkový příklad“ toho, jak se japonští fotografové té doby „čelně postavili transformaci moderní japonské společnosti“.Kótaró Iizawa, "The evolution of postwar photography" (kapitola Tuckerová et al., The History of Japanese Photography), s. 217, 210.
Jejich práce se posunula od stylu fotožurnalismu k zachycení reality za hranicemi jazyka. Jejich práce byla proto často „are-bure-boke“, což znamená „rozmazaná a nezaostřená“.
Skupina se rozpadla v červnu 1961.
Součástí retrospektiv byla i velká výstava v galerii Šadai.
Odkazy
Reference
Literatura Nihon šašinka džiten (日本写真家事典, 328 Outstanding Japanese Photographers). Kjóto: Tankōša, 2000. ; s. 348. Tuckerová, Anne Wilkes, et al. The History of Japanese Photography. New Haven: Yale University Press, 2003. ; s. 217–220, 376.
Související články Fotografie v Japonsku
Kategorie:Fotografické skupiny Kategorie:Organizace v Tokiu Kategorie:Bývalá družstva Kategorie:Fotografie v Japonsku