náhled|283x283pixelů|Papež František s emeritním papežem Benediktem XVI. v roce 2013 Benevakantismus (slovní spojení odvozené ze slov „Benedikt“ a „sedevakantismus“) je konspirační teorie, podle níž papež Benedikt XVI. v únoru 2013 neplatně odstoupil z papežského úřadu, a proto zůstal papežem, čímž se papež František stal neplatně zvoleným vzdoropapežem. Stoupenci této teorie se nazývají „benevakantisté“.

Benevakantismus se objevil v konzervativních katolických kruzích krátce po volbě papeže Františka jako reakce na jeho méně konzervativní teologické názory. Benevakantisté spekulují, že Benediktova rezignace byla neplatná, protože Benedikt měl nesprávné chápání papežství, nebo protože byl doncen vnějšími tlaky.

Po smrti Benedikta XVI. dne 31. prosince 2022 někteří benevakantisté uznali Františka (v té době ještě naživu) za právoplatného papeže, zatímco jiní se přiklonili k sedevakantismu.

Pozadí

Rezignace Dne 11. února 2013 oznámil papež Benedikt XVI. svůj záměr odstoupit v Apoštolském paláci v Sala del Concistoro, a to během ranního setkání, které se konalo za účelem oznámení data svatořečení 800 katolických mučedníků. Ve svém projevu v latině sdělil přítomným, že učinil „rozhodnutí velkého významu pro život církve“. Jako důvod uvedl zhoršující se zdravotní stav v důsledku pokročilého věku a fyzické i duševní nároky spojené s papežským úřadem. Rovněž prohlásil, že bude i nadále sloužit církvi „životem zasvěceným modlitbě“.

Postavení emeritního papeže Po zvolení papeže Františka vyvolaly neshody s Františkovým méně konzervativním přístupem ke katolické teologii konspirační teorie mezi konzervativními katolíky. Když si lidé všimli, že Benedikt i po své rezignaci nadále nosil bílou sutanu (byť bez mozetty) a stále požadoval, aby byl oslovován svým pontifikálním jménem (byť s titulem „emeritní“), začaly se objevovat otázky ohledně platnosti jeho rezignace. K tomu se přidalo zjištění, že Benedikt i nadále uděloval apoštolské požehnání v písemných dopisech, což je výsada, kterou má pouze úřadující papež, a že si ve svém erbu ponechal Nebeské klíče a nadále nosil variantu Rybářského prstenu. Jedním z prvních autorů, kteří se zabývali Benediktovým prohlášením o rezignaci a vztahem mezi pojmy „munus“ a „ministerium“, byl italský kanonista Stefano Violi v teologickém časopise Univerzity v Luganu v červnu 2013.

Teorie Teorie benevakantismu tvrdí, že Benediktova rezignace byla z různých důvodů neplatná, a že tudíž zůstal až do své smrti pravým papežem, což vedlo k tomu, že František byl zvolen neplatně a je tedy antipapežem.

Rezignace pod nátlakem Zpočátku se spekulovalo, že skandál s úniky informací z Vatikánu donutil Benedikta k rezignaci. V deníku La Repubblica se tehdy také objevily zprávy, že papežova rezignace souvisela s „gay mafií“ působící ve Vatikánu: s podzemní sítí vysoce postavených homosexuálních duchovních, kteří pořádali sexuální večírky v Římě a ve Vatikánu a byli zapleteni do korupce ve Vatikánské bance. Vzhledem k tomu, že Kodex kanonického práva z roku 1983 stanoví, že rezignace musí být učiněna „svobodně“, donucení nebo nepřiměřený nátlak k rezignaci by vedly k neplatnosti tohoto aktu.

V roce 2014 Benedikt popřel, že by při svém rozhodnutí neměl plnou svobodu, a ve své knize z roku 2016 s názvem Poslední rozhovory Benedikt bagatelizoval pověsti o „gay mafii“ a popsal ji jako skupinu čtyř či pěti lidí, kteří se snažili ovlivňovat vatikánská rozhodnutí a kterou se mu podařilo rozbít.

