Jang Jing-lung (), 1551 – 21. července 1600) byl miaoský náčelník Po-čou, horské oblasti na pomezí Chu-kuangu, Kuej-čou a S’-čchuanu. Po smrti otce roku 1571 převzal se souhlasem vlády čínské říše Ming vládu nad regionem. Zprvu sloužil v řadách mingských vojsk a odváděl předepsané dávky, postupně se zapletl do konfliktů s dalšími miaoskými náčelníky. Boje mezi Miaoy, postihující i čínské obyvatelstvo sousedních oblastí, vyvolaly začátkem 90. let 16. století protiakce mingských úřadů, které Jang Jing-lunga zatkly a odsoudily k smrti. Za slib výplaty náhrady a účasti ve válce s Japonskem v Koreji byl osvobozen. Po návratu na své panství se však opět vrátil k násilnostem a nájezdům na území sousedů i čínských regionů, hodnoceným mingskými úřady jako povstání proti mingskému státu. Celá 90. léta probíhaly menší i větší srážky s proměnlivými výsledky. Nakonec roku 1599, po skončení války v Koreji, se mingský císař Wan-li a jeho vláda rozhodli situaci definitivně vyřešit: vyslali do regionu početnou armádu vedenou zkušenými generály, kteří pečlivě naplánovali tažení a roku 1600 během čtyř měsíců dobyli celou državu Po-čou a nakonec i Jang Jing-lungovo sídlo Chaj-lung-tchun, přičemž Jang Jing-lung zahynul vlastní rukou. Jeho území bylo poté reorganizováno ve dvě standardní čínské prefektury.
Rod Jang v Po-čou Nejstarším doloženým předkem rodu Jang je Jang Tuan (), původem ze Šan-si, který v polovině 70. let 9. století, za vlády tchangského císaře Si-cunga (vládl 873–888) velel oddílu žoldnéřů podílejícím se na potlačení povstání ve státě Nan-čao. Za odměnu obdržel panství nad oblastí Po-čou. Jeho potomci ovládali region i v následujících staletích. Oblast Po-čou se nacházela na pomezí Chu-kuangu, Kuej-čou a S’-čchuanu, měla délku přes 300 km ve východozápadním směru a o něco méně v severojižním. Centrum regionu leželo v horské pevnosti Chaj-lung-tchun. Přestože rod Jang byl původem čínský, časem se asimiloval a ztotožnil s místními miaoskými kmeny. Za vlády jüanského chána a císaře Kublaje (ve druhé polovině 13. století) dostali vládci z rodu Jang titul süan-wej š’ („usmiřující komisař“) Po-čou. V říši Ming bylo panství Po-čou podřízeno správě provincie S’-čchuan, přičemž náčelníci z rodu Jang počínaje rokem 1372 zasílali tribut mingskému císaři, za což podrželi titul usmiřujícího komisaře a obdrželi vedlejší třetí úřední hodnost. Co tři roky měli odevzdat mingským úřadům 200 tun dřeva a další dodávky včetně koní. Čas od času na požádání mingských úřadů poskytovali své vojáky k uklidňování lokálních nepokojů. Vedle rodu Jang v regionu působily i další vlivné rody (nejvlivnější byli rody Čang, Tchien a pět dalších), k jejichž mínění museli Jangové přihlížet a jejichž spory čas od času uklidňovaly mingské úřady.
Převzetí vlády nad Po-čou, první nepokoje Jang Jing-lung zdědil postavení usmiřujícího komisaře Po-čou po smrti otce roku 1572. Jeho otec se v 60. letech 16. století vůči svým sousedům choval agresivně do té míry, že byl nakonec zabit mingskými úřady. Jang Jing-lung byl bojovný až násilnický, tíhnoucí k řešení problémů silou. V řadách mingských vojsk se vyznamenal v bojích s jinými domorodci a Tibeťany, za což byl bohatě odměněn. Obdržel uznání mingského dvora za kvalitu dodaného dřeva. Přes obviňování některých úředníků byl roku 1586 jako úspěšný velitel povýšen na regionálního vojenského komisaře, přičemž obdržel hlavní třetí hodnost (3a). Byl však ještě ambicióznější a mingské oddíly považoval za slabé. Zapojil se do sporů místních kmenů Miao s čínskými kolonisty útoky proti prvním. Vláda v Pekingu zprvu žádosti místních úřadů o zásah odmítala s tím, že jsou důležitější problémy k řešení, a Jang Jing-lung jen hledá příležitost jak se vyznamenat. Nicméně ministerstvo vojenství dostalo příkaz vyšetřit situaci a reorganizovat místní správu.
