Varlaam (světským jménem: Vasilij Porfirjevič Děnisov; 15. dubna 1804 Novgorod – 30. ledna 1873 Novhorod-Siverskyj) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup černigovský a něžinský.
Život Narodil se 15. dubna 1804 v Novgorodu do rodiny diákona.
Absolvoval Novgorodský duchovní seminář, kde po studiu vyučoval francouzštinu. Vstoupil do monastýru Antonijev, kde byl 21. listopadu 1826 postřižen na monacha. Dne 24. prosince přijal diákonské svěcení. Od 20. března 1828 byl inspektorem a učitelem Novgorodského duchovního učiliště.
Přešel do kléru oloněcké eparchie, kde byl 1. července 1829 vysvěcen na jeromonacha. Na začátku září byl jmenován inspektorem Oloněckého duchovní semináře.
Dne 27. října 1833 se stal inspektorem a později rektorem Vjatského duchovního semináře. Od 15. července 1834 spravoval Věrchočepecký monastýr v hodnosti archimandrity. O šest let později byl jmenován rektorem Irkutského duchovního semináře a představeným Vozněsenského monastýru.
Dne 15. října 1843 zanechal z důvodu nemoci pedagogické činnosti a v dubnu následujícího roku byl ustanoven představeným Makarjevského monastýru. Vykonával také funkci blagočinného monastýrů nižněnovgorodské eparchie. Před biskupským jmenováním zastával též úřad představeného Kirillo-Bělozerského monastýru a Jurjevského monastýru.
Rozhodnutím Nejsvětějšího synodu byl 21. srpna 1860 rukopoložen na biskupa jekatěrinburského a vikáře permské eparchie. Tuto funkci vykonával do 19. května 1862, kdy byl ustanoven biskupem orenburským a uralským.
V roce 1865 vydal v Orenburgu nařízení, aby byly při všech chrámech zavedeny farní kroniky, do nichž by se zaznamenávaly všechny významné události ze života farnosti. Sám také vypracoval osnovu těchto kronik. Zdá se, že právě toto nařízení biskupa Varlaama vedlo k vydání výnosu Nejsvětějšího synodu ze dne 12. října 1866, kterým bylo vedení farních kronik doporučeno všem eparchiím.
Dne 11. května 1866 byl synodem penzionován, ale již 9. listopadu byl navrácen do aktivní služby v úřadu biskupa černigovského a něžinského. Na konci roku 1867 onemocněl parézou a 31. března 1868 byl za zásluhy povýšen na arcibiskupa.
Dne 16. srpna 1871 byl opět penzionován a jako místo pobytu mu byl zvolen Preobraženský monastýr v Novgorodu-Severském.
Cítě, že se blíží jeho smrt, nařídil biskup Varlaam, aby ho přenesli na prkna pokrytá pohřebním rubášem. Týden před svou smrtí také přikázal, aby se pro něj již nic nevařilo.
V předvečer svého skonu plakal. Zemřel 30. ledna 1873 – vsedě na prknech, opíraje se o levou ruku, zatímco pravou měl nataženou, jako by uděloval požehnání. Pohřben byl v chrámu svatého Eliáše při monastýru.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 15. dubna Kategorie:Narození v roce 1804 Kategorie:Narození ve Velikém Novgorodě Kategorie:Úmrtí 30. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1873 Kategorie:Úmrtí v Novhorodě-Siverském