Komunistická strana San Marina (italsky Partito Comunista Sammarinese, zkráceně PCS) byla marxistická politická strana v republice San Marino. Byla založena v roce 1921 jako sekce Italské komunistické strany (PCI). První dvě desetiletí své existence působila jako podzemní politická organizace.

V letech 1945 až na jaře 1957 vládla PCS v zemi v koalici se Sanmarinskou socialistickou stranou (PSS). Komunisticko-socialistická koalice přišla o moc v důsledku událostí známých jako Fatti di Rovereta. PCS se v roce 1978 vrátila do vládní parlamentní koalice a její členové zůstali součástí vedoucí skupiny až do roku 1992. V roce 1991, po rozpadu Sovětského svazu, se PCS formálně zřekla komunismu a přejmenovala se na Sanmarinskou demokratickou pokrokovou stranu (PPDS).

Historie

Vznik San Marino je evropský mikrostát, třetí nejmenší v Evropě, s rozlohou pouhých 61 čtverečních kilometrů). Navzdory své malé rozloze a malému počtu obyvatel byl tento malý stát od roku 1921 domovem komunistické politické strany, Komunistické strany San Marina (Partito Communista di San Marino), zkráceně PCS, přičemž tato organizace byla původně založena jako sekce Komunistické strany Itálie (PCI).

První dvě desetiletí strávila strana v politickém podzemí, protože San Marino bylo, stejně jako Itálie, ovládáno fašistickým hnutím v podobě Sanmarinské fašistické strany pod vedením Giuliana Goziho, která od voleb v roce 1923 až do konce druhé světové války v roce 1945 obsadila všech 60 křesel v jednokomorovém parlamentu země. Komunistická strana byla znovu založena v roce 1940 pod vedením Ermenegilda Gasperoniho (1906–1994).

V koalici Fašistická strana byla po válce zcela zdiskreditována, načež došlo ke zhoupnutí politického kyvadla prudce doleva. San Marino tak mělo první demokraticky zvolenou komunistickou vládu na světě. PCS byla vládnoucí stranou San Marina v koalici se Socialistickou stranou San Marina od roku 1945 do března 1957. Přesto se v této době San Marino nestalo zemí východního bloku a neopustilo demokracii.

Krize v roce 1957 V návaznosti na události ve východním bloku v roce 1956 opustila koalici část socialistických poslanců. Dne 18. září 1957 ztratila koalice většinu, když jeden socialistický poslanec přešel k opozici, čímž se počet poslanců podporujících koalici snížil na 29. Funkční období sněmovny skončilo 1. října 1957, čímž se vláda ocitla v ústavním vakuu. Křesťanskodemokratičtí poslanci se odmítli účastnit zasedání; místo toho obsadili továrnu v Roveretě a zřídili tam prozatímní vládu. Italská a americká vláda přislíbily prozatímní vládě podporu, zatímco komunisticko-socialistická koalice (s podporou italských komunistů) se snažila bránit pokusu o zřízení prozatímní vlády.

Po neúspěšném pokusu o státní převrat v roce 1957 zůstala PCS v San Marinu opoziční stranou, vyloučenou z vládní koalice. Nová nekomunistická vláda zvítězila v zářijových volbách roku 1959, přičemž počet členů parlamentního klubu PCS klesl na šestnáct. PCS zůstala uznávaným nezávislým členem mezinárodního komunistického hnutí a vysílala delegace na mezinárodní konference v letech 1957, 1959 a 1960 i na 22. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu v říjnu 1961. S rozštěpením světového komunistického hnutí na prosovětskou a pročínskou frakci v šedesátých letech 20. století zůstala PCS pevně prosovětská.

Ve všeobecných volbách konaných 8. září 1974 získala PCS 3 246 hlasů (23 % odevzdaných hlasů) a obsadila 16 křesel ve Velké generální radě.

Návrat do vlády V roce 1978 se Komunistická strana San Marina (PCS) vrátila do vlády jako součást koalice se Socialistickou stranou a novou organizací založenou o tři roky dříve, Jednotnou socialistickou stranou (PSU). Díky tomu se San Marino v roce 1978 stalo jedinou zemí v západní Evropě, kde byla komunistická strana součástí vládní koalice.

V plánovaných volbách, které se konaly 29. května 1983, získala PCS 24,3 % hlasů a patnáct poslanců. K nim se přidalo 9 socialistů a 8 členů SUP – celkem 32 z 60 křesel v rámci nové komunisticko-socialistické vlády. Tato vláda zůstala u moci, dokud v roce 1986 korupční skandál nerozvrátil socialisty; komunisté pak zůstali ve vládě díky vratké koalici se středopravicovou Sanmarinskou křesťanskodemokratickou stranou (PDCS) až do roku 1992.

Transformace strany S rozpadem Sovětského svazu v roce 1990, souběžně s přeměnou PCI na Demokratickou stranu levice (PDS) v Itálii, se PCS formálně zřekla komunismu a přetransformovala se na Sanmarinskou demokratickou pokrokovou stranu (PPDS). Na tuto změnu navázalo odštěpení komunistických zastánců tvrdé linie, kteří založili Sanmarinskou komunistickou obnovu (RCS). Ta byla rozpuštěna v roce 2012.

S přejmenováním organizace na 12. stranickém sjezdu v dubnu 1990 se název oficiálního stranického orgánu změnil z La Scintilla (Jiskra) na Progresso. V této době bylo zrušeno původní logo strany s srpem a kladivem a nahrazeno kresbou holubice od Pabla Picassa.

Odkazy

Reference

Kategorie:Komunistické strany Kategorie:Sanmarinská politika Kategorie:Vzniklo 1921 Kategorie:Zaniklo 1990