Nepokoje začaly roku 1587, když Jang Jing-lung pod vlivem své oblíbené konkubíny z rodu Tchien vypověděl svou dosavadní první manželku z rodu Čang, následně vyvraždil její rodinu a začal drancovat v regionu. Postižený rod si stěžoval provinčním úřadům. Záležitost znepřátelila Janga s ostatními vlivnými rody regionu.
Otevřená válka s říší Ming náhled|vlevo|upright=1.5|Zbytky|Zbytky pevnosti Chaj-lung-tchun
Roku 1590 započaly otevřené boje Miaoů Jang Jing-lunga se znepřátelenými rody, které si vynutily pozornost mingských úřadů. Pacifikační komisař v Kuej-čou Jie Meng-siung Janga obvinil z 24 zločinů, nicméně regionální inspektor v S’-čchuanu Li Chua-lung navrhl Janga omilostnit a dát mu příležitost k nápravě, záležitost potom uvázla v Pekingu v meziresortních konzultacích. Ozbrojené srážky v regionu pokračovaly, Jie Meng-siung proto žádal vojenské tažení proti Po-čou. Jang Jing-lung se však podřídil a začátkem roku 1593 se vydal s’čchuanským úřadům, u kterých zřejmě doufal v měkčí přístup než v Kuej-čou. Začátkem roku 1593 byl ale – neočekávaně – v Čchung-čchingu odsouzen k smrti. Reagoval nabídkou vyplatit se 20 tisíci liangů (746 kg) stříbra a postavit 5000 vojáků a osobně je vést do války v Koreji. Mingský císař Wan-li souhlasil.
Jang byl propuštěn, ale po návratu domů se vrátil ke starému způsobu života, plenil řadu prefektur a okresů, a ignoroval své povinnosti vůči mingským úřadům. Nechal zabít několik mingských představitelů, kteří mu připomněli jeho závazky, přičemž vinu za vraždy sváděl na „divoké“ kmeny Miao. Na jaře 1594 proto velký koordinátor Wang Ťi-kuang, zodpovědný za bezpečnost S’-čchuanu, vytáhl proti Jangovi s vojskem, když mingští vojáci dosáhli průsmyku Lou-šan, Jang Jing-lung vyslal vyjednavače s nabídkou podřízení se, vzápětí na uklidněné a proto nepřipravené mingské kolony ze zálohy zaútočila Jangova armáda a rozprášila je.
Nový nejvyšší velitel cung-tu v Kuej-čou Sing Ťie začátkem roku 1595 vyzval Janga ke kapitulaci, přičemž mu zaručil zachování života a jako důkaz dobré vůle stáhl mingské oddíly z jihu S’-čchuanu. Místní mocné rody naopak podporovaly válku: rody naladěné proti Jangovi doufaly v jeho zničení, Jangovi stoupenci se naopak obávali, že se zkázou rodu Jangů budou zbaveni moci také. V létě 1595 čchungčchingský prefekt Wang Š’-čchi zahájil soudní proces nad Jangem. Ten vyslal k mingským úřadům svého bratra Jang Tchao-lunga a po měsíci se dostavil i sám. Souzen byl s 12 pobočníky, kteří dostali trest smrti a byli popraveni, nicméně Jang se vykoupil za 40 tisíc liangů stříbra s tím, že odstoupí ve prospěch svého nejstaršího syna Jang Čchao-tunga a další syn Jang Kche-tung se jako rukojmí dostaví do Čchung-čchingu. Současně proběhla reorganizace Jangova panství, která vedla k omezení moci Jangova rodu.
