Raúl Alberto Lastiri (11. září 1915 Buenos Aires – 11. prosince 1978 Buenos Aires) byl argentinský perónistický politik. Od 13. července 1973 do 12. října 1973 byl prezidentem Argentiny. Úřadu se ujal v situaci, kdy rezignoval prezident Héctor José Cámpora a čekalo se na nové, po mnoha letech svobodné volby, v nichž již mohl kandidovat i Juan Perón, který v nich nakonec zvítězil a stal se novým prezidentem. Do úřadu Lastiri nastupoval z pozice předsedy poslanecké sněmovny, kterou zastával od 25. května 1973.
Život Narodil se v rodině italských imigrantů. Pracoval pro státní ropnou společnost YPF a později pracoval v rozhlase. Po nástupu Juana Peróna k moci v roce 1946 začal Lastiri pracovat na Národním poštovním a telegrafním úřadě. O tři roky později začal pracovat na Ministerstvu komunikací, od roku 1952 působil v diplomatických službách a postupně vystřídal diplomatické mise ve Spojených státech, Paraguayi a Chile, kde se v roce 1955 stal generálním konzulem.
Po vojenském převratu, který v září 1955 svrhl Juana Peróna, se vrátil do Argentiny, kde byl měsíc vězněn. Po propuštění začal pracovat v právnickém časopise a následně v různých stavebních firmách. Přesto zůstal v kontaktu s perónisty, kteří pokračovali ve své nelegální politické činnosti, a tehdy se seznámil s José Lópezem Regou (budoucím vůdcem perónistické pravice) a jeho dcerou Normou, o 30 let mladší, která se o několik let později stala jeho druhou manželkou. Právě jeho manželství s Normou ho dostalo do vnitřního kruhu Juana Peróna. V tomto období se stal soukromým tajemníkem třetí manželky Juana Peróna Isabely a později stejnou funkci vykonával i pro Peróna v exilu.
V březnu 1973 se po dlouhé době konaly svobodné volby, ve kterých mohl kandidovat i peronistický kandidát. Nemohl to však být Juan Perón, neboť armáda dala podmínku, že kandidovat smí jen lidé s trvalým pobytem v Argentině. Perónisté tedy jako kandidáta vybrali vůdce perónistické levice Héctora José Cámpora. Ten nakonec volby vyhrál a o dva měsíce později se stal prezidentem. Lastiri byl zvolen do sněmovny a květnu 1973 se stal jejím předsedou.
V červnu se Juan Perón vrátil do země a ve stejné době vypukly násilné střety mezi perónistickou levicí a pravicí. Cámpora se jednoznačně stavěl na stranu levičáků, což perónistická pravice vnímala jako nesnesitelné. Po dohodě s Perónem Cámpora i jeho viceprezident Vicente Solana Lima rezignovali a pravice u Peróna prosadila jmenování Lastiriho jako přechodného prezidenta, který zemi dovede do voleb, v nichž se očekával Perónův triumf. Následovalo nahrazení levicových peronistů na ministerských pozicích. Lastiri levici uklidnil uzavřením několika dohod s komunistickou Kubou, ale následně pozastavil propuštění levicových extremistů z vězení, které prosadil jeho předchůdce. V září levicoví teroristé z hnutí Montoneros zavraždili vůdce pravicového odborového svazu CGT José Ignacia Rucciho, který byl blízkým přítelem Juana Peróna. Ve stejné době další levicová organizace, Lidová revoluční armáda (Ejército Revolucionario del Pueblo), zaútočila na vládní zařízení v Buenos Aires. Lastiri následně postavil tuto organizaci mimo zákon a zakázal vydávání levicového deníku El Mundo.
V září 1973 se konaly další prezidentské volby, v říjnu se Perón ujal vlády. Po vojenském převratu v roce 1976 byl Lastiri zatčen armádou a o dva roky později zemřel ve vězení na zdravotní komplikace spojené s lymfomem.
Reference
Kategorie:Argentinští politici Kategorie:Prezidenti Argentiny Kategorie:Narození v Buenos Aires Kategorie:Úmrtí v Buenos Aires Kategorie:Narození 11. září Kategorie:Narození v roce 1915 Kategorie:Úmrtí 11. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1978 Kategorie:Muži