Anna Viktorie Ludmila Libštejnská z Kolovrat, provdaná Piccolominiová ( Anna Viktoria Ludmilla von Kolowrat-Liebsteinsky, 1. květen 1667, ? – 22. prosince 1738, Praha) byla česká šlechtična z rodu Libštejnských z Kolovrat, manželka italského vévody Lorenza Piccolominiho a poručnice syna Jana Václava a dočasná správkyně Náchodského panství. náhled|Město a zámek Náchod kolem roku 1740 náhled|Zámek Ratibořice

Život Narodila se jako dcera Leopold Oldřich Libštejnský z Kolovrat (1635–1690) a jeho manželky Kateřiny Barbory Krakovské z Kolovrat. Měla bratry Jana Norberta Arnošta (1668–1736) a Viléma Vojěcha (1665–1729), římskokatolický duchovní, děkan olomoucké kapituly.

Její manžel vévoda Lorenzo Piccolomini se zdržoval hlavně na svém panství v Náchodě, kde podporoval řemesla a cechy. V roce 1689 potvrdil městu většinu předchozích privilegií, mj. právo vařit a podávat pivo. Na místě staršího zámku nechal v roce 1708 postavil nový zámek Ratibořice v italském barokním stylu, kde Anna Viktorie trávila poslední roky svého života.Joachim Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka (Hrsg.): Handbuch der historischen Stätten. Band: Böhmen und Mähren (= Kröners Taschenausgabe. Band 329). Kröner, Stuttgart 1998, ISBN 3-520-32901-8, S. 509–510.

Po smrti manžela v roce 1714 se hlavním dědicem jeho majetku stal nejstarší syn Jan Václav, protože však byl v té době nezletilý, spravovala celý majetek Anna Viktorie. Dne 8. listopadu 1712 jí zástupci města Náchoda a poddaní vzdali hold.

Syn Jan Václav však od dětství trpěl duševní chorobou, a proto byl vyslán na cesty v naději na vyléčení. Po svém návratu v roce 1718 se krátce ujal správy panství, ale již v roce 1720 byl případ jeho choroby postoupen zemské komisi královéhradeckého kraje. Ta v témže roce rozhodla, že Jan Václav je nezpůsobilý k výkonu úředních úkonů a současně bylo regentství opět převedeno na matku Annu Viktorii.

Anna Viktorie panství spravovala pečlivě a svědomitě a mimo jiné dohlížela také na přiměřené ceny potravin na trhu. Na zámku v Náchodě, kde sídlila, nechala provést stavební úpravy. Nově postavená brána byla ozdobena erby rodin Piccolominiů a Kolovratů. Zvláště se zasloužila o propagaci poutního místa Studánka u Malých Svatoňovic a kostela Nanebevzetí Panny Marie v České Skalici. Darovala také 50 sáhů kamene z lomu Chvalkovice na stavbu jezuitské koleje v Hradci Králové.

V roce 1716 získala od Petra Straka z Nedabilic Řešetovu Lhotu a v roce 1729 od Zikmunda Šmídl ze Šmídl Studnici na Náchodsku. Obě vesnice získala jako alodiální majetek, což znamená, že nepatřily do rodinného svěřenského fondu a mohly být zděděny nebo prodány. Studnici po smrti Jana Václava v roce 1742 zdědila sestra Ludmila Maxmiliana.

Dne 5. září 1732 přiřkla královéhradecká zemská komise správu Náchodského panství mladšímu bratrovi Jana Václava Oktaviánovi Piccolominimu. Po předání správy panství synovi pak žila vévodkyně Anna Viktorie převážně na zámku v Ratibořicích a zemřela v Praze 22. prosince 1738. Její tělo bylo pohřbeno vedle manžela Lorenza Piccolominiho ve farním kostele sv. Vavřince na hlavním náměstí v Náchodě.

Manželství a potomstvo Dne 8. září 1688 se Anna Viktorie Ludmila v Praze provdala za italského šlechtice Lorenza Piccolominiho (1656–1714). Z jejich manželství se narodilo 7 dětí:Genealogie Todeschini Piccolomini und Pieri Piccolomini

Jan Václav Piccolomini z Aragony (Giovanni Venceslao Piccolomini d'Aragona, 1693–1742) Marie Emílie Piccolominiová z Aragony (Maria Emilia Piccolomini d'Aragona, 1694–1771), po smrti svého bratra Jana Václava v roce 1742 získala Řešetovu Lhotu (Studnice). Zemřela v Praze neprovdaná Marie Markéta Piccolominiová z Aragony (Maria Margherita Piccolomini d'Aragona, 1696-1725),podle Hraše (1994): Kateřina Markéta byla vdaná za hraběte z Frankenbergu a Ludwigsdorfu († před rokem 1742) Antonín Piccolomini Aragonský ze Sieny (Antonio Piccolomini d'Aragona di Siena, 1698–1708), zemřel v dětství Oktavián II. Eneáš Josef Piccolomini z Amalfi (Ottavio Aenea Giuseppe Piccolomini di Amalfi, 1698–1757) Jan Norbert Václav Piccolomini z Aragony (Giovanni Norberto Venceslao Piccolomini d'Aragona, 1700–1746), rytíř Maltézského řádu, císařský komorník a odhadce u českého odvolacího soudu v Praze Ludmila Maxmiliana Piccolominiová z Aragony (Ludmila Maximiliane Piccolomini d'Aragona, 1703–1768), po smrti svého bratra Václava v roce 1742 zdědila Studnici. 30. června 1732 se provdala za hraběte Albrechta Maximiliána z Desfours (1708–1748). Jejich syn Josef Vojtěch, hrabě z Desfours (Joseph Adalbert von Desfours, † 1791)

Odkazy

Reference

Literatura Jan Karel Hraše: Dějiny Náchoda 1620 – 1740, Náchod 1994, ISBN 80-900041-8-0, s. 73–77. Lydia Baštecká, Ivana Ebelová: Náchod. Náchod 2004, ISBN 80-7106-674-5, str. 109

Externí odkazy Josef Myslimír Ludvík: Jan Václav, kníže Piccolomini, 1712–1742. In: Památky hradu, města a panství Náchoda, i vlastníkův jeho online (česky) Panství Náchod a jeho majitelé

Kategorie:Piccolominiové Kategorie:Narození 1. května Kategorie:Narození v roce 1667 Kategorie:Náchodské panství Kategorie:České šlechtičny Kategorie:Úmrtí v roce 1738 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 22. prosince Kategorie:Ženy Kategorie:Libštejnští z Kolovrat