náhled|Emil Meerkämper: Švýcarsko, ráj horolezců, plakát, Davos, 1939
Tento přehled fotografů v kantonu Graubünden nejprve poskytuje přehled a poté jednotlivě uvádí některé muže a ženy, kteří fotografovali ve švýcarském kantonu Graubünden.
Příběh V roce 1992 shrnul folklorista Paul Hugger některá pozorování o raných fotografech takto: Mnozí se svému řemeslu učili autodidakticky, na základě vzorů, učebnic a vlastních experimentů. S fotografickými materiály museli hospodařit šetrně. Skleněné desky byly těžké a manipulace s nimi byla těžká. Raději se vzdali fotografování, pokud podmínky nebyly optimální, i kdyby to znamenalo dlouhou chůzi a dlouhé čekání. Stejně jako v jiných řemeslných podnicích, i graubündenští fotografové zapojovali do své práce celou rodinu, zejména děti, které se na snímcích objevovaly jako komparzisté, jako „skutečné“ děti přírody, pasáčci atd. Vznikly fotografické dynastie, které dosahovaly vynikajících výsledků. Jejich potomci pokračovali ve fotografování stejným způsobem jako jejich předkové. Tímto způsobem promeškali fotografický vývoj, který probíhal jinde.
Existovaly například zásadní rozdíly mezi situací v kantonálním hlavním městě Chur, kde fotografové museli uspokojovat rozmanitou místní poptávku a jejich klienti se skládali převážně z místních zákazníků, a situací ve Svatém Mořici nebo Davosu, kde fotografové pracovali převážně pro turisty.
Krátké biografie (Abecední řazení podle příjmení)
Krátké biografie vycházejí především ze sbírky esejů o fotografech z Graubündenu, kterou editoval Paul Hugger, a z webových stránek Fotostiftung Graubünden, založené Pascalem Wernerem. Ti, kteří mají na Wikipedii vlastní článek, jsou zde zmíněni pouze stručně; ostatní jsou představeni podrobněji.
Andreas Bergamin Andreas Bergamin (1929–2004) provozoval se svou ženou fotografickou firmu „Foto Bergamin“ v Lenzerheide. Fotografoval krajiny, hotely a rekreační domy pro výrobu pohlednic a se svým fotoaparátem se také účastnil sportovních akcí a stavebních projektů v Lenzerheide. Fotografie v panství Bergamin pocházejí z let 1920 až 1980.
Florian Casutt Florian Casutt (1922–2013), tiskař a fotograf z Churu, fotografoval krajiny, budovy, drobné architektonické prvky a pouliční scény v Graubündenu od 60. do 90. let 20. století. Zaměřil se zejména na staré město Chur a túry v horách Graubündenu.
Ildefons Decurtins Ildefons Decurtins (1901–1964) byl fotograf v Disentis/Mustér a svému povolání se věnoval přibližně v letech 1920 až 1963.Decurtins, Ildefons (1901–1964). Bestand im Staatsarchiv Grabbünden StAGR FN XXVII (PDF) Jeho fotografická firma a ateliér Photo-Centrale – Jld. Decurtins se nacházely uprostřed obce na adrese Via Cons 1, 7180 Disentis / Mustér, kde vyrůstal a žil se svým bratrem Luisem. Jeho fotografie zobrazují převážně lidi, ale také krajiny z oblasti Cadí. Tematicky se zaměřují na portréty (ženy, muži, první přijímání, manželské páry, děti) a rodinné a svatební fotografie. Jsou zde také fotografie z událostí, jako jsou průvody, pohřby, první mše a divadelní představení. Sbírka obsahuje téměř 3 000 fotografických negativů nebo reprodukcí.
Rodina Fetzerů Johann Fetzer se vyučil krejčím v Coburgu a po mnoha letech cestování přišel do Švýcarska. V roce 1867 otevřel fotografický ateliér ve Walenstadtu a ve stejném roce druhý v Bad Ragazu. Později byly přidány pobočky v Buchsu, Melsu a Flumsu. V roce 1869 se oženil s Karolinou Brunnerovou, se kterou měl osm dětí. Jeho tři synové, Edmund, Alexander a Oskar, se od svého otce naučili fotografii a v roce 1910 převzali jeho podnikání. Edmund a Oskar ho nahradili v Bad Ragazu a v pobočkách ve Flumsu a Melsu, zatímco Alexander převzal pobočku ve Walenstadtu. V roce 1924 Edmund Fetzer získal podíl svého bratra Oskara v podniku a pokračoval v jeho provozování v Bad Ragazu na vlastní pěst. Pobočky ve Flumsu a Melsu byly kvůli nízké ziskovosti uzavřeny. Jeho syn Werner Fetzer se k podniku připojil v roce 1933 a v roce 1943 jej převzal. Z Bad Ragazu v kantonu St. Gallen cestovali Werner (1911–2007) a Klara Fetzer-Zahn do Graubündenu, Ticina a Bernské vysočiny, aby tam pořídili fotografie.
