Geert Albert Bourgeois (* 6. července 1951 Roeselare) je belgický politik, zakladatel strany Nová vlámská aliance (N-VA), který byl v letech 2014–2019 předsedou vlády Vlámska. V letech 2019–2014 byl poslancem Evropského parlamentu, dříve, v letech 1995–2004, zasedal ve federální Sněmovně reprezentantů; v období 1995–2001 jako člen Lidové unie (VU). Od roku 1976 se angažoval také v komunální politice.

Život Geert Bourgeois absolvoval středoškolské studium na koleji svatého Josefa (Sint-Jozefscollege) v Izegemu. V letech 1970 až 1975 poté studoval práva na Státní univerzitě v Gentu. Téhož roku se oženil s Betty Hosteovou a společně v roce 1975 založili advokátní kancelář. Mají spolu dva syny. V roce 2003 Bourgeois ukončil advokátní praxi, aby se mohl plně věnovat své politické kariéře.

Politicky se angažoval již od mládí. Během středoškolských studií byl členem Katolické studentské akce (KSA). V roce 1966 založil společně se svým bratrem Krisem a spolužákem Koenem Baertem mládežnickou skupinu Blauwvendel. Když byla tato skupina později začleněna do Vlámského národního svazu mládeže (VNJ), organizaci opustil. Následně působil ve Vlámském národním studentském svazu (Vlaams-Nationale Studentenunie) a v Jazykovém akčním výboru (Taal Aktie Komitee). V sedmnácti letech se stal tajemníkem místní organizace Lidové unie a předsedou mládežnické organizace této strany v Izegemu.

Politická kariéra

Komunální politika V říjnu 1976 se Bourgeois poprvé zúčastnil komunálních voleb v Izegemu a byl zvolen se ziskem 997 preferenčních hlasů. Protože však musel nejprve absolvovat základní vojenskou službu, ujal se mandátu až v roce 1977. V roce 1982 byl znovu zvolen. Na počátku roku 1983 se stal prvním radním města, odpovědným za veřejné práce, územní plánování, obnovu historického centra, obchod, živnostenské podnikání, průmysl a právní záležitosti. Po komunálních volbách v roce 1988 ve funkci prvního radního setrval a vykonával ji až do roku 1994. Po volbách v témže roce převzala v Izegemu vedení města jiná koalice. Členem zastupitelstva zůstal až do roku 2018 a v komunálních volbách téhož roku již nekandidoval.

Národní politika Od roku 1977 do roku 2019 se Geert Bourgeois účastnil všech federálních voleb. Stal se členem celostátní stranické rady Lidové unie a v letech 1990 až 1993 byl předsedou Sdružení vlámských volených zástupců. V roce 1996 se stal členem stranického předsednictva strany. Ve federálních volbách v květnu 1995 byl zvolen poslancem belgické Sněmovny reprezentantů. V parlamentu se zaměřoval především na právní a komunitární otázky. Přestože působil v opozici, podařilo se mu prosadit několik vlastních legislativních návrhů, mimo jiné zákon o ochraně novinářských zdrojů, podle něhož jsou novináři povinni odhalit totožnost svých informačních zdrojů pouze ve výjimečných krizových situacích. Do celostátního povědomí se dostal díky svému působení v Dutrouxově parlamentní vyšetřovací komisi a účasti na tzv. oktopusových jednáních o reformě policie. V roce 1999 se stal předsedou poslaneckého klubu Lidové unie ve Sněmovně reprezentantů, přičemž tuto funkci zastával do roku 2000.náhled|Bourgeois (uprostřed) s rakouským manažerem Heimem Scheuchem (2015)Uvnitř strany se Bourgeois stále výrazněji stavěl proti společensky progresivně-liberálnímu a v otázkách státního uspořádání umírněnějšímu kurzu, který prosazovali předsedové strany Bert Anciaux a Patrik Vankrunkelsven. Kritizoval také spojenectví s politickým reformním hnutím ID21. S cílem zachovat radikálnější vlámsko-nacionalistické směřování strany vytvořil od srpna 1999 tzv. skupinu Oranjehof, která se později stala základem Nové vlámské aliance (N-VA). K jejím členům patřili mimo jiné Frieda Brepoelsová, Eric Defoort, Jan Loones, Chris Vandenbroeke, Karel Van Hoorebeke, Danny Pieters, Ben Weyts a Bart De Wever. Název skupiny byl odvozen od restaurace v Gentu, kde se její členové pravidelně scházeli.

V lednu 2000 byl členskou základnou Lidové unie zvolen celostátním předsedou strany, když porazil dosavadního předsedu Patrika Vankrunkelsvena. Přestože byl zvolen přímo členy strany, ve stranickém vedení převažovalo křídlo kolem Berta Anciauxe. To vedlo k výrazným sporům o další směřování strany. Rozpory mezi Bourgeoisovým vlámsko-nacionalistickým křídlem, usilujícím o konzervativní a samostatný vlámsko-nacionalistický kurz, a skupinou vedenou Bertem Anciauxem, která chtěla stranu s jejím progresivním programem přiblížit jiné politické straně, nakonec vedly k rozpadu Lidové unie. Definitivní krizi vyvolaly vnitrostranické spory o Lambermontskou dohodu o federalizaci. Bourgeois ji odmítl podpořit, přestože ji schválila stranická rada a hlasoval proti ní navzdory pokynům příslušných stranických orgánů. Stranické vedení pod vedením tehdejšího ministra Berta Anciauxe se naopak za dohodu postavilo, načež Bourgeois v lednu 2001 na funkci předsedy rezignoval.vlevo|náhled|Vedoucí exekutivy Katalánska Carles Puigdemont během bilaterálního setkání s Geertem Bourgeoisem v rámci oficiální cesty do Belgie (2016)Na stranickém sjezdu Lidové unie následně zvítězila Bourgeoisova vlámsko-nacionalistická platforma těsně s 50 % hlasy. Protože k zachování názvu strany bylo zapotřebí získat alespoň polovinu hlasů, založili Bourgeois a jeho stoupenci v listopadu 2001 novou stranu Nová vlámská aliance (N-VA). Do července 2004 byl jejím prvním předsedou a vedl ji v ostré opozici vůči tzv. fialové vládní většině. V květnu 2003 byl jako jediný kandidát N-VA zvolen poslancem Sněmovny reprezentantů za volební obvod Západní Flandry a mandát vykonával do června 2004. Protože byly tehdy vyhlídky N-VA jako samostatné strany považovány za nejisté, zahájil Bourgeois v létě 2003 jednání o spojenectví s křesťanskodemokratickou CD&V. První kolo rozhovorů ztroskotalo, protože podle něj křesťanští demokraté nezaujímali dostatečně jednoznačný postoj ke komunitárním otázkám. Po nepříznivých volebních průzkumech však byla jednání obnovena a v únoru 2004 vyústila ve vznik tzv. valentýnské koalice. Ve vlámských volbách 13. června 2004 získala tato koalice 26,1 % hlasů a stala se nejsilnějším politickým uskupením s právem sestavit vlámskou vládu. I v těchto volbách byl Bourgeois zvolen poslancem, mandát však vykonával jen něco přes měsíc, protože dne 22. července 2004 vstoupil do vlámské vlády. V první vládě Yvese Leterma se stal vlámským ministrem pro veřejnou správu, zahraniční politiku, média a cestovní ruch. Současně rezignoval na funkci předsedy N-VA, v níž jej vystřídal Bart De Wever. Koalice CD&V/N-VA zvítězila také ve volbách v červnu 2007. Po neúspěšných pokusech o prosazení další státní reformy však mezi oběma stranami narůstalo napětí a v září 2008 se N-VA rozhodla spolupráci s CD&V ukončit a pokračovat samostatně. V důsledku toho Bourgeois dne 22. září 2008 rezignoval na funkci ministra. Následně se až do června 2009 znovu stal poslancem Vlámského parlamentu. Na rozdíl od obvyklé praxe bývalých ministrů začal vládu, z níž právě odešel, kritizovat prakticky okamžitě.

