Jaderná elektrárna Lung-men () je zakonzervovaná jaderná elektrárna na Tchaj-wanu. Elektrárna se nachází 30 kilometrů západně od hlavního města Tchaj-peje. Zařízení se skládá ze dvou varných reaktorů. Elektrárna nebyla nikdy uvedena do provozu a je v dlouhodobé konzervaci.
Historie a technické informace
Počátky Již v roce 1974 oznámila tchajwanská energetická společnost plány na výstavbu čtvrté jaderné elektrárny v Čínské republice v letech 1984 a 1985, přičemž uvedení do provozu se očekávalo do roku 1986. Země poté zamýšlela experimentálně nasadit mobilní jaderné elektrárny. Oba plánované bloky měly mít každý kapacitu 1000 MW. Uvažoval se o modelu a tehdy byl zvažován model reaktoru BWR-6 od General Electric, stejný, jako který byl již v provozu v jaderné elektrárně Kuo-šeng. Až do roku 1980 však plány na elektrárnu zůstávaly vágní. Uvažovalo se již však o lokalitě na severním pobřeží Tchaj-wanu. V roce 1980 se očekávalo, že by dva bloky elektrárny mohly být uvedeny do provozu v letech 1988 a 1989. Současná lokalita byla prozkoumána v roce 1982 a zvolena pro výstavbu jaderné elektrárny. Vzhledem k tomu, že trh s elektřinou na ostrově Tchaj-wan byl až do roku 1983 více než nasycený, rozhodla se společnost Taipower elektrárnu, odhadovanou na čtyři miliardy dolarů, prozatím nestavět. Odhady naznačovaly, že probíhající rozvoj vodní a jaderné energie by měl plně pokrýt poptávku po elektřině do roku 2000 a že deficit kolem 500 MW vznikne až okolo roku 2003 až 2005. V 80. letech již společnost Taipower objednala dvě turbíny pro dva bloky o výkonu 900 až 1000 MW, která však byla následně zrušena, protože nebylo jisté, kdy budou bloky postaveny.
Lokalita byla plně rozvinutá do roku 1983 a dokončena do roku 1984. Navzdory nasycení trhu s elektřinou plánovala společnost Taipower v roce 1985 dokončit elektrárnu do roku 1994 a následně vybudovat další dva bloky v jaderné elektrárně Ma-an-šan. Vláda Tchaj-wanu schválila výstavbu elektrárny v květnu 1984. Následně však místní obyvatelé identifikovali bezpečnostní nedostatky, které vyžadovaly objasnění. S rostoucí kritikou projektu, částečně kvůli černobylské katastrofě , se vláda Čínské republiky oficiálně zeptala společnosti Taipower, zda je jaderná elektrárna skutečně nezbytná, vzhledem k tomu, že země již tři jaderné elektrárny měla. Protože společnost Taipower nereagovala, vláda projekt na neurčito pozastavila. Po revizích plánů byl projekt v roce 1989 obnoven a byla podána žádost o povolení pro elektrárnu, které mělo být původně vydáno do července 1990. Nejnovější odhady nákladů však stanovily cenu elektrárny na šest miliard dolarů. Jen 4,2 miliardy dolarů bylo vyčleněno na nákup komponentů ze zahraničí, zbývající finanční prostředky byly alokovány na vylepšení elektrárny a automatizaci elektrické sítě, která byla dříve ručně. Od té doby se však místní obyvatelé proti projektu silně stavěli.
Od roku 1991 probíhala jednání se společností Combustion Engineering ohledně dodávky dvou tlakovodních reaktorů, která však skončila bez výsledku. V červnu 1992 zákonodárný sbor schválil počáteční financování projektu. Následně, v roce 1993, společnost Taipower vypsala mezinárodní výběrové řízení na projekt. Vzhledem k tomu, že Indonésie a Mexiko v podobné době začaly vybírat nabídky na pokročilé lehkovodní reaktory, společnost Taipower také upravila své výběrové řízení a požadovala nabídky pouze na pokročilé modely reaktorů. Nabídky byly obdrženy od konsorcia ABB Combustion Engineering a také Framatome s reaktorem Framatome N4. Nabídky USA však byly problematické, protože Spojené státy americké oficiálně neudržují diplomatické ani ekonomické vztahy s Tchaj-wanem, a proto k této dohodě došlo na vládní úrovni. Vzhledem ke konkurenceschopné ceně bylo rozhodnuto o výstavbě dvou tlakovodních reaktorů Westinghouse, které by byly konstrukčně identické s jadernou elektrárnou Sizewell B. Výběrové řízení se však muselo v roce 1995 kvůli procedurálním chybám opakovat. Během této doby přišla třetí nabídka od společnosti General Electric, která prostřednictvím společností Toshiba a Hitachi nabídla dva pokročilé varné reaktory ABWR. Díky ještě atraktivnější a pokročilejší nabídce získala společnost General Electric v roce 1996 zakázku. Návrh společnosti Westinghouse, založený na Sizewell B, a nabídka společnosti ABB s Combustion Engineering na reaktor System 80+ selhaly stejně jako nabídka Framatome a jejich reaktor Framatome N4.