Fotografie ve sbírce Fotostiftung Graubünden pocházejí převážně z regionů Herrschaft, Fünf Dörfer, Churer Rheintal a Prättigau. Zachycují budovy, podniky, zaměstnance, produkty, vesnické scenérie, krajiny a skupinové fotografie klubů a biřmování. Sbírka Foto Fetzer obsahuje fotografie z let 1935 až 2010 v barvě i černobíle.
Otto Fürter Otto Furter (1905–1998) byl studentem Emila Meerkämpera v Davosu. Jeho vzorem a mentorem byl Albert Steiner. V roce 1943 Furter otevřel v Davosu fotografický obchod a založil vydavatelství pohlednic.
Jules Geiger náhled|Jules Geiger: horská chata Segneshütte, 1944
Jules Geiger se narodil v roce 1898 v zemědělské rodině v Au (kanton St. Gallen). V zimě roku 1924 absolvoval učňovskou praxi v temné komoře u firmy Foto Hausamann v Curychu. V roce 1925 si Geiger otevřel fotografický obchod na Postplatz ve Flims-Waldhausu. Byl samouk a pracoval převážně jako nezávislý fotograf.
Jeho specializací byla krajinářská fotografie. Zejména v létě Geiger fotografoval také turisty v regionu. Kromě krajin a vesnic určených pro jeho vydavatelství pohlednic Photo Geiger pořizoval také portréty a realizoval zakázkové práce, například dokumentaci výstavby přehrady Zervreila. Pohlednice byly zpočátku vydávány černobíle, poté kolorovány pomocí fotochromatické technologie Orell Füssli Photochrom a nakonec jako barevné fotografie. S nástupem zimní turistiky Geiger fotografoval bruslaře a lyžaře. Jeho fotografie ženy provádějící přímý skok, použitá na reklamním plakátu pro Flims, se proslavila po celém Švýcarsku. Jules Geiger zemřel v roce 1987.
Lisa Gensetterová Lisa Gensetterová, také Lisa Schellenberg-Gensetterová (1925 v Davosu – 2007), byla známá krajinářská fotografka z Davosu. Od roku 1941 absolvovala učňovské vyučení jako laborantka u Emila Meerkämpera a pracovala v jeho laboratoři. Po svatbě v roce 1956 se Lisa Gensetterová stala samostatně výdělečně činnou a pracovala pro různá nakladatelství ve Švýcarsku i v zahraničí.
Jako horolezkyně začala sama fotografovat. Následovaly tisíce snímků krajin a vesnic. Fotografka po mnoho let utvářela vizuální svět časopisu Terra Grischuna, který světu ukazoval „pohlednicovou stránku“ Graubündenu. Vydávala pohlednice a tvořila rozsáhlé fotografické eseje pro Das Gelbe Heft a další rodinné časopisy. Její snímky byly publikovány v mnoha nástěnných kalendářích a od roku 1964 i v úspěšných knihách. Byla první fotografkou, která vytvořila turistické průvodce, které se rozšířily od 60. let 20. století.
Köbi Gantenbein o Gensetterových fotografiích napsal: „Dávala si pozor, aby výdobytky pokroku nezasahovaly do obrazu: silnice, telefonní sloupy, osady, které přetvářely rekreační střediska. (...) Byla virtuózní řemeslnicí obrazu. Ve svých reportážích o stavbách svého manžela, Severina Schellenberga, který jako inženýr v kantonu vedl lavinovou ochranu, experimentovala s vizuální řečí Nové objektivity; její snímky hory Schober na Grüscherském a Schierserském písku jsou formálně mistrovské – hvězdný chlad, který na tomto místě panuje každý leden, leze divákovi po páteři.“ V roce 1983 udělil „Comité National Suisse du Grand Prix des Guides Touristiques“ knize Bahnerlebnis Graubünden s ilustracemi Lisy Gensetterové nejvyšší ocenění v kategorii „Knihy o turistických železnicích“. V roce 1984 Guido L. Luzzatto vzdal hold Gensetterově fotografické práci v Quaderni grigionitaliani: La gioia degli occhi e la costruzione della pagina nell'opera fotografica di Lisa Gensetter ("Radost pro oči a konstrukce stránky ve fotografickém díle Lisy Gensetterové"
Její fotografický majetek je od roku 2014 v držení Fotostiftung Graubünden.