Navzdory formální rezignaci se Jang Jing-lung po propuštění a návratu domů pevně chopil moci. Obnovil svou kontrolu nad okolními miaoskými kmeny a získal finanční rezervu, když některé své bohaté poddané nechal pod malichernými záminkami popravit a zabavil jejich majetek. Záhy jeho syn Jang Kche-tung v Čchung-čchingu zemřel. Jang Jing-lung poté odmítl platit slíbené výkupné s odůvodněním, že mingské úřady mu odmítly vydat tělo jeho syna, a do roka stál v čele nájezdů na Chu-kuang, S’-čchuan a Kuej-čou a dokonce se v Po-čou prohlásil císařem. Jeho miaoští válečníci byli stateční a znali terén, měli však horší výzbroj než mingské armády a neobstáli by proti disciplinované a organizované armádě. V počátcích bojů úspěšně používali partyzánskou taktiku a postupem času získali mingské zásoby a zbraně od poražených oddílů a vypleněných pevnůstek a skladů. V dalších třech letech jeho na sto tisíc bojovníků šířilo strach v širokém okolí. Mingské oddíly se jen bránily. Jang plenil vládní základny v S’-čchuanu i Chu-kuangu, ničil vládní poštovní stanice i vsi svých místních nepřátel. Na jaře 1599 pacifikační komisař Kuej-čou Ťiang Tung-č’ sebral proti rebelům 3000 mužů, v jihovýchodním S’-čchuanu však padli do pasti a byli zničeni.
Závěrečná mingská ofenzíva náhled|upright=1.5|Zbytky pevnosti Chaj-lung-tchun Až od začátku roku 1599, s ukončením války v Koreji, císař Wan-li a jeho vláda obrátili svou pozornost k jihozápadu říše. Císař jmenoval náměstkem ministra vojenství bývalého vedoucího kontrolního úřadu a schopného stratéga Li Chua-lunga a pověřil ho řízením vojenských záležitostí S’-čchuanu, Chu-kuangu a Kuej-čou. Císař také poslal do S’-čchuanu skupinu generálů a důstojníků z Koreje. Li Chua-lung a jeho generálové od léta 1599 organizovali armádu a připravovali ji na boje. Jang zatím pokračoval v útocích, v srpnu 1955 po porážce mingského oddílu v Čchi-ťiangu na pomezí S’-čchuanu a Kuej-čou rozpoutal sérii nájezdů na široké okolí, prohlásil se usmiřujícím komisařem Čuangů, obsazené území rozděloval mezi své stoupence a vybíral na něm daně.
Srážky trvaly zbytek roku, přičemž Jangovy oddíly útočily i na velká města – Čchung-čching a Čcheng-tu. Na přelomu let 1599/1600 mingské oddíly začaly postupovat na území rebelů, což vyvolalo množství potyček s povstalci. Jangovi miaoští válečníci byli zpočátku úspěšní, jejich oddíly vypálily řadu měst podél s’čchuansko-kuejčouské hranice a načas přerušily některé mingské komunikace. Záhy se ale projevila mingská převaha a mingská vojska začala vítězit a postupovat. Jang Jing-lung se proti mingským armádám, mnohem lépe vyzbrojeným střelnými zbraněmi, snažil zmobilizovat domorodé válečníky, kterých koncem roku 1599 shromáždil snad až 150 tisíc.
Po všestranných přípravách koncem března 1600 zahájily mingské armády ofenzivu. Systematicky zatlačovaly nepřítele v sérii menších střetnutí, ve kterých mingská dělostřelba opakovaně ničila palisády, kterými se rebelové pokoušeli opevnit klíčové průsmyky. V polovině května 1600 se mingská armáda vedená generálem Liou Tchingem natolik přiblížila k jádru povstaleckého území, že Jang Jing-lung vytáhl v čele vojsk do bitvy, v ní byl poražen a ustoupil do nepřístupné pevnosti Chaj-lung-tchunu, osazené 17 tisíci mužů. Začátkem června mingské oddíly Chaj-lung-tchun obklíčily, koncem června obsadily předsunuté pozice povstalců a poté zahájily dobývání vlastní pevnosti. Pevnost padla v závěrečném útoku zahájeném 15. července, V beznadějné situaci 21. července 1600 Jang Jing-lung uškrtil své dvě konkubíny a sám se oběsil.
Jangova manželka paní Tchien byla zajata mingskými vojáky. Do zajetí padli i Jang Jing-lungův bratr Jang Tchao-lung a nejstarší syn Jang Čchao-tung. Oba byli dopraveni do Pekingu a popraveni. Území dosud spravované rodem Jang bylo rozděleno a reorganizováno na dvě prefektury, Cun-i, začleněnou do S’-čchuanu, a Pching-jüe, připojenou ke Kuej-čou.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Kategorie:Mingští povstalci Kategorie:Miaové Kategorie:Narození v Kuej-čou Kategorie:Narození v roce 1551 Kategorie:Úmrtí v Kuej-čou Kategorie:Úmrtí v roce 1600 Kategorie:Úmrtí 29. července Kategorie:Muži