Od května 2026 probíhají v Bolívii rozsáhlé protesty a silniční blokády namířené proti vládě prezidenta Rodriga Paze. Demonstrace, jichž se účastní horníci, rolníci, učitelé, dopravci a domorodé organizace, vypukly na pozadí nejhorší hospodářské krize země za zhruba čtyřicet let a přerostly v širší protivládní mobilizaci, která zpočátku požadovala prezidentovu rezignaci. Do poloviny června 2026 si nepokoje vyžádaly nejméně 16 mrtvých, z nichž většina zemřela kvůli nedostupné lékařské péči v důsledku blokád, a ekonomické ztráty se odhadovaly na 2,76 miliardy dolarů.
Pozadí Hospodářská krize Bolívie se dlouhodobě potýká s vysokou inflací, nedostatkem cizí měny, problémy se zásobováním palivem a růstem životních nákladů. Roční inflace se v roce 2025 pohybovala kolem 20 procent a hrubý domácí produkt podle odhadů mírně klesl. Krize patří k nejhorším za čtyři desetiletí a souvisí s klesající produkcí energie a nedostatkem amerických dolarů. Devizové rezervy země podle deníku The Nation klesly z přibližně 15 miliard dolarů před deseti lety na zhruba 4,5 miliardy, z nichž velkou část tvoří zlato. K tlaku na ekonomiku přispěla i válka s Íránem v roce 2026, která zvýšila ceny paliv.
Konec éry MAS a zvolení Paze Volby v roce 2025 ukončily téměř dvacetiletou dominanci levicového Hnutí za socialismus (MAS), které kvůli špatnému hospodaření a korupci zanechalo zemi v hluboké hospodářské krizi a získalo jen kolem tří procent hlasů. Rodrigo Paz, do té doby celostátně méně známý centristický senátor, dokázal vystupovat jako „nový" kandidát a do úřadu nastoupil v listopadu 2025 z velké části díky hlasům bývalých voličů MAS.
Po nástupu do funkce Paz podle kritiků odstoupil od očekávání části svých voličů. Vládu sestavil převážně z konzervativních podnikatelských a establishmentových představitelů, bez výraznějšího zastoupení domorodých, dělnických a zemědělských sektorů.
Palivové dotace a „junk gasoline" Jako jedno z prvních opatření Paz prosadil ukončení palivových dotací, o němž rozhodl prezidentský dekret z prosince 2025. To vedlo k růstu cen benzínu a nafty. Podle deníku The Nation ceny benzínu vzrostly o 86 procent a nafty o více než 160 procent, což spustilo řetězové zdražování dopravy a potravin. Aby vláda ušetřila, dovezla nekvalitní benzín, který poškozoval motory tisíců vozidel. Tato „junk gasoline" vyvolala vlnu stávek a protestů mezi dopravci a vedla k rezignaci dvou vysoce postavených představitelů státní ropné společnosti.
Zákon o zástavě půdy (zákon 1720) Bezprostřední spouštěč protestů představoval zákon č. 1720, vyhlášený 10. dubna 2026, který umožňoval dobrovolnou reklasifikaci titulované malé zemědělské půdy na střední a její využití jako zástavy pro bankovní úvěr. Kritici z řad rolnických a domorodých organizací se obávali, že otevře cestu ke komercializaci půdy a jejímu soustřeďování v rukou velkých agroprůmyslových hráčů. Z amazonských departementů Beni a Pando se směrem na La Paz vydal průvod protestujících proti tomuto zýkonu. Pod tlakem protestů Paz zákon 13. května zrušil, hnutí se však mezitím rozšířilo o další skupiny a požadavky; vláda zároveň oznámila, že do 60 dnů připraví nový právní rámec.
Průběh Začátek a rozšíření Protesty propukaly sporadicky už od počátku roku 2026, ale výrazně zesílily na začátku května. Generální stávku vyhlásilo 1. května Bolivijské dělnické centrum (Central Obrera Boliviana, COB) a od 6. května vznikla síť blokád vedených COB a Rolnickou federací departementu La Paz. K rolníkům se přidali horníci požadující pracovní reformu a palivo, dále učitelé a domorodí Bolivijci. Přestože Paz 13. května zrušil zákon o zástavě půdy, protesty se dál šířily.
Eskalace a požadavek rezignace V polovině května se těžiště protestů přesunulo k požadavku Pazovy rezignace. Protestující nasadili strategii silničních blokád, které postupně dostaly města La Paz, El Alto a Cochabamba do faktického obležení a odřízly je od zásobování. Vyprázdnily se trhy v La Pazu a docházely zásoby nemocničního kyslíku. Vláda uvedla, že nejméně tři lidé zemřeli poté, co se sanitky kvůli blokádám nedostaly k pacientům. V průběhu protestů rezignovali ministři práce, obrany a školství.
Role Eva Moralese Vláda z organizace blokád opakovaně obvinila bývalého prezidenta Eva Moralese, který zemi vedl v letech 2006 až 2019, a tvrdila, že protesty financuje penězi z obchodu s drogami. Morales 19. května vedl pochod dlouhý zhruba 190 kilometrů směrem na La Paz s požadavkem prezidentovy rezignace a vyzval k předčasným volbám. Čelí příkazu k zadržení a obvinění ze zneužití nezletilé dívky v době svého prezidentství, což odmítá a označuje za politické pronásledování.