Ve vlámských volbách 7. června 2009 byl opět přímo zvolen za volební obvod Západní Flandry. O měsíc později, 13. července 2009, byl jmenován místopředsedou vlámské vlády a vlámským ministrem pro veřejnou správu, integraci přistěhovalců, cestovní ruch a vlámský okraj Bruselu ve druhé vládě Krise Peeterse. Rozhodnutím vlámské vlády z 24. července 2009 byla jeho působnost rozšířena také o oblast nemovitého kulturního dědictví. Mandátu poslance Vlámského parlamentu se vzdal ve prospěch Wilfrieda Vandaeleho.

Ve volbách v červnu 2010 vedl kandidátku N-VA v provincii Západní Flandry a byl opět zvolen poslancem Sněmovny reprezentantů. Aby mohl složit poslanecký slib, musel dne 5. července 2010 dočasně rezignovat na funkci vlámského ministra. O dva dny později byl do ministerské funkce znovu jmenován a mandátu poslance se vzdal.náhled|Bourgeios během kampaně při volbách do Evropského parlamentu 2024 s Bartem De VeveremPo vlámských volbách 25. května 2014 složil dne 17. června 2014 při ustavujícím zasedání Vlámského parlamentu poslanecký slib. Dne 25. července 2014 byl jmenován ministerským předsedou vlámské vlády a jeho poslanecký mandát převzal Bert Maertens. Jako ministerský předseda Vlámska vedl středopravou koalici tvořenou stranami CD&V, N-VA a Open VLD. Jeho vláda neprosazovala komunitární program ani projekty zaměřené na posilování vlámského národního vědomí, přesto si v roce 2016 objednala novou studii o finančních transferech do Valonska a Bourgeois se zasazoval o přijetí vlámské ústavy. Jeho vláda byla obecně hodnocena jako kompetentní, zároveň jí však byla vytýkána malá inovativnost, nedostatek ambicí a slabší schopnost oslovovat veřejnost. Vnitrostraničtí kritici mu rovněž vyčítali, že nedokázal dát vlámské úrovni správy výraznější tvář a posílit přitažlivost vlámského národního projektu.

Dne 8. října 2019 jej král Filip v rámci jednání o sestavení nové spolkové vlády pověřil spolu s Rudym Demottem (PS) funkcí preformátora. Jejich úkolem bylo prověřit možnost vytvoření vlády mezi Socialistickou stranou a N-VA, dvěma nejsilnějšími stranami na francouzsky a nizozemsky mluvící straně země. Jednání však úspěšná nebyla a jejich pověření skončilo 5. listopadu 2019.

Evropský parlament V květnu 2019 vedl kandidátku N-VA ve volbách do Evropského parlamentu. Z tohoto důvodu již nekandidoval na funkci vlámského ministerského předsedy, na kterou strana nominovala svého předsedu Barta De Wevera. Do Evropského parlamentu byl zvolen se ziskem 343 290 preferenčních hlasů. Aby mohl převzít mandát europoslance, rezignoval dne 2. července 2019 na funkci ministerského předsedy Vlámska. Dočasně jej nahradila jeho stranická kolegyně a místopředsedkyně vlámské vlády Liesbeth Homansová. V Evropském parlamentu se stal členem Výboru pro mezinárodní obchod (INTA), do roku 2022 byl rovněž členem Výboru pro ústavní záležitosti (AFCO) a náhradníkem ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO).

Před volbami v červnu 2024 se Bourgeois rozhodl ukončit aktivní politickou kariéru. Na kandidátce N-VA do Evropského parlamentu však kandidoval symbolicky z posledního místa. Získal 82 459 preferenčních hlasů, zvolen však nebyl.

Ocenění bezrámu|62x62pixelů Řád Vycházejícího slunce III. třídy (Japonsko, 2016)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Profil na stránkách Evropského parlamentu

Kategorie:Belgičtí politici Kategorie:Belgičtí právníci Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2019–2024) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Nové vlámské aliance Kategorie:Absolventi Gentské univerzity Kategorie:Nositelé Řádu vycházejícího slunce III. třídy Kategorie:Narození 6. července Kategorie:Narození v roce 1951 Kategorie:Narození v Roeselare Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži