Simon Studion (6. března 1543 Bad Urach - mezi lety 1608 a 1610 Maulbronn) byl württemberský básník, regionální historik, archeolog a autor spisů o regionální historii. Bývá nazýván „Otcem württemberských klasických studií“Walter Hagen: Magister Simon Studion. Lateinischer Dichter, Historiker, Archäologe und Apokalyptike1957, S. 86. a poskytl základ sbírek pro Římské lapidárium Württemberského zemského muzea (Württembergisches Landesmuseum). Jeho díla jsou psaná latinsky a nebyla s několika výjimkami vytištěna ani přeložena. (Různí autoři přidali Simonu Studionovi ještě další povolání: badatel o starověku, amatérský archeolog, učitel latiny, apokalyptik, chilialista, ezoterik, raný rosekrucián, mystik, humanista, pansofista, prorok, teolog.)
Jeho básně byly zapomenuty a jeho archeologické a regionálně historické práce mají jen kulturně historickou hodnotu. Hlavním a životním dílem Simona Studiona je apokalyptická Naometria, objemný spis o 2000 stránkách plný mystických výpočtů a odvážných proroctví, jenž se opírá o výklad biblických citátů. Ani Naometria neměla větší ohlas, s výjimkou vlivu na tajné společenství rosekruciánů.
Život
Dětství Simon Studion se narodil 6. března 1543 v Urachu jako nejstarší ze čtyř synů. Jeho otec Jakob Studion byl kuchařem u dvora v Urachu. Zde Simon Studion vyrůstal a navštěvoval latinskou školu a poté školu v klášteře Herrenalb. Roku 1543 obdržel jeho otec nabídku na zaměstnání u vévodského dvora ve Stuttgartu, kam se později celá rodina přestěhovala.Hagen 1957, S. 86–87.
Studium V letech 1561 až 1565 studoval Simon Studion jako stipendista teologii na univerzitě v Tübingenu. Roku 1565 získal pod vedením klasického filologa a historika Martina Crusia magisterský titul. Při svých studiích vycházel z mystické aritmetiky, byl ovlivněn profesorem etiky Samuelem Heylandem. „Ten byl nejen výtečným matematikem, ale také astronomem a ještě více astrologem.“Hagen 1957, S. 87–88.
Povolání alt=Untere Holdergasse 4, Marbach am Neckar|náhled|280x280pixelů|Budova bývalé latinské školy v Marbachu Kvůli vadě řeči se Simon Studion nemohl stát farářem. V letech 1565 až 1572 pracoval jako pomocný učitel ve Stuttgartu. Škola (tzv. Pedagogium), na které působil, byla předchůdcem Gymnázia Eberharda Ludwiga. Roku 1572 odešel do latinské školy v Marbachu am Neckar, kde zastával do roku 1605 dobře placené místo preceptora. Latinská škola byla umístěna v ulici Untere Holdergasse, číslo 4. V tomto domě Simon Studion se svou rodinou také bydlel a ubytovával přespolní žáky.Eberhard Kulf: Der Marbacher Lateinschullehrer Simon Studion (1543–16?) und die Anfänge der Württembergischen Archäologie, 1988, s. 50
Personál latinské školy se skládal z preceptora a dvou pomocných učitelů. Od roku 1597 byl jedním z nich syn Simona Studiona Johann Stephan Studion. Nejprve byla činnost školy hodnocena církevní vrchností kladně, od poloviny 80. let 16. století se však objevovaly zmínky o neskromnosti Simona Studiona a jeho sklonům k pití. Dále mu byly vytýkány opakované spory s přímým nadřízeným (městským farářem) a marbachským fojtem.
V 90. letech zanedbával Studion stáIe více své pracovní povinnosti. Navíc stuttgartská konzistoř nemohla z teologických důvodů uznat teorie uvedené ve spisu Naometria. Přesto ho dlouho podporoval vévoda Friedrich. Teprve roku 1605 byl Simon Studion propuštěn. Vévoda zajistil Simonu Studionovi skromnou rentu a vykázal ho do kláštera v Maulbronnu, kde Studion strávil svoje poslední léta.
Kromě svého povolání byl Simon Studion básníkem a regionálním historikem. Zkoumal starověké památky v Bádensku-Württembersku. V letech 1592 až 1604 vytvořil své hlavní a životní dílo – apokalyptickou Naometrii.
Vztah ke dvoru Vévoda Ludwig von Württemberg si Studiona vážil díky jeho Svatební básni (Hochzeitsgedicht), v níž představil dějiny württemberského rodu, a sedmi římským kamenným pomníkům, které mu věnoval do expozice ve Stuttgartu.
