Eparchie Aljaška je eparchie Pravoslavné církve v Americe.
Území a titul biskupa Zahrnuje správní hranice území státu Aljaška.
Eparchiálnímu biskupovi náleží titul biskup sitkinský a aljašský.
Historie První pravoslavná biskupská stolice na Aljašce, Kodiacký vikariát irkutské eparchie, byla zřízena 19. července 1796 a byl určený pro duchovní správu nově připojených amerických území Ruského impéria. Dne 10. dubna 1799 byl na novou stolici vysvěcen Ioasaf (Bolotov), avšak loď, na níž se vydal na ostrov Kodiak, ztroskotala a v květnu 1799 se spolu se všemi cestujícími utopil.
Nejsvětější synod se na podzim roku 1810, na základě stanoviska Hlavní správy Rusko-americké společnosti, rozhodl nejmenovat na osiřelou stolici nového biskupa. Tento bod však car neschválil, o čemž byli členové synodu informováni v březnu 1811. Podle některých údajů byl vikariát oficiálně zrušen v roce 1811 a car „pověřil synod nalezením kandidáta, který by mohl obsadit biskupský stolec v Kodiaku“.
V prosinci 1840 byla z irkutské eparchie vyčleněna samostatná Kamčatská, Kurilská a Aleutská eparchie, jejíž sídlo se nacházelo na Aljašce v Novoarchangelsku. Její jurisdikce zahrnovala všechna ruská území v Americe, stejně jako Kamčatku a Kurilské ostrovy.
Od roku 1852 bylo sídlo eparchie podle rozhodnutí vládnoucího biskupa přesunuto na euroasijský kontinent. Pro správu vzdálených amerických území byl 11. ledna 1858 zřízen Novoarchangelský vikariát kamčatské eparchie se sídlem v chrámu sv. Michaela Archanděla v Sitce.
Po prodeji ruských amerických držav Spojeným státům v roce 1867 bylo rozhodnuto vyčlenit pro tato území samostatnou eparchii, což se uskutečnilo v roce 1869. Zpočátku nesl biskup titul novoarchangelský a aleutský, ale 12. ledna 1870 byl titul změněn na aleutský a aljašský.
Dne 29. června 1872 bylo sídlo eparchie přeneseno do San Francisca v Kalifornii a její působnost se rozšířila na celou Severní Ameriku. Proto byla 17. ledna 1900 přejmenována na aleutskou a severoamerickou eparchii. Od roku 1905 měla sídlo v New Yorku.
Dne 29. listopadu 1903 byla vlastní aljašská stolice znovu zřízena jako vikariát aleutské a severoamerické eparchie. Po vypuknutí církevních nepokojů v Americe po revoluci roku 1917 sdílela aljašská eparchie osud ruské „americké metropolie“.
V listopadu 1934 byl na návrh sanfranciského metropolity Theofila aljašský vikariát povýšeno na samostatnou eparchii. Aljaška se stala jedním z mála regionů Severní Ameriky, kde nevznikly paralelní pravoslavné jurisdikce – titul aljašských biskupů nosili pouze hierarchové ruské „americké metropolie“ a od roku 1970 také Pravoslavné církve v Americe. Jedinou výjimkou byl Antonin (Pokrovskij), který v letech 1934–1939 působil v Americkém exarchátu Moskevského patriarchátu s titulem „washingtonský a aljašský“.
V 50. letech 20. století vedl kritický nedostatek duchovních k tomu, že dohled nad řádným životem farností a konáním bohoslužeb v místních jazycích zajišťovali laičtí čteci. Od poloviny 60. let začala obnova církevního života, jejímž symbolem byla rekonstrukce vyhořelého chrámu sv. Michaela Archanděla.
V roce 1973 byla poprvé od uzavření církevní školy na ostrově Unalaska (1917) na území otevřena na poloostrově Kenai Pastýřská škola sv. Hermana, určená k přípravě kněží a církevních služebníků z řad místního obyvatelstva. V letech 1974–1975 byla škola přemístěna na ostrov Kodiak a o dva roky později byla přeměněna na seminář.
Seznam biskupů Kodiacký vikariát irkutské eparchie 1799–1799 Ioasaf (Bolotov)
Eparchie kamčatská, kurilská a aleutská 1840–1868 Innokentij (Veniaminov) 1868–1873 Veniamin (Blagonravov) 1873–1877 Pavel (Popov)
Novoarchangelský vikariát kamčatské eparchie 1860–1866 Pavel (Popov) 1866–1868 Pjotr (Jekatěrinovskij) 1868–1870 Dionisij (Chitrov)
Eparchie novoarchangelská (aleutská) 1870–1877 Ioann (Mitropolskij) 1878–1882 Nestor (Zass) 1882–1887 Isidor (Nikolskij) dočasný správce 1887–1891 Vladimir (Sokolovskij-Avtonomov) 1891–1891 Nikolaj (Adoratskij) 1891–1898 Nikolaj (Ziorov) 1898–1900 Tichon (Běllavin)
Aljašský vikariát severoamerické eparchie 1903–1909 Innokentij (Pustynskij) 1909–1916 Olexandr (Nemolovskyj) 1916–1919 Filipp (Stavickij) 1921–1924 Antonij (Daškevič) 1924–1930 Amfilochij (Vakulskij) 1930–1934 Antonin (Pokrovskij)
Eparchie aljašská 1934–1944 Alexij (Pantělejev) 1946–1952 Ioann (Zlobin) 1955–1967 Amvrosij (Merežko) 1967–1972 Theodosius (Lazor) 1973–1995 Grigorij (Afonskij) 1995–2001 Herman (Swaiko) dočasný správce 2001–2008 Nicholas (Soraich) 2008–2014 Benjamin (Peterson) dočasný správce 2014–2020 David (Mahaffey) 2020–2022 Alexei (Trader) dočasný správce od 2022 Alexei (Trader)
Odkazy Reference
Externí odkazy Oficiální stránky eparchie
Aljaška