Hrad savojských vévodů neboli hrad v Chambéry ( či Château de Chambéry) je monumentální středověký pevnostní komplex a bývalý hrad z 11. století, který se tyčí na strategickém skalním ostrohu v historickém jádru města Chambéry v departementu Savojsko v regionu Auvergne-Rhône-Alpes.
Od 13. století prošel hradní areál četnými stavebními úpravami a přestavbami, avšak bez přerušení si až do moderní doby uchoval svou prvořadou administrativní a státně-správní funkci. V hradní kapli (Sainte-Chapelle) bylo v letech 1502 až 1578 uloženo a uctíváno Turínské plátno (posvátné lněné plátno savojských panovníků). V mohutné hradní zvonici (Yolandině věži) je v současnosti instalována velkolepá, mezinárodně sledovaná zvonohra svatého Františka Saleského (grand carillon), která se skládá ze 70 bronzových zvonů a je mistrovským odlitkem světoznámé zvonařské huti Paccard v Sévrieru. Pravidelné živé koncerty této obří zvonohry se pro veřejnost konají každou první a třetí sobotu v měsíci přesně v 11:00 hodin.
V současnosti je tento rozsáhlý palácový a pevnostní organismus sídlem klíčových úřadů a vládních institucí: administrativního vedení a prefektury departementu Savojsko (Préfecture de la Savoie); krajské samosprávy a savojské departementní rady (Conseil départemental de la Savoie); elitní učené společnosti a Savojské akademie věd (Académie de Savoie).
Celý hradní komplex je chráněn jako národní kulturní památka Francie (Monument historique) od 10. srpna 1881.
Geografická poloha a urbanistické zasazení thumb|left|Pohled na Hrad savojských vévodů v Chambéry; v pozadí se zvedá čtvrť Bellevue.
Hrad savojských vévodů se nachází v centru města Chambéry, které je správním střediskem departementu Savojsko. Pevnostní komplex byl vybudován na skalní terase ostrohu kopce Montjay a obrací se k historickému městskému jádru. Skalní plošina se svažuje směrem k jihovýchodu a byla staviteli navýšena a zpevněna, aby hrad získal pozici nad městem a kontroloval obchodní stezky. U paty ostrohu dříve protékalo rameno řeky Albanne.
V současnosti je tok řeky Albanne odkloněn do koryta řeky Leysse. Nejbližším vodním tokem v sousedství hradu je tak řeka Leysse, tekoucí přibližně 500 metrů severním směrem. Pod hradbami se rozkládá Hradní náměstí (Place du Château) a historické předměstí Faubourg Maché s areálem nemocnice (Centre hospitalier).
Z hlediska makrogeografie nad hradem dominuje rezidenční čtvrť *Bellevue*, která se rozkládá na svazích vápencového pohoří Chartreuse.
Historie Skalní ostroh, na němž hrad stojí, představoval od starověku dopravní křižovatku a strategický bod. Pevnostní pozice umožňovala od antických dob kontrolovat římskou silnici, která vedla z města Vienne přes Alpy do Itálie, přičemž tranzitní trasy a kupecké karavany tehdy překonávaly průsmyky Malého svatého Bernarda a Mont-Cenis.
V průběhu středověku a raného novověku se role hradu v Chambéry zvýšila, neboť se stal uzlem, z něhož savojská hrabata kontrolovala tyto trasy: Transalpské cesty směřující do Lyonu a Vienne přes soutěsky u Les Échelles Západní spojení do Lyonu, vedené přes průsmyk Col de l'Épine nebo severní trasou přes Col du Chat Severní cesty směřující na Ženevu, rozdělené na větev přes Rumilly a trasu přes Annecy Jižní koridory směřující na Grenoble, které využívaly údolí řeky Iséry nebo průsmyk Col du Granier
Založení hradu v 11. století První kamenný pevnostní komplex na kopci Montjay byl vybudován v průběhu 11. století z podnětu šlechtického rodu pánů z Chambéry (seigneurs de Chambéry).
Páni z Chambéry své rodové sídlo situovali do blízkosti ruin antického římského města Lemencum, jehož pozůstatky se rozkládaly na protilehlém svahu kopce Lémenc a na jehož základech vznikl kostel svatého Petra. Založením hradu na Montjay došlo k přesunu těžiště aglomerace: Antické osídlení bylo nahrazeno opevněným středověkým hradem a podhradím, které dalo vzniknout historickému jádru města Chambéry.
Období savojské suverenity a vznik státní správy (1232–1563) Dějiny přerodu lokální pevnosti v ústřední mocenskou rezidenci transalpského významu se začaly psát 15. března 1232. Toho dne gaskoňský šlechtic a savojský hrabě Tomáš I. Savojský odkoupil od místního suveréna, belleyského místodržícího a pána z Chambéry, Berliona z Chambéry, podstatnou část zdejšího trhového podhradí. Hrabě Tomáš I. získal veškerá Berlionova městská vlastnická práva, včetně přidruženého úřadu vikomta a vicedominátu, výměnou za postoupení strategického lenního panství Montfort a doplatkovou hotovostní sumu ve výši 32 000 těžkých suských solidů. Existence samotného opevněného podhradního městečka je přitom v písemných pramenech spolehlivě listinně fixována již od roku 1057. Jako oficiální svědkové této transakce na pergamenu figurují čtyři přední příslušníci elitního rytířského rodu de La Forest: Thorens, Berlion, Sigomon a Martin.
Prodávající vikomt Berlion si sice původní kamenný hrad na Montjay prozatím ponechal ve svém přímém držení, avšak o něco později jej postoupil Otmaru Alamandovi. Dne 6. května 1255 se na staveništi prosadil Tomáš II. Piemontský, který hrad v Chambéry od Alamanda převzal jako zástavní záruku; Alamand za účelem sanace svých obřích dluhů obdržel od hraběte hotovostní vyrovnání ve výši 626 liber a 9 dobrých vídeňských solidů. V roce 1259 hrad přešel do rukou vdovy po Thomasovi, italské šlechtičny Béatrice Fieschi (neteře papeže Inocence IV.), která se všech svých nároků v roce 1264 formálně vzdala ve prospěch svého švagra, mocného savojského hraběte Petra II. Savojského (zvaného „Malý Šarlat“).
K absolutnímu sjednocení a finálnímu zrodu savojského státního ústředí došlo dne 6. února 1295. Hrabě Amadeus V. Savojský (Velký) tehdy zrealizoval velkou územní směnu s Françoisem de La Rochette, tehdejším pánem na Chambéry, a jeho chotí Béatrix. Amadeus V. stoprocentně převzal hrad v Chambéry, kompletní hradní obvod (mandement), úřad vikomta, nejvyšší soudní jurisdikci, podřízené vazaly i veškerá přilehlá lenní panství; protistraně jako kompenzaci postoupil roční rentu 240 vídeňských liber a stálý důchod 100 liber v mandementech Aiguebelle a La Rochette.
Od tohoto zlomového roku 1295 učinila savojská hrabata z hradu Chambéry scou trvalou a hlavní rezidenci. Hrad okamžitě centralizoval „výkon veškerých administrativních, daňových a církevně-právních funkcí celého Savojského hrabství“, a to na úkor dřívějšího vojenského centra v Montmélianu, kterému však kapitula i nadále natrvalo ponechala ryze vojenskou fortifikační roli doprovázenou masivním navýšením tamní hradební posádky (garnisony).
Novověká správa, požáry a transformace na prefekturu left|thumb|Historický pohled na Hrad savojských vévodů v Chambéry z roku 1788; v popředí vystupuje hradební prostor s královským křídlem.
Poté, co v roce 1563 Emanuel Filibert Savojský přenesl hlavní město a vládní aparát z Chambéry do Turína, ztratil hrad roli trvalé panovnické rezidence. I nadále však plnil roli jako savojské církevně-civilní sídlo a administrativní centrum regionu. Pevnost byla sídlem úřadů Účetní komory (Chambre des comptes), generálního guvernéra Savojska i hlavní intendance (Intendance générale).
V průběhu francouzsko-savojské války se hradní pevnost ocitla v ohrožení. Dne 21. srpna 1600 otevřelo město své brány vojskům francouzského krále Jindřicha IV. Savojský guvernér, hrabě Chabod de Jacob, se s posádkou zabarikádoval za zdmi vnitřní citadely. Když král Jindřich IV. nechal před hradní bránu namířit osm obléhacích děl, obránci dne 24. srpna 1600 kapitulovali. Smlouva o kapitulaci obsahovala klauzuli, že pokud by savojský vévoda v průběhu následujících osmi dnů přitáhl hradu na pomoc, kapitulace se ruší. Vévodská armáda však nedorazila a pevnost byla po osmi dnech předána francouzské koruně.