Ludwigův nástupce vévoda Friedrich von Württemberg na popud Simona Studiona zahájil roku 1597 vykopávky v Benningenu am Neckar. Studionovy spisy o římských kamenných pomnících ve Württembersku a dějinách württemberského knížecího roduStudion 1597_1, Studion 1597_2. z roku 1597 byly vévodou přijaty příznivě. I přes vévodův zájem o okultní vědy a alchymii nevzbudil u něj spis Naometria, vydaný roku 1596, očekávanou odezvu, a to ani v nové přepracované podobě z roku 1604.
Stáří alt=Klášter v Maulbronnu, poslední působiště Simona Studiona|náhled|277x277pixelů|Klášter v Maulbronnu, poslední působiště Simona Studiona Kvůli sporům se svými evangelickými církevními nadřízenými, kteří nedokázali tolerovat Naometrii, a konfliktům v latinské škole byl Simon Studion na základě rozhodnutí vévody Friedricha von Württemberg z 19. února 1605 penzionován a vykázán do kláštera v Maulbronnu. Tam zemřel pravděpodobně mezi lety 1608 a 1610.Hagen 1957, S. 97–99
Rodina Simon Studion měl tyto dva bratry:
Jakob Studion (?–1629), 1594 magistr v Tübingenu, 1595 provizor v Cannstattu, od roku 1604 až do smrti městský farář v obci Rosenfeld. Bartholomäus Studion, od roku 1573 preceptor (učitel) v Hagenau.
Roku 1571 zemřela Simonova matka, v roce 1572 vstoupil jeho otec do manželství s Katharinou, vdovou po Ambrosiovi Burkhardovi z Lauingenu. Z tohoto svazku se narodil syn, který byl zaměstnán u dvora a roku 1571 se přestěhoval do Ansbachu.
Simon Studion se roku 1566 oženil s Annou Dieterichovou ze Stuttgartu. Z tohoto manželství vzešlo pět dětí, tři se narodily ve Stuttgartu. Syn Johann Stephan Studion (1570–1626) byl zaměstnán od roku 1597 pod vedením svého otce jako pomocný učitel, od roku 1605 byl postupně preceptorem v Blaubeurenu, Waiblingenu a Cannstattu. Obě nejmladší Studionovy děti se narodily v Marbachu am Neckar.Studion 1604 2, S. 1170–1171, Hagen 1957, S. 86–88, Schluz 1995, S. 244.
Dílo Simon Studion složil přibližně dvanáct latinských příležitostných básní. Jako historik uveřejnil spis o starověkých římských vykopávkách ve Württembersku a o tamějších regionálních dějinách. Jeho hlavním a životním dílem je apokalyptická Naometria, která měla ve všeobecné náladě na přelomu století, kdy se očekával konec světa, pomoci lidem se na tento zánik připravit. Většina jeho děl zůstala nevytištěna a vyskytují se jen jako rukopisy a opisy. Žádné z nich nebylo nadčasové, mají jen kulturně historický význam, zvláště Naometria, která do jisté míry ovlivnila tajné společenství rosekruciánů.
Básně V letech 1564 až 1583 napsal Simon Studion nejméně 15 slavnostních a smutečních básní v latině, většinou ve formě dvojverší. Některé měly impozantní délku. Jsou uloženy převážně jako rukopisy ve Württemberské zemské knihovně a hlavním státním archivu ve Stuttgartu. Jsou zde vystavena tři díla: smuteční elegie (pravděpodobně jediné vytištěné Studionovo dílo), svatební báseň a posměšná báseň.
Klasická studia a regionální historie V dobách humanismu v 16. století znovu ožívá zájem o antiku. Roku 1455 byl objeven opis Tacitova spisu Germania a poté se předmětem výzkumu stala i germánská minulost Němců.Kulf 1988, S. 47, 52–54.
V roce 1579 nalezl Simon Studion v obci Benningen am Neckar římský oltář. Postupně sbíral další památky z římských dob v Marbachu a okolí a roku 1583 poslal sedm sochařských děl a pomníků s nápisy jako dar vévodovi Ludwigu von Württemberg do Stuttgartu. Vévoda je od roku 1593 vystavoval v nově postaveném letohrádku Neues Lusthaus. Tyto kamenné pomníky tvořily základ Římského lapidária ve Württemberském zemském muzeu.
