Jindřich Černohorský (4. září 1916 Pardubice – 1. května 1989 Olomouc) byl český lékař, internista, vysokoškolský učitel a významný představitel československé kardiologie 20. století. Vystudoval medicínu na Karlově univerzitě v Praze. Za druhé světové války byl krátce vězněn. Po jejím skončení dokončil studia a po krátkém působení v Hradci Králové se přesunul do Olomouce, kde žil a pracoval až do své smrti.

Biografie Jindřich Černohorský se narodil v roce 1916 v Pardubičkách, kde vyrůstal se dvěma mladšími sestrami. Jeho otec zde byl v období mezi válkami starostou. Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích (1935) studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V listopadu 1939 byl zatčen, odvezen do Ruzyně a odtud do koncentračního tábora Sachsenhausen u Oranienburgu. V táboře prodělal spálu, zánět ledvin a srdečního svalu a v květnu 1940 byl propuštěn. Pracoval v laboratoři Okresní nemocenské pokladny v Hradci Králové. V roce 1943 se oženil a narodil se jim syn Jindřich (* 1944) a Dušan (* 1949), který se stal také lékařem.

Po válce dokončil Lékařskou fakultu UK a nastoupil jako sekundář na interní kliniku Fakultní nemocnice v Hradci Králové. V letech 1951–54 byl asistentem tamní Vojenské lékařské akademie. Roku 1954 se stal asistentem na I. interní klinice Fakultní nemocnice v Olomouci a členem I. katedry chorob vnitřních prof. P. Lukla. V roce 1956 byl jmenován docentem vnitřního lékařství a následující rok získal vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd (CSc.). Roku 1968 se stal mimořádným profesorem pro obor patologie a terapie nemocí vnitřních a dosáhl vědecké hodnosti doktora lékařských věd (DrSc.).

V Olomouci se specializoval v oboru kardiologie a kromě práce na klinice vedl laboratoře EKG. Zabýval se hlavně problematikou infarktu myokardu a jím vyvolanými elektrografickými změnami. Vedle klinické praxe se věnoval vědecké a publikační činnosti a podílel se na vzdělávání nových generací lékařů. Studentům všeobecného lékařství a stomatologie přednášel kardiologii, pneumologii, nefrologii, infekční choroby a poruchy metabolismu.

Od roku 1956 byl členem České kardiologické společnosti, v letech 1972–81 byl jejím místopředsedou a členem federálního výboru, organizoval některá sympozia a roku 1980 se stal jejím čestným členem. Byl také členem České internistické společnosti a Lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, od 1976 pracoval v koordinační komisi ministerstva zdravotnictví pro výzkum kardiovaskulárních chorob. V letech 1966–69 zastával funkci proděkana Lékařské fakulty Univerzity Palackého pro pedagogickou a politicko-výchovnou činnost.

Do roku 1948 byl členem národně socialistické strany, poté se stal kandidátem KSČ, ale do strany nebyl přijat. V roce 1976 byl oceněn pamětní medailí Fakultní nemocnice v Olomouci a roku 1979 medailí II. stupně Zasloužilý bojovník proti fašismu.

Byl aktivním sportovcem, hrál kopanou za dorost, s volejbalovým družstvem Sokola vybojoval v roce 1939 titul mistra Čech a mistra protektorátu. Hrál na klarinet a na housle a vystupoval s komorním orchestrem pedagogů a studentů UP v Olomouci. Zemřel na infarkt myokardu ve věku 72 let.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Čeští kardiologové Kategorie:Čeští internisté Kategorie:Čeští profesoři lékařství Kategorie:Absolventi lékařských fakult v Česku Kategorie:Čeští lékaři 20. století Kategorie:Vysokoškolští pedagogové Kategorie:Čeští vědci Kategorie:Vězni koncentračního tábora Sachsenhausen Kategorie:Narození v roce 1916 Kategorie:Narození 4. září Kategorie:Narození v Pardubicích Kategorie:Úmrtí v roce 1989 Kategorie:Úmrtí 1. května Kategorie:Úmrtí v Olomouci Kategorie:Muži