Peter Seewald, Benediktův životopisec, uvedl, že hlavním důvodem jeho rezignace byla přetrvávající nespavost, která se u něj objevila po Světovém dni mládeže v Kolíně nad Rýnem v roce 2005. Seewald uvádí, že kvůli incidentu z března 2012, při kterém došlo k užití prášků na spaní, mohl Benedikt při zahraničních cestách vystupovat na veřejnosti pouze dopoledne, a proto se rozhodl, že musí rezignovat ještě před Světovým dnem mládeže v Riu de Janeiru v červenci 2013.

Munus a ministerium Ve svém projevu v květnu 2016 hovořil Georg Gänswein, osobní sekretář papeže Benedikta, o „rozšířeném“ papežském úřadu, v němž by působil jak „aktivní“, tak „kontemplativní“ papež, čímž měl na mysli Františka a Benedikta. Benedikt v rozhovoru se svým životopiscem Peterem Seewaldem uvedl, že se považuje za otce, jehož role se sice změnila, ale který zůstává otcem. Podle Gänsweina měl Benedikt v úmyslu pokračovat v munus (v českém překladu úkolu, či  úřadu) papežství.

Gänswein uvedl, že Benedikt to myslel pouze v analogickém smyslu a že neměl v úmyslu odstoupit pouze částečně. Benevakantisté se však domnívají, že rozlišení mezi slovem ministerium (v překladu služba), které Benedikt použil ve své rezignaci, a slovem munus v kánonu 332 §2 Kodexu kanonického práva z roku 1983 naznačuje, že Benedikt neměl v úmyslu zcela odstoupit z papežského úřadu, a proto byla jeho rezignace neplatná.

Kardinál Raymond Leo Burke, bývalý prefekt Apoštolské signatury, uvedl, že „by bylo obtížné tvrdit, že [rezignace] nebyla platná“, a dodal, že Benedikt používá slova „munus“ a „ministerium“ zaměnitelně a bez rozlišení. Jiní latinisté uvedli, že pojmy „munus“ a „ministerium“ jsou „více či méně synonyma“ a že je zřejmé, že Benedikt jimi při své rezignaci mínil totéž.

Benediktova popření V předvečer prvního výročí své rezignace napsal Benedikt dopis deníku La Stampa, v němž popřel spekulace, že byl k odstoupení donucen. „O platnosti mé rezignace na petrovskou službu není ani nejmenších pochyb,“ napsal v dopise tomuto deníku. „Jedinou podmínkou platnosti je úplná svoboda rozhodnutí. Spekulace o její neplatnosti jsou prostě absurdní,“ uvedl. V rozhovoru ze dne 28. února 2021 Benedikt znovu potvrdil legitimitu své rezignace.

Dědictví Nejméně pět italských kněží bylo exkomunikováno za veřejné hlásání benevakantismu, stejně jako kněží v Kostarice, Španělsku a Kalifornii a jeptišky ve Španělsku a Texasu. Carlo Maria Viganò, bývalý apoštolský nuncius ve Spojených státech, byl 5. července 2024 exkomunikován z podobných důvodů.

Po Benediktově smrti 31. prosince 2022 se někteří bývalí stoupenci benevakantismu přiklonili k sedevakantismu, zatímco jiní se vrátili k papeži Františkovi.

V dubnu 2026 se této teorii opět dostalo pozornosti v souvislosti s žádostí petentů o přístup k právním dokumentům týkajícím se Benediktovy rezignace. Promotor spravedlnosti pro Vatikánské město Alessandro Diddi žádost zamítl, avšak petice vedla k automatickému založení spisu pro vyšetřování. Komentátoři tuto reakci popsali jako „významný vývoj v probíhající debatě o rezignaci z roku 2013“.

Odkazy

Reference

Kategorie:Konspirační teorie Kategorie:Benedikt XVI.