Výstavba Výstavba prvního bloku začala 31. března 1999, druhý blok následoval 30. srpna 1999. Stavební práce však od samého začátku doprovázely protesty místních obyvatel. Po změně vlády byla výstavba 27. října 2000 dočasně zastavena na příkaz vlády Čínské republiky s cílem výstavbu zcela zastavit. Společnost Taipower se následně proti tomuto rozhodnutí odvolala k Nejvyššímu soudu země. Nejvyšší soud rozhodnutí postoupil parlamentu, Legislativnímu jüanu. Toto rozhodnutí by bylo pro vládu závazné. Samotný parlament se však skládal převážně z lidí, kteří projekt podporovali. Pokud by parlament toto vládní rozhodnutí zrušil, prezident Čchen Šuej-pien mohl být nucen rezignovat. Soudci Nejvyššího soudu zdůraznili, že bez ohledu na konečné rozhodnutí pro či proti projektu by jeho neúspěch mohl mít vážné důsledky pro zásobování energií a ekonomiku země. Parlament schválil pokračování výstavby v roce 2001. Přerušení však vedlo k masivnímu zpoždění projektu. Finanční škody pro společnost General Electric byly menší. Společnost General Electric dokonce začala propagovat reaktor ABWR s využitím nákladového modelu jaderné elektrárny Lung-men. Do roku 2006 se zpoždění nedohnalo, ve skutečnosti se dokonce zhoršilo. Chyby v posouzení vlivů konvenčních elektráren na životní prostředí navíc znamenaly, že jejich výstavba postupovala pomaleji, než rostla poptávka po elektřině. Zejména rozsáhlé projekty, jako jsou nové ocelárny a budování dalších energeticky náročných průmyslových odvětví, vyvíjely tlak na společnost Taipower, aby elektrárnu dokončila co nejrychleji.
V březnu 2009 došlo k nedostatku finančních rezerv, a tak společnost Taipower požádala parlament o poskytnutí dalších 1,16 až 1,45 miliardy USD. Celkové náklady na elektrárnu by se tak zvýšily na 7,8 až 8,1 miliardy USD. Podle předsedy společnosti Taipower, Chan Kuei-minga, by tyto finanční prostředky byly nezbytné k uvedení bloků do provozu v letech 2011 a 2012. Po katastrofě ve Fukušimě Daiči došlo na Tchaj-wanu k dalším politickým otřesům a elektrárna Lung-men měla zahájit provoz pouze tehdy, pokud bude elektrárna striktně splňovat všechny mezinárodní bezpečnostní normy. Ačkoli Komise pro atomovou energii Čínské republiky kritizovala společnost Taipower za špatné hospodaření, agentura v lednu 2012 oznámila, že oba bloky splňují všechny bezpečnostní požadavky. V lednu 2013 tchajwanská opozice oznámila svůj záměr vést kampaň za referendum proti jaderné elektrárně, které by se mělo konat během místních voleb v roce 2014. Starosta Nové Tchaj-peje vyjádřil této referendu podporu. Soukromé osoby zorganizovaly petiční kampaň za zahájení referenda.
Dne 2. srpna 2013 měl parlament hlasovat o referendu navrženém Čínskou nacionalistickou stranou. 40 členů opoziční Demokratické pokrokové strany se však vzájemně zablokovalo. Debata se protáhla do noci, což vedlo zbývající členy strany k hlasování pro ukončení hlasování i debaty a jejich odložení na jiný termín. To by bylo v souladu s cílem strany, protože chtěli referendu zcela zabránit a místo toho prosazovali úplné zrušení projektu. Právě když se jeden z členů Čínské nacionalistické strany chystal promluvit a pokračovat v hlasování, začala opoziční Demokratická pokroková strana rvát se a házet láhve s vodou do obličejů ostatních lidí. To přerostlo v rvačku mezi členy parlamentu, což straně umožnilo vynutit si zastavení hlasování. Nový termín hlasování dosud nebyl stanoven. Demokratická pokroková strana oznámila svůj záměr udělat vše pro to, aby se referendum nikdy neuskutečnilo. Důvodem je očekávání, že v referendu nebude dosaženo 50% účasti, což by ho učinilo neúčinným. To by znamenalo, že výstavba by pokračovala podle plánu.
V lednu 2014 byly podle Ministerstva hospodářství otestovány první systémy prvního bloku. Systémové testy měly být dokončeny v dubnu 2014 a plné testování mělo následovat v červnu 2014. To by umožnilo zavážení prvního paliva v září, což by umožnilo připojení bloku k síti do konce roku 2014 nebo nejpozději na začátku roku 2015. Jaderná elektrárna Lung-men by tak sloužila jako náhrada za jadernou elektrárnu Ťin-šan, jejíž bloky měly být vyřazeny z provozu v letech 2018 a 2019. Nejistota ohledně připojení elektrárny k síti měla významný dopad na akciový trh, který se obával dalšího zastavení výstavby. Když byl projekt poprvé zastaven, tchajpejský akciový trh klesl z 6400 na 4000 bodů, což byl jeden z největších krachů akciového trhu v zemi. Vláda se s opozicí dohodla, že po dokončení bezpečnostních kontrol elektrárny se bude konat referendum, které určí, zda bude elektrárna připojena k rozvodné síti.
Dne 27. dubna 2014 vláda Čínské republiky oznