Afanasij (světským jménem: Alexej Artemjevič Ljubimov-Tvorogov; 1641 Ťumeň – 17. září 1702 Cholmogory) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a první arcibiskup cholmogorský a važský.
Život Narodil se roku 1641 v Ťumeni do kozácké rodiny. Jeho matka po smrti otce, přijala mnišství a stala se igumenou v Ljavlje.
Alexej se stal poslušníkem v Dalmatovském monastýru, kde byl roku 1666 postřižen na monacha. Jeho duchovním otcem se stal igumen Isaak (Mokrinskij). Dne 18. října 1667 byl postřižen na čtece a jerodiákona. Byl ustanoven sakristánem Sofijského chrámu v Tobolsku.
Když se metropolita Kornilij roku 1668 vydal do Moskvy, vzal s sebou i nadějného jerodiákona Afanasije. Afanasij získal vzdělání v patriarchální škole při Čudovský monastýr a byl blízkým žákem jejího hlavního učitele Epifanija Slavěnického.
Po návratu z Moskvy se stal igumenem Uspenský Dalmatovského monastýru, protože Isaak (Mokrinskij) byl zbaven úřadu kvůli spojení Dalmatovského monastýru se starověrci.
Roku 1674 byl do monastýru ustanoven stavební správce Nikon. Na jeho příkaz byly vkladové listiny vydané roku 1671 prohlášeny za padělané a jejich držitelé byli z monastýru vyhnáni. Téhož roku přišla správci Nikonovi od metropolity Kornilije listina s příkazem, aby neubližoval vkladatelům.
Roku 1675 Afanasij obdržel z Tobolsku od metropolity Kornilije pokyn vyslat Nikona ke konfrontaci s Timoškou Anisimovem (Něvěžinem), který zastupoval zájmy poškozených vkladatelů.
Roku 1676 se soud postavil na stranu stěžovatelů a v rozhodnutí uvedl: „Nikonovi se nadále nedovoluje být správcem, protože během svého působení způsobil v monastýrské pokladně velké podvody a všechny záležitosti vykonával bez vědomí bratrstva; vkladatelům, rolníkům i bezzemkům ukládal daně a působil křivdy.“
Dne 31. července 1679 jmenoval metropolita Pavel opět igumenem Isaaka a Afanasije ponechal dočasně v hodnosti „černého popa“.
Dne 22. srpna 1679 jej zakladatel monastýru starec Dalmat vyslal kvůli monastýrským záležitostem do Moskvy, kde byl patriarchou Ioakimem zařazen mezi tzv. „křížové jeromonachy“ při patriarchálním dvoře, určené k redakci překladů Bible. Zároveň aktivně vystupoval proti starověrcům.
Rozhodnutím Nejsvětějšího synodu byl 28. března 1682 rukopoložen na biskupa cholmogorského a važského s povýšením na arcibiskupa. Ještě před odjezdem do své eparchie se stal hlavním oponentem významného starověreckého činitele Nikity Dobrynina během „náboženských disputací“ dne 5. července 1682 za přítomnosti patriarchy a carevny Sofie Alexejevny.
Podle tradice se říká, že Nikita Dobrynin („Pustosvat“), když zaútočil na Afanasije, vytrhl mu polovinu vousů, v důsledku čehož si Afanasij později oholil i druhou polovinu a sloužil bez vousů. Církevní historik počátku 20. století Stefan Runkovič se domníval, že absence vousů a kníru byla u Afanasije spíše tělesnou zvláštností.
Afanasij je také autorem a sestavitelem knihy „Uvet duchovnyj“, která byla vytištěna v nákladu 1200 výtisků dne 20. září 1682 jménem patriarchy. Kniha byla rozeslána do eparchií a farností a doporučena kněžím k používání v kázáních. „Uvet duchovnyj“ se stal hlavním praktickým návodem proti rozkolu v době Petra I.
Dne 18. října 1682 přijel do Cholmogory a na Cholmogorská eparchie působil až do konce života, přičemž se projevil jako energický arcipastýř.
Založil ve městě kamenný biskupský dům. Z jeho podnětu byl postaven Cholmogorský Spaso‑Proměněnský sobor (1685–1691) a Uspenský ženský monastýr, vznikaly nové kamenné chrámy a obnovovaly se starší stavby. V eparchii přibývalo farností. Pod jeho vedením byl v Cholmogorech vybudován také sad a větrný mlýn a v Archangelsku a Šenkursku byly zřízeny biskupské dvory.
Významnou pozornost věnoval boji proti starověrcům, přičemž používal různé metody – jak osvětné (podpora vzdělaných duchovních, organizace farních škol), tak i represivní.
Mnozí byli uvězněni v žaláři při biskupském domě v Cholmogorech, kde byli násilně nuceni zříci se svých názorů. Afanasij ve své listině představenému Soloveckého monastýru přímo nařizoval používat i mučení, aby z vězňů získal „upřímné pokání“.
Navzdory tvrdým opatřením se mu nepodařilo starověrectví na severu zcela zlikvidovat. Zároveň usiloval o zvýšení mravní úrovně věřících, bojoval proti opilství a kouření tabáku.
Arcibiskup Afanasij patřil mezi církevní představitele, kterým projevoval sympatie car Petr I., jenž třikrát navštívil jeho eparchii.
V roce 1701 car povolal Afanasije k účasti na výstavbě Novodvinské pevnosti, přičemž arcibiskup tomuto dílu aktivně napomáhal. Kromě toho arcibiskup svými radami pomáhal knížeti Prozorovskému při obraně Archangelska proti Švédům. Po vítězství mu car daroval válečné trofeje – tři děla a švédskou vlajku.
Zemřel 17. září 1702 v Cholmogorech. Pohřben byl v katedrálním chrámu.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození v roce 1641 Kategorie:Narození v Ťumeni Kategorie:Úmrtí 17. září Kategorie:Úmrtí v roce 1702 Kategorie:Úmrtí v Cholmogorech