Aladár Kočiš (8. dubna 1907 Trenčín – 1. dubna 1984) byl slovenský právník a politik, v letech 1944 až 1945 slovenský ministr školství a národní osvěty, rovněž člen předsednictva HSĽS.
Životopis
Mládí a studia Narodil se v dubnu 1907 v Trenčíně do křesťanské rodiny. V letech 1913 až 1918 absolvoval studium na místní ľudové škole, poté absolvoval v letech 1918 až 1926 studium na místním gymnáziu (od roku 1921 se angažoval mj. v Junáku). V letech 1926 až 1929 studoval slovenštinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, poté v letech 1929 až 1932 studoval práva, v roce 1933 získal titul doktora práv.
Politická a novinářská činnost Během studia práv vstoupil v roce 1930 do Hlinkovy slovenské ľudové strany, kterou podporoval již předtím. V té době se angažoval také jako redaktor a publicista, přičemž kritizoval pražský centralismus a zasazoval se o posílení slovenské autonomie. Postupně psal pro periodika jako Slovák (v letech 1939 až 1942 byl šéfredaktorem), Slovenská pravda, Slovenská politika či Slovenská obroda. V roce 1936 začal působit v hospodářské komisi HSĽS. V roce 1938 se podílel na vzniku zákona o slovenské autonomii, v březnu 1939 se podílel na vyjednávání s Německou říší o možném vyhlášení nezávislosti a vzniku Slovenského štátu.
Vrchol kariéry V roce 1940 pomáhal založit a následně se stal prvním předsedou Svazu novinářů Slovenska (v roce 1944 se stal předsedou Tiskové komory). Od roku 1941 působil jako poslanec Slovenského sněmu, v březnu 1942 se ujal funkce generálního tajemníka HSĽS a v květnu téhož roku se chopil vedení Slovenskej pracujúcej pospolitosti (tehdejší obdoby odborů). V září 1942 se podílel na přednášce na stranické politické škole HSĽS ve Sliači a v roce 1944 publikoval dílo s titulem Cesta k slobode jako sborník svých novinových článků. V září 1944 byl jmenován ministrem školství a národní osvěty ve vládě Štefana Tisa.
Věznění a odsouzení Kvůli blíží se frontě a postupující Rudé armádě byl během jara 1945 nucen se postupně s dalšími členy vlády evakuovat na západ, a to nejprve do Skalice, následně do Holíče a pak do Kremsmünsteru, kde se následně vzdal jednotkám americké armády postupujícím ze západu. Od června do července 1945 byl vězněn ve Freisingu, od července 1945 byl držen v kasárnách v Garmisch-Partenkirchenu v americké okupační zóně. V říjnu 1945 byl letecky přepraven do Prahy, odkud byl obratem přepraven do věznice Krajského soudu v Bratislavě. V roce 1947 mu byl Národním soudem udělen trest odnětí svobody v délce trvání šesti let, držen byl zřejmě v Leopoldově.
Konec života a smrt Z trestu byl propuštěn předčasně a v letech 1951 až 1952 pracoval jako skladník v podniku Doprastav. V letech 1958 až 1966 se živil jako dělník u Pozemních staveb v Banské Bystrici, od roku 1966 opět působil v Doprastavu, tentokrát na pozici zásobovače. V roce 1978 odešel do důchodu, zemřel o šest let později ve věku 76 let.
Byl ženatý, se svou ženou Valérií měl zřejmě jednoho syna a jednu dceru. Pohřben je na Martinském cintorínu v Ružinově.
Odkazy
Reference
Kategorie:Narození v roce 1907 Kategorie:Narození 8. dubna Kategorie:Narození v Trenčíně Kategorie:Slovenští politici Kategorie:Slovenští novináři Kategorie:Slovenští právníci Kategorie:Absolventi Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě Kategorie:Členové Hlinkovy slovenské ľudové strany Kategorie:Úmrtí v roce 1984 Kategorie:Úmrtí 1. dubna Kategorie:Muži