Roku 1597 se Simonu Studionovi podařilo získat vévodu Friedricha von Württemberg k zahájení prvních plánovaných archeologických vykopávek ve Württembersku, a to v Benningenu. Přitom byly objeveny zbytky římského kastelu.Studion 1597,.1 S. 75v–82r. alt=Vera origo, titulní strana rukopisu o římském starověku|náhled|Vera origo, titulní strana Ve stejném roce uveřejnil Simon Studion pod názvem Vera origo illustrissimae et antiquissimae domus Wirtenbergicae dva obsahově shodné rukopisy o římském starověku ve Württembersku a württemberské regionální historii.Studion 1597 1 a Studion 1597 2. Oba rukopisy obsahují v první části podrobné vysvětlivky k vyobrazením římských památek. Ve druhém díle pokračují dějiny knížecích rodů, které zde kdysi sídlily, a rodu Württembergů. Druhá verze dílaStudion 1597 2.. se liší od první rozsáhlejším věnováním a omezením výčtu rodinných příslušníků württemberského knížecího rodu.Hagen 1957, S. 90–92, Heyd 1891, č. 57, 137.
Podle názoru württemberského historika Karla Pfaffa nechyběl Simonu Studionovi kriticismus, kladl velký důraz na listiny a nápisy, nechal se ale svést svou zálibou ve spekulativních domněnkách. Knihovník a historik Wilhelm Heyd soudí: „Jen po archeologické stránce má náš kodex ještě nějakou hodnotu.“
Naometria alt=Ilustrace ze spisu Naometria, Nový Jeruzalém, Zvěstování sv. Jana 21.1.–22.5.|náhled|Nový Jeruzalém, Zvěstování sv. Jana Hlavní dílo Simona Studiona vzniklo ve všeobecné náladě předpovídaného konce světa kolem roku 1600. Roku 1596 Simon Studion po čtyřleté práci dokončil spis NaometriaStudion 1596. a roku 1604 zveřejnil zcela přepracovanou verzi „Naometria Nova“ (Nová Naometrie).Studion 1604.1 a Studion 1604.2. Obě verze zůstaly v rukopise a nebyly nikdy vytištěny. Ovšem šířily se v opisech. Kromě toho bylo Studionovo okultní dílo obtížně přístupné kvůli zahlcení četnými výpočty a nejdobrodružnějšími proroctvími. „Člověk se cítí jako v labyrintu, z něhož nevidí východ.“Hagen 1957, S. 93.
Pojem Naometria znamená Chrámová mše a vztahuje se na jedno místo v 11. kapitole Zjevení svatého Jana.Například Lutherova bible 2017 Jiné místo v knize Elijáš, kapitola 9,Například Lutherova bible 2017 vztahuje autor sám na sebe a věří (v přeneseném smyslu slova), že je tím mužem, který prochází Svatým městem a na čele každého člověka, jenž má být ušetřen božího trestu, udělá křížek.Hagen 1957, S. 96.
V knize sděluje čtenářům, že se pokusí veškerá tajemství Písma svatého dokonale objasnit pomocí čísel. Dále tvrdí, že je díky milosti Ducha svatého schopen poskytnout úvod do poznání svatých tajemství.Hagen 1957, S. 92.
Jako prorok se na základě svých matematicko-mystických spekulací cítil oprávněn k nejsmělejším vizím. Tvrdil, že papež Klement VIII. je posledním papežem a bude roku 1613 s přispěním vévody Friedricha von Württemberg ukřižován. Papež Klement ovšem zemřel již roku 1605 přirozenou smrtí. Simon Studion také předpověděl na rok 1621 počátek Tisíciletého království.Hagen 1957, S. 94, 96–97.
Studion se ve svém největším díle odvolává na Jáchyma z Fiore, opata z 12. století, a na jeho apokalyptické myšlenky. Studion sám pak ovlivnil pozdější hnutí rosekruciánů, například Valentina Andreäe a Tobiase Hesse.Hagen 1957, S. 93.
Seznam děl
Básně
Simon Studion: [Gedicht auf ein Alpirsbacher Spottbild], bez místa a data, rukopis, folio, 13, 5 S., báseň v latinském elegickém dvojverší, příloha: náčrt tužkou „Anno dom. 1481 renovata est haec structura“ [Roku 1481 byl tento kamenný obraz obnoven]. Opis z 18. století se nacházel v registratuře v Alpirsbachu, dnešní místo uložení není známo. Simon Studion: Carmen funebre in obitvm clarissimi viri D. Ioannis Schvvartzii Stvtgardiani, medicinae doctoris … Tübingen 1563. Simon Studion: Carmen in nuptias honesti, et ervditi viri M. Iacobi Mercatoris Sindelfingensis, vtiliter docentis iuuentutem in Monasterio Albano, & pudicae virginis Margaritae Strölingae Grieningensis … Tübingen 1564. Simon Studion: Elegia. In: Jakob Heerbrand: Oratio funebris De Vita Et Morte … Ioannis Brentii … Accesserunt epicedia quaedam virorum doctissimorum. [Pohřební kázání o životě a smrti … od Johannesa Brenze … S několika smutečními básněmi učenců.] Tübingen 1570, Quarto, S. 104–109