Sergej Ivanovič Syrcov (rusky: Серге́й Ива́нович Сырцо́в; 17. července 1893 Slavgorod – 10. září 1937 Moskva) byl sovětský komunistický politik ruské národnosti narozený na území dnešní Ukrajiny. V letech 1929 až 1930 byl přesedou Rady lidových komisařů Ruské sovětské federativní socialistické republiky (vlády ruské části sovětské federace). Ze své funkce byl odvolán kvůli obvinění, že chtěl sesadit Stalina z čela komunistické strany. Během Stalinovy Velké čistky v roce 1937 byl zatčen a po pěti měsících popraven. Roku 1957 byl rehabilitován.
Život V roce 1913 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany (frakce bolševiků). Studoval na Petrohradské státní polytechnické univerzitě, ale byl vyloučen kvůli svému politickému angažování a následně byl poslán do vyhnanství na Sibiři. Vrátit se směl po únorové revoluci v roce 1917. Během říjnové revoluce vedl Vojenský revoluční výbor ve městě Rostov na Donu. Zde mj. vedl trestnou výpravu proti donským kozákům a řídil i následný proces "dekozákizace" donské oblasti.
Během ruské občanské války sloužil jako politický komisař 12. armády Rudé armády. Poté se postavil na levé křídlo strany. Odmítal brestlitevskou smlouvu. Na 10. sjezdu strany v roce 1921 podporoval Lva Trockého v jeho sporu s Leninem o roli odborů. Podílel na potlačení povstání v Kronštadtu.
Později opustil krajně levicové pozice a podporoval Leninovu Novou ekonomickou politiku. To mu zajistilo Leninovu přízeň a rychlý mocenský vzestup. Sehrál klíčovou roli při zavedení systému nomenklatury. Kolem roku 1922 se sblížil se Stalinem, který obýval sousední kancelář v Kremlu.
V roce 1924 byl převelen na pozici vedoucího oddělení agitace a propagandy Ústředního výboru KSSS, později se stal členem Prezidia Komunistické akademie a redaktorem časopisu Komunistická revoluce. V letech 1926 až 1929 se stal prvním tajemníkem komunistické strany v uralském okrese. Neblaze proslul mezi rolníky během obilné krize v letech 1927–1928. Používal nátlak na rolníky známý jako "ural-sibiřská metoda nákupu obilí". Šlo o použití článku 107 trestního zákoníku RSFSR, který umožňoval zatýkat rolníky, pokud státním orgánům odmítli prodat obilí za nedostatečné ceny. Střet s rolníky vedl také k tomu, že se Syrcov stal zastáncem Stalinova návrhu na "totální kolektivizaci" a "likvidaci kulaků jako třídy". To se Stalinovi zalíbilo a Syrcov byl v roce 1929 odměněn premiérskou funkcí. Nahradil odpůrce kolektivizace Alexeje Rykova. Brzy se stal i nejmladším členem politbyra.
Syrcov však v čele vlády brzy pochopil, že násilná kolektivizace je kontraproduktivní. Našel si spojence, kteří měli podobný postoj, zejména Gruzínce Vissariona Lominadzeho. Takzavná skupina Syrcov-Laminadze hodlala předložit alternativní návrh řešené zemědělského problému. Stalin se to však dozvěděl a tvrdě mocensky zasáhl, a to zcela bezprecedentním způsobem: Syrcov i Laminadze byly vyloučeni ze strany a byl přitom poprvé v historii zcela obejit ústřední výbor strany. To byl signál rostoucí Stalinovy moci a zahájilo to proces likvidace jeho oponentů.
Syrcov pak vedl muniční továrnu. I z této pozice se snažil politicky pracovat, počal budovat jakési opoziční jádro s Kameněvem a Zinovjevem, ale skupina se roku 1933 rozpadla, když se Kameněv a Zinovjev znovu přiklonili ke Stalinovi. Když Stalinova moc narostla a diktátor spustil masivní vlnu represí známou jako Velká čistka, patřil Syrcov k prvním zatčeným (19. dubna 1937), přestože již neměl žádný politický vliv. Po dlouhém vyslýchání byl odsouzen k smrti a popraven.
Reference
Kategorie:Sovětští politici Kategorie:Ruští politici Kategorie:Premiéři Ruska Kategorie:Oběti Velké čistky Kategorie:Úmrtí v Moskvě