Cukřenka (anglicky sugar bowl, francouzsky sucrier) je malá stolní nádobka na uchovávání sypkého nebo kostkového cukru. Společně s konvičkou na kávu, konvičkou na mléko, šálkem s podšálkem a podnosem bývá součástí stolní soupravy (servisu) nápojového nádobí na kávu nebo čaj.

Historie, typy a tvary Počátky užívání cukru v Evropě byly spojeny s dovozem třtinového cukru z jihoamerických a indických kolonií a soustředěny na Británii, Španělsko a Francii. Cukr zůstával vzácný a střední Evropa sladila převážně medem. Teprve kolem poloviny 18. století se zvolna začala šířit celoevropská společenská móda pití kávy a čaje a jejich servírování na podnosu ve stolní soupravě konvice, konvička, cukřenka, šálky a podšálky. První rafinérie cukru z cukrové třtiny byla v českých zemích založena roku 1787 v budově zrušeného kláštera na Zbraslavi. Zásadní bylo zavedení evropské výroby cukru z cukrové řepy. Její pěstování a zpracování bylo spojeno s německým přírodovědcem J. D. F. Rumpfem, který vyšlechtil dostatečně cukernatý kořen a publikoval své výsledky v roce 1799.RUMPF Johann Daniel Friedrich: Der neueste deutscher Stellvertreter des indischen Zuckers. Berlin 1799

Po skončení napoleonských válek následovalo v celé Evropě systematické pěstování cukrové řepy a zakládání cukrovarů.

Nejstarší typy cukřenek pro servírování sypkého cukru měly tvar drobných mělkých misek na nožce, servírovalo se na nich malé množství cukru pro jedno posezení. K ukládání cukru sloužily stříbrné skříňky tvaru kvádru se zámkem na klíček, který nosila hospodyně a tak zabránila, aby služebnictvo nemlsalo. Další variantou byly válcové dózy keramické nebo z čínského porcelánu. S rozšířením výroby evropského porcelánu se rychle šířila výroba kávových či čajových servisy porcelánových s cukřenkou tvaru dvouuché dózy na soklu, s volně odklápěcím víčkem, které má někdy na okraji prohlubeň pro lžičku na cukr, nebo pro kleštičky na cukr. Homole cukru se před stolováním drtila předem v kuchyni na malé kousky. Kleštičky na cukr drcený z homole mají úchytky ve tvaru tlapek, pařátů nebo lžiček. Kleštičky na kostkový cukr, který vyšel poprvé z dačického cukrovaru v roce 1843, mají úchytky ploché. Práškový cukr pro jemné cukrování moučníků se vkládal a vkládá do skleněných, stříbrných či porcelánových nádobek, zpravidla kónického tvaru, s perforovaným, nejčastěji kovovým víčkem. K jednorázovému pocukrování sloužily mělké, často žebrované lžíce s množstvím otvorů. Cukřenky z alpaky s klasicistním, novobarokním i jiným designem (shodným se stříbrnými cukřenkami) se užívaly již od 30. let 19. století, ve 20. letech 20. století je vystřídaly geometrické formy cukřenek z leštěné oceli. Skleněné cukřenky s odměrnou kovovou či plastovou trubicí jsou vynálezem 2. poloviny 20. století.

Galerie typů a tvarů

Cukřenka v umění Paul Cézanne i Auguste Renoir použili cukřenku několikrát jako motiv svých zátiší. Zajímavost Ostrov Negros byl dříve nazýván „Cukřenka Filipín“ pro své rozsáhlé pěstování cukrové třtiny.

Odkazy

Reference

Literatura RUMPF Johann Daniel Friedrich: Der neueste deutscher Stellvertreter des indischen Zuckers. Berlin 1799 Neuwirth Waltraud: Wiener Silber 1780-1866, volume II. Selbstverlag W. Neuwirth Wien 1989, ISBN 3-900282-32-3, s. 12-32 Vom Zucker, s. 91-413 Tafelaufsätze mit Zuckerstreubüchsen.

Externí odkazy

Kategorie:Nádobí Kategorie:Stolování