Irénée (světským jménem: Richard Rochon; * 25. prosince 1948 Montréal) je kanadský duchovní Pravoslavné církve v Americe a arcibiskup ottawský a kanadský.

Život Narodil se 25. prosince 1948 v Montréalu v Kanadě do početné frankokanadské římskokatolické rodiny. Studoval na anglické střední škole v provincii Québec.

Podle vlastních vzpomínek:

„V dětství jsem žil v kanadském městečku Rawdon. Rodiče tam provozovali vlastní podnik (malý hotel) a já chodil do školy. O svátcích mě vodili do katolického kostela. Ani maminka, ani tatínek však nebyli horlivými katolíky. V Rawdonu nebyl život příliš drahý, a proto se tam usazovalo mnoho přistěhovalců a stavěli si tam domy. Když mi bylo dvanáct let, seznámil jsem se s ruskými chlapci. Jeden z nich, Gleb, se stal mým přítelem. V létě roku 1961 jsem byl u něj na návštěvě a navrhl mi, abychom zašli do chrámu na svatbu. Do té doby jsem v našem městečku vídal jen jednopatrovou dřevěnou budovu s modrou cibulovitou kupolí zakončenou křížem. Ani mě nenapadlo, že je to chrám.“

Dne 20. ledna 1967 byl přijat do lůna Ruské pravoslavné církve v zahraničí arcibiskupem Vitalijem (Ustinovem). Během svého působení ve farnosti chrámu svatého Mikuláše v Montréalu se také stal členem Pravoslavného křesťanského společenství na McGillově univerzitě.

Po ukončení střední školy nastoupil na Ottawskou univerzitu, kterou absolvoval v roce 1971 s bakalářským titulem v oboru slavistika. Poté zahájil studium na Pravoslavném semináři Svaté Trojice v Jordanville ve státě New York v USA. Současně byl se souhlasem arcibiskupa Averkije (Tauševa) přijat jako poslušník do bratrstva jordanvillského monastýru. Arcibiskup Averkij svěřil jeho duchovní vedení archimandritovi Kipriánovi.

V březnu 1974, po třech letech studia na semináři Svaté Trojice, přijal z rukou arcibiskupa Averkije postřižení na rjasofora. V březnu 1975 byl biskupem Lavrem (Škurlou) postřižen do malé schimy (mantie) a přijal jméno na počest svatého mučedníka Ireneje z Lyonu. Krátce poté jej biskup Lavr ustanovil čtecem a hypodiakonem, aby pomáhal nemocnému arcibiskupu Averkijovi při bohoslužbách.

V únoru 1978 biskup Lavr, tehdejší představený monastýru Svaté Trojice, mu požehnal k pastorační službě ve Francii mezi frankofonními pravoslavnými farnostmi.

Dne 19. května 1978 byl v Bruselu v Belgii vysvěcen na jerodiákona a 20. srpna téhož roku v Chrámu Povýšení svatého Kříže v Ženevě ve Švýcarsku jej ženevský arcibiskup Antonij vysvětil na jeromonacha. Poté sloužil v chrámu svatého Jana Ruského a v chrámu svatého Mikuláše v Lyonu.

V Lyonu působil až do roku 1982, kdy se vrátil do Kanady, aby sloužil ve frankofonní pravoslavné misii v Montréalu.

Podle pozdějších vzpomínek biskupa tehdy v nejbližším okolí arcibiskupa Vitalije (Ustinova) převládl izolacionismus a přesvědčení, že jedině Ruská pravoslavná církev v zahraničí je pravou církví a pouze v ní působí Boží milost.

„Existoval jen jediný oficiálně přípustný způsob chování vůči všem, kteří nesdíleli církevní názor, a to se výrazně lišilo od toho, na co jsem byl zvyklý v biskupské službě vladyky Antonije (Bartoševiče). V Kanadě jste museli bezvýhradně sdílet oficiální stanoviska přicházející shora. Všechna byla utvářena jediným člověkem podle jeho vlastního způsobu uvažování a nikomu nebylo dovoleno s ním nesouhlasit. (…) Každodenní realitou byl strach, výhrůžky, slepé přijímání autority a výlučnost názorů církevních představitelů.“

Po zvolení Seraphima (Storheima) biskupem pro kanadské farnosti Pravoslavné církve v Americe v roce 1986 podali spolu s jerodiakonem Marek (Pierrem) a členy frankofonní misie v Montréalu žádost o přijetí do kanadské eparchie Pravoslavné církve v Americe.

V roce 1992 jej biskup Seraphim povýšil do hodnosti igumena a pověřil jej duchovní péčí o frankofonní mnišstvo v provincii Québec. V roce 1993 byl přidělen k frankofonní farnosti svatého Benedikta v Montréalu. Současně mu byla svěřena funkce ekonoma farností v Montréalu, Ottawě, Torontu a Québecu.

V roce 1996 byl ustanoven představeným ruského chrámu svatého Serafima a správcem ruského hřbitova v Rawdonu v provincii Québec, kde působil až do roku 2007.

V prosinci 2008 ukončil své civilní zaměstnání v montrealské nemocnici, které po dlouhá léta vykonával souběžně se svou pastýřskou službou.

Dne 2. dubna 2009 jej Svatý synod Pravoslavné církve v Americe povýšil do hodnosti archimandrity a zvolil jej biskupem québeckým, vikářem ottawské eparchie.

Dne 30. září 2009 proběhl v Chrámu Zvěstování přesvaté Bohorodice v Ottawě obřad jeho jmenování biskupem. Dne 1. října 2009 se v témže chrámu konala jeho biskupská chirotonie, kterou vykonal metropolita celé Ameriky a Kanady Jonah (Paffhausen).

Dne 24. září 2010 po odvolání arcibiskupa Seraphima ze správy eparchie převzal dočasné řízení ottawské eparchie.

Dne 7. ledna 2011 byl hospitalizován po prodělaném srdečním infarktu.

Dne 2. října 2014 byl na mimořádném shromáždění Kanadské archieparchie, které se konalo v Gatineau v provincii Québec, navržen na úřad arcibiskupa Kanady.

Dne 21. října 2014 jej Synod biskupů Pravoslavné církve v Americe jmenoval eparchiálním biskupem Kanadské archieparchie s titulem biskup ottawský a kanadský. Dne 29. listopadu 2014 proběhla v Chrámu svatého Mikuláše a Zvěstování přesvaté Bohorodice v Ottawě jeho intronizace, které předsedal metropolita Tichon (Mollard).

Dne 20. října 2015 byl povýšen na arcibiskupa.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Pravoslavné církve v Americe Kategorie:Kanadští pravoslavní duchovní Kategorie:Pravoslavní konvertité Kategorie:Narození 25. prosince Kategorie:Narození v roce 1948 Kategorie:Narození v Montréalu Kategorie:Žijící lidé