Zákon o nasazení armády Na začátku června schválil parlament zákon dávající prezidentovi pravomoc nasadit armádu k odklízení blokád. Zákon vojákům umožňuje použít proti protestujícím sílu a uděluje jim „presumpci legality", podle níž budou jejich činy považovány za zákonné, dokud se neprokáže opak. Po Pazově projevu 8. června, v němž zákon obhajoval jako ochranu před „narkoterorismem", se střety obnovily. Demonstranti v El Altu vtrhli do kanceláře dopravní unie, došlo k 28 zatčením, a v Cochabambě se rolníci pokusili přerušit most spojující region se západem země. Pro vstup do platnosti však musel Paz vydat samostatný dekret a zůstávalo nejisté, zda tak učiní, neboť násilné vojenské zásahy proti protestům v Bolívii historicky vedly k pádu prezidentů.
Strategie vyčerpání a jednání Místo tvrdého zásahu vsadila vláda na taktiku vyčerpání protestů, aniž nasadila armádu, mimo jiné zadržováním nebo „přesvědčováním" vůdců hnutí. Počet blokád podle vlády klesl z přibližně 90 v předchozím týdnu na něco přes 50. Vysoký počet zatčení sociálních vůdců ale vyvolal obvinění, že se vláda snaží hnutí „setnout" a zastrašit, a někteří předáci včetně lídra COB Maria Argolla se kvůli zatykačům ukryli.
Dne 17. června vláda vyzvala COB k dialogu. Odbory předložily seznam požadavků v osmi oblastech, mimo jiné záruku práva na mobilizaci, beztrestnost pro protestující sektory, splnění předvolebních slibů a závazek neprivatizovat státní podniky. Dokument už neobsahoval původní požadavek na Pazovu rezignaci. Vláda uznala právo na pokojný protest, ale odmítla přijmout blokády, násilí či beztrestnost jako podmínky jednání.
Pozorovatelé připomínají historické precedenty: protesty v roce 2019 si vynutily Moralesovu rezignaci za 21 dní a v roce 2003 stejné sektory svrhly prezidenta Gonzala Sáncheze de Lozadu za 16 dní v krizi, která si vyžádala 67 mrtvých.
Požadavky protestujících Protesty nemají jediný požadavek, vznikly propojením několika sektorových sporů. COB zpočátku požadovalo zvýšení mezd, rolnické svazy stálé dodávky kvalitního benzínu, horníci vyjednávali samostatně o přístupu k dalším těžebním oblastem a učitelé o platech. Po eskalaci v polovině května se přidal sjednocující požadavek na Pazovu rezignaci, který protestující v polovině června z formálního seznamu požadavků odbory vypustily.
Vládní reakce Vláda rozlišuje mezi „legitimními" požadavky a snahami o svržení prezidenta. Paz opakovaně uváděl, že zdědil „zbankrotovaný stát", zatímco oponenti mu vyčítali pomalou reakci na nejhorší krizi za 40 let. Mluvčí prezidenta protesty spojoval s „temnými silami" usilujícími o destabilizaci demokracie, čímž narážel na Eva Moralese.
Mezinárodní reakce Dne 20. května bolivijská vláda vyhostila kolumbijskou velvyslankyni Elizabeth Garcíovou, již prohlásila za nežádoucí osobu kvůli údajnému vměšování do vnitřních záležitostí. Krok následoval poté, co kolumbijský prezident Gustavo Petro 17. května označil nepokoje za „lidové povstání" a nabídl zprostředkování dialogu. Petro reagoval slovy, že vyhoštění diplomatky za nabídku dialogu znamená „sklouzávání k extremismu". Kolumbie následující den odpověděla recipročně a vyhostila bolivijského velvyslance v Bogotě.
Spojené státy se postavily za Pazovu vládu. Spolu s dalšími členy regionální koalice „Shield of the Americas" (Argentina, Bolívie, Chile, Kostarika, Dominikánská republika, Ekvádor, Salvador, Guyana, Honduras, Panama, Paraguay a Trinidad a Tobago) vydaly 21. května a znovu počátkem června společná prohlášení, v nichž odsoudily „snahy svrhnout legitimně zvolenou vládu" a obvinily „obchodníky s drogami a nadnárodní zločin" z financování protestů. Koalice zároveň uvedla, že poskytuje Bolívii humanitární pomoc. Argentinská vláda Javiera Mileiho podle deníku The Nation do Bolívie odeslala vojenské vybavení.
Dopady Podle zprávy nezávislého ombudsmana vedly nepokoje od 1. května do 2. června k deseti mrtvým, 37 zraněným a 365 zatčeným, přičemž vláda uvedla, že sedm úmrtí způsobil nedostatek lékařské péče. Do poloviny června počet obětí stoupl na nejméně 16, z nichž 13 zemřelo kvůli nedostupné lékařské péči v důsledku uzavřených silnic. Blokády způsobily nedostatek potravin, paliva a zdravotnického materiálu ve velkých městech. Celkové ekonomické ztráty byly v polovině června odhadovány na 2,76 miliardy dolarů.
Reference
Kategorie:Protesty Kategorie:Události roku 2026 Kategorie:Jižní Amerika v roce 2026 Kategorie:Bolivijská politika Kategorie:Dějiny Bolívie 21. století