Procariama („před rodem Cariama“) je rod dravého nelétavého ptáka z čeledi Phorusrhacidae a podčeledi Psilopterinae. Žil na území dnešní Argentiny v období pozdního miocénu až raného pliocénu (asi před 7 až 4 miliony let).Vezzosi, R. I. (2012). First record of Procariama simplex Rovereto, 1914 (Phorusrhacidae, Psilopterinae) in the Cerro Azul Formation (upper Miocene) of La Pampa Province; remarks on its anatomy, palaeogeography and chronological range. Alcheringa: An Australasian Journal of Palaeontology. 36 (2): 157–169.
Historie a význam Lektotyp druhu Procariama simplex nese sbírkové označení MACN-8225 a jedná se o nekompletně dochovanou kostru. Tento druh byl formálně popsán přírodovědcem jménem Cayetano Rovereto v roce 1914. Celkem byly objeveny čtyři exempláře v horninách geologických souvrství Cerro Azul a Andalhuala na území argentinských provincií La Pampa a Catamarca. Procariama byla pojmenována podle podobnosti (a vývojové příbuznosti) se seriemami.Museo Nacional de Historia Natural de Buenos Aires.; Aires, Museo Nacional de Historia Natural de Buenos (1911). Anales del Museo Nacional de Historia Natural de Buenos Aires. Vol. 25. Buenos Aires: Impr. y Casa Editora "Juan A. Alsina".
Popis náhled|vlevo|Porovnání tvaru lebek čtyř forusrakidů, Procariama v zelené. Procariama byl poměrně malý forusrakid, dosahující hmotnosti pouze kolem 10 kg a celkové výšky zhruba 70 cm. Byl tedy mnohem menší a lehčeji stavěný než velcí forusrakidi, jako byl Kelenken nebo Phorusrhacos. Dreyer, L.; Cooper, C.; O'Connor, J. K. (2026). Osteohistology of two phorusrhacids reveals uninterrupted growth strategy. The Anatomical Record. 1-17. Přesto se jednalo o největšího známého zástupce podčeledi Psilopterinae.LaBarge, T. W.; Gardner, J. D.; Organ, C. L. (2024). The evolution and ecology of gigantism in terror birds (Aves, Phorusrhacidae). Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 291 (2021): 20240235.
Jednalo se o agilního predátora, lovícího především malé obratlovce. Ty zabíjel buď silnými kopanci nohou nebo silnými ranami svého zakřiveného ostrého zobáku. Podle vědecké studie, publikované v roce 2017, dokázali forusrakidi běhat rychlostí až kolem 61,3 km/h (17,0 m/s).Hirt, M. R.; et al. (2017). A general scaling law reveals why the largest animals are not the fastest. Nature Ecology & Evolution. 1 (8): 1116–1122. doi: 10.1038/s41559-017-0241-4Blanco, R. E.; Jones, W. W. (2005). Terror birds on the run: a mechanical model to estimate its maximum running speed. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 272 (1574): 1769–1773.
Systematika Procariama je rod, spadající do čeledi Phorusrhacidae a dále podčeledi Psilopterinae. Mezi jeho nejbližší příbuzné patřily všechny popsané druhy rodu Psilopterus, dále druhy Paleopsilopterus itaboraiensis, Mesembriornis milneedwardsi, Llallawavis scagliai a Eschatornis aterradora. Ještě vzdáleněji příbuzné mu pak byly druhy Kelenken guillermoi, Titanis walleri, Paraphysornis brasiliensis, Devincenzia pozzi, Andalgalornis steulleti, Patagornis marshi, Phorusrhacos longissimus a Physornis fortis.Degrange, F. J.; Eddy, D.; Puerta, P.; Clarke, J. (2019). New skull remains of Phorusrhacos longissimus (Aves, Cariamiformes) from the Miocene of Argentina: implications for the morphology of Phorusrhacidae. Journal of Paleontology. 93 (6): 1221–1233. V roce 2020 byla publikována odborná práce, která dokládá, že nejbližšími žijícími příbuznými forusracidů jsou dnešní seriemy (společně náležející do skupiny Cariamiformes). Procariama je tedy skutečně blízce příbuzná dnešním seriemám, jak napovídá i její rodové jméno.Degrange, F. J. (2020). A revision of skull morphology in Phorusrhacidae (Aves, Cariamiformes). Journal of Vertebrate Paleontology. 40 (6): e1848855.
Odkazy
Reference
Literatura Degrange, F. J.; et al. (2015). A new Mesembriornithinae (Aves, Phorusrhacidae) provides new insights into the phylogeny and sensory capabilities of terror birds. Journal of Vertebrate Paleontology. 35 (2): e912656. Moreno, F. P., & Mercerat, A. (1891). Catálogo de los pájaros fósiles de la República Argentina conservados en el Museo de La Plata. Taller de Publicaciones del Museo. Rovereto, C. (1914). Los estratos araucanos y sus fósiles. An. del Mus. Nac. Hist. Nat. Buenos Aires. 25. Patterson, B.; Kraglievich, J. L. (1960). Sistemática y nomenclatura de las aves fororracoideas del Plioceno Argentino. Museo municipal de ciencas naturales y tradicional de Mar del Plata. Degrange, F.; et al. (2015). A new Mesembriornithinae (Aves, Phorusrhacidae) provides new insights into the phylogeny and sensory capabilities of terror birds. Journal of Vertebrate Paleontology. 35 (2): e912656. Cabrera, Á. (1939). Sobre vertebrados fósiles del Plioceno de Adolfo Alsina (PDF). Revista del Museo de La Plata. 2 (6): 3-35.
Externí odkazy Informace na webu Prehistoric Wildlife
Kategorie:Forusracidé Kategorie:Pravěcí ptáci Kategorie:Organismy žijící v neogénu