Baryonychinae (zástupci "baryonychini") byla podčeleď či klad spinosauridních teropodních dinosaurů, žijících v období rané křídy (geologický věk barrem až alb, asi před 130 až 100 miliony let) na území současné Evropy a Afriky. Jejich fosilie byly poprvé objeveny již ve 20. letech 19. století Gideonem A. Mantellem (známým díky popisu v pořadí druhého dinosaura rodu Iguanodon), rozeznány a správně určeny však byly až podstatně později.Mantell, G. A. (1822). The fossils of the South Downs or Illustrations of the Geology of Sussex, London, Rupton Relfe.
Popis
Zástupci podčeledi Baryonychinae byli poměrně velcí až obří draví dinosauři, pohybující se bipedně (výlučně po zadních končetinách). Typickým znakem byla především velmi protáhlá úzká a štíhlá hlava s premaxilárním zářezem na horní čelisti a růžicí zubů na konci dolní čelisti (anatomické a biomechanické vlastnosti usnadňující lov kluzké vodní kořisti).Vullo, R.; Allain, R.; Cavin, L. (2016). Convergent evolution of jaws between spinosaurid dinosaurs and pike conger eels. Acta Palaeontologica Polonica. 61 (4): 825-828. Na rozdíl od svých příbuzných z podčeledi Spinosaurinae měli baryonychini také podstatně více zubů menší velikosti ve svých čelistech. Přední končetiny byly charakteristicky tříprsté a značně robustní, s obzvlášť velkým drápem na prvním prstu (tento znak dal jméno rodu Baryonyx - "těžký dráp", a tedy i celé podčeledi baryonychinů). Tito spinosauridi neměli tak výrazné a vysoké hřbetní "plachty" či hřebeny, jako samotný druh Spinosaurus aegyptiacus a neblížili se tomuto až přes 14 metrů dlouhému teropodovi ani velikostně. Největším dnes známým zástupcem baryonychinů je severoafrický druh Suchomimus tenerensis, jehož nedospělý a plně nedorostlý exemplář měřil na délku asi 9,5 až 11 metrů a vážil v rozmezí 2,5 až 4,7 tuny.Campione, N. E.; et al.(2014). Body mass estimation in non-avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution. 5 (9): 913–923.
Paleobiologie
Baryonychini byli draví dinosauři, žijící v blízkosti vod a lovící primárně vodní obratlovce. Piscivorii nasvědčuje množství anatomických adaptací, jako je tvar čelistí a tvar, počet i velikost zubů. Jak ale ukázaly například objevy fosilií rodu Iguanodon v asociaci s fosilními exempláři rodů Baryonyx a Iberospinus, tito teropodi byli nejspíš oportunistickými predátory, kteří se v případě vhodné příležitosti živili i býložravými dinosaury a dalšími suchozemskými obratlovci.Mateus, O.; Estraviz-López, D. (2022). A new theropod dinosaur from the early cretaceous (Barremian) of Cabo Espichel, Portugal: Implications for spinosaurid evolution. PLOS ONE. 17 (2): e0262614. Někteří zástupci dokonce vykazují vyšší flexibilnost a kinezi kostí čelistního aparátu, umožňující větší roztažení hrdla a jícnu pro polknutí rozměrnější potravy (tento znak je známý i u některých druhů pterosaurů nebo u dnešních pelikánů).Hendrickx, C.; Mateus, O.; Buffetaut, E. (2016). Morphofunctional Analysis of the Quadrate of Spinosauridae (Dinosauria: Theropoda) and the Presence of Spinosaurus and a Second Spinosaurine Taxon in the Cenomanian of North Africa. PLOS ONE. 11 (1): e0144695.
Systematika
Podčeleď Baryonychinae spadá do čeledi Spinosauridae a tedy zároveň do nadčeledi Megalosauroidea. Sesterskou skupinou je podčeleď Spinosaurinae, do které spadají rody Camarillasaurus, Iberospinus, Ichthyovenator, Irritator, Siamosaurus, Vallibonavenatrix, Oxalaia (?), Sigilmassasaurus (?) a Spinosaurus. Tato podčeleď však není uznávána všemi paleontology, kteří se systematikou teropodů zabývají. Baryonychini patrně představují přirozenou (a tedy formálně platnou) vývojovou skupinu, v jejímž rámci je někdy ještě vyčleňován tribus Ceratosuchopsini. Systematika spinosauridů však stále není uspokojivě vyřešena a bude potřeba více fosilních nálezů pro lepší a přesnější představu. Terras, R.; et al. (2023). FAMÍLIA SPINOSAURIDAE (DINOSAURIA: THEROPODA): TAXONOMIA, PALEOBIOGEOGRAFIA E PALEOECOLOGIA (UMA REVISÃO). Paleontologia Em Destaque - Boletim Informativo Da Sociedade Brasileira de Paleontologia. 37 (77): 14-54. doi: https://doi.org/10.4072/paleodest.2022.37.77.02
Odkazy
Reference
Literatura Barker, C. T.; et al. (2021). New spinosaurids from the Wessex Formation (Early Cretaceous, UK) and the European origins of Spinosauridae. Scientific Reports. 11 (1): 19340. Andrés Santos-Cubedo, Carlos de Santisteban, Begoña Poza & Sergi Meseguer (2023). A new spinosaurid dinosaur species from the Early Cretaceous of Cinctorres (Spain). Scientific Reports. 13: 6471. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-023-33418-2 Malafaia, E.; et al. (2019). A new spinosaurid theropod (Dinosauria: Megalosauroidea) from the late Barremian of Vallibona, Spain: Implications for spinosaurid diversity in the Early Cretaceous of the Iberian Peninsula. Cretaceous Research. 106: 104221. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2019.104221
Externí odkazy Článek o objevu nového spinosaurida na webu Pravěk.info
Kategorie:Plazopánví dinosauři Kategorie:Teropodní dinosauři Kategorie:Dinosauři z Evropy Kategorie:Dinosauři z Afriky