Na počátku 17. století nechal guvernér Dom Félix de Savoie na místě původních zahrad přiléhajících k věži klenotnice (Tour de la Trésorerie) vybudovat obytný palác, zvaný Pavilon (Pavillon). V letech 1655 až 1663 zrealizovala savojská vévodkyně Kristina Bourbonská architektonickou proměnu Svaté kaple (Sainte-Chapelle). Její západní gotické průčelí nechala strhnout a nově vybudovat v turínském barokním slohu podle plánů dvorního architekta Amedea di Castellamonte.
V prostorách tohoto paláce se v roce 1730 usadil král Viktor Amadeus II., který během své abdikace postoupil korunu svému synovi a na hradě v Chambéry dlel v exilu se svou chotí Annou Canalis di Cumiana (markýzou ze Spigna), dokud se v roce 1731 nepokusil o převrat s cílem synovi moc opětovně odejmout. V letech 1732 až 1734 zde ve službách savojského katastrálního úřadu (service du cadastre) jako písař pracoval filozof Jean-Jacques Rousseau. Rousseau ve svém autobiografickém díle Vyznání (Confessions) na tuto hradní úřednickou éru vzpomíná: hradní práci označuje za nudnou a úřednické kanceláře popisuje jako smutné a pochmurné.
thumb|redresse=0.7|Požár zámku v roce 1743. Během Války o rakouské dědictví, v průběhu španělské vojenské okupace v roce 1743, postihl hrad požár. Oheň tehdy zničil podstatnou část královských apartmánů. Přestože architekti vypracovali plány na celkovou novostavbu, projekty dlouhá desetiletí ztroskotávaly na vyčerpání státní pokladny.
Stavební vývoj se na staveništi rozvinul až v roce 1775 v souvislosti se svatbou: budoucí král Karel Emanuel IV. Sardinský tehdy pojal za choť princeznu Marii Clotildu Francouzskou, sestru francouzského krále Ludvíka XVI. Na počat této aliance uvolnil královský dvůr finance a turínský architekt Giovanni Battista Piacenza zrealizoval tyto zásahy: hradní královské křídlo v podélné ose prodloužil a propojil s budovou guvernérova Pavilonu; do nitra paláce včlenil reprezentační kamenné schodiště vykazující architektonické formy nastupujícího klasicismu.
thumb|Žlutý salon (Salon jaune) v jižním královském křídle; neoklasicistní interiérový dekor ve slohu Ludvíka XVI. z roku 1786. V roce 1786 bylo vybudováno nové jižní královské křídlo, jehož interiéry byly vyzdobeny klasicistním dekorem – včetně dochovaného Žlutého salonu (Salon jaune).
Tento stavební rozkvět byl přerušen v noci z 23. na 24. února 1798, kdy v paláci vypukl požár. Oheň zničil celý historický Pavilon a v popel proměnil část církevního i státního archivu, včetně dokumentů o prodeji konfiskátů a národních statků (zachráněny byly listiny farních okresů Chambéry a Carouge). Z hradního komplexu, revolučně přejmenovaného na „Národní hrad“ (Château National), zbylo pouze poškozené jižní křídlo a izolovaná Půlkruhová věž stojící naproti středověké budově. Celý areál byl opuštěn a ponechán v žalostném stavu.
Obnova v 19. století Novou epochu hradu přinesl rok 1800, kdy vládní prefekti zahájili záchranné práce. V roce 1802 byl hrad transformován na sídlo státní prefektury a rady tehdejšího departementu Mont-Blanc (existujícího v letech 1792–1815).
Když v roce 1805 Chambéry navštívil císař Napoleon I. Bonaparte, nařídil vypracovat projekty na obnovu paláce. Napoleon schválil koncept, který jižní královské křídlo transformoval na Císařský apartmán (appartement impérial). Poté, co Pařížská mírová smlouva z roku 1815 navrátila území zpět pod svrchovanost Sardinského království, se do paláce nastěhoval sardský královský dvůr. V roce 1820 nechal král Karel Felix Sardinský zrestaurovat Svatou kapli. V průběhu roku 1836 angažoval král Karel Albert Sardinský italského malíře Casimira Vicaria. Vicario pokryl stěny a klenby kaple iluzivními nástěnnými malbami typu trompe-l'œil, které napodobují gotickou plaménkovou architekturu.
V roce 1844 král část hradních zahrad, včetně domu zahradníka, postoupil do užívání Přírodovědné společnosti; tato budova slouží jako Přírodovědné muzeum. Poslední stavební etapu savojské éry otevřel král Viktor Emanuel II. Ten v roce 1850 zahájil přestavbu obytného paláce. Tyto práce, které vedl architekt Ernest Mélano, byly po anexi k Francii dokončeny až za francouzské Třetí republiky.
Moderní francouzská éra a požár z roku 1997