Rodina Gulerů náhled|Romedo Guler: Průsmyk Julierpass a silnice Julierstraße, 1882
Romedo Guler (1836–1909), tesař z Val Poschiavo, obdržel na světové výstavě v Paříži v roce 1878 čestnou medaili za své fotografie představené na této výstavě. Díky tomuto ocenění se ucházel o titul oficiálního fotografa Švýcarské národní výstavy v roce 1883. Spolu s fotografem z Winterthuru Jakobem Brunnerem získal výhradní licenci k pořizování, reprodukci a prodeji fotografických snímků.
Romedo Gulerův syn Jost pokračoval v podnikání v Thusis od roku 1913; po něm podnik převzal Jostův syn Romedo a nakonec jeho syn Christoph, nyní již ve čtvrté generaci. Christoph Guler obchod v roce 2000 zavřel a předal fotografický archiv nadaci Fotostiftung Graubünden.
náhled|Karl Hager: Stavební dělník v klášteře Disentis (1898)
Karl Hager Karl Hager (1862–1918) byl švýcarský benediktinský mnich v opatství Disentis a přírodovědec. Zanechal po sobě velké množství fotografií. Kromě dobových fotografií opatství z doby kolem roku 1900 rozsáhle dokumentoval jeho zemědělskou práci.
Franz a Karl Heini Otec Franz Heini (1884–1945) a syn Karl Heini (1927–2017) byli vesničtí fotografové ve Valsu. Geograficky se zaměřovali na údolí Vals a tematicky na život na vesnici, zemědělství a výstavbu přehrady Zervreila. Kvůli výstavbě přehrady v 50. letech 20. století Karl Heini přišel o svou zemědělskou půdu v Zervreile. Začal pracovat jako strojník v elektrárně Zervreila. Heiniho archiv, který je uložen ve Fotostiftung Graubünden, obsahuje přibližně 4 500 černobílých fotografií na skleněných deskách (pořízených jeho otcem Franzem), papírových tisků a 35mm diapozitivů a filmů z období 1910 až 1960.
Rodina Hombergerů Maria Homberger-Fiechter (1902–1988) se narodila v Böcktenu v Basileji-Landschaftu. Pracovala jako prodavačka fotografického vybavení ve firmě „Walz Optik und Foto“ v St. Gallenu až do zimy 1935/36, kdy převzala pobočku v Arose. Zpočátku ji provozovala pod názvem „Foto Fiechter“. V roce 1938 se provdala za Rudolfa Hombergera. Maria Homberger byla úspěšná podnikatelka s dobrou znalostí francouzštiny a italštiny a mistryní v mezilidských dovednostech. Oslovovala rekreanty u jezera nebo uprostřed zasněžené krajiny a fotila se s nimi na památku. Kromě své rodiny zaměstnávala až osm lidí.
Rudolf Homberger-Fiechter se narodil ve Winterthuru v roce 1912. Po absolvování obchodního učňovského oboru zahájil v roce 1931 fotografické učení u Hanse Grämingera ve Winterthuru. Poté pracoval v laboratoři společnosti Walz AG v St. Gallenu. V roce 1935 byli on a Maria Fiechter převeleni do Arosy, kterou si užíval jako horolezec. V létě 1936 Homberger několik měsíců navštěvoval Německou školu pro fotografické prodejce v Drážďanech. V 50. letech 20. století režíroval lyžařské filmy pro místní turistický svaz a natáčel dokumenty o aktuálním dění v Arose.
Ruedi Homberger (1940–2020) vyrůstal v Arose. Vyučil se fotografem v podniku svých rodičů. V roce 1960 si dále vyučil technologii barevné laboratoře u Hermanna Königa ve Vevey a několik let pracoval také ve společnosti Schwarz-Filmtechnik AG v Bernu. V roce 1966 převzal podnik svých rodičů, přejmenoval ho na „Foto Homberger“ a vedl ho se svou ženou, vyučenou prodavačkou, a rodiči. Během 60. a 70. let natáčel Homberger 16mm horolezecké filmy, psal reportáže o expedicích a pořádal diaprezentace po celé Evropě. Díky tomu se stal všeobecně známým.
Urs Homberger (* 1967), vystudovaný fotograf, nabízel ve fotoshopu výběr krajinářských a horských fotografií různých velikostí, od pohlednic až po plakáty. Prodával také ručně vyráběné dřevěné rámy.
Ruth Licht Ruth Licht (* 1923) pracovala jako fotografka více než šedesát let. V roce 1943 byla jednou z prvních žen v Graubündenu, které dokončily učňovské studium fotografky. Zasloužené uznání se jí dostalo až výstavou „Setkání se světlem. 60 let pohledu skrz objektiv“, která se konala v Arose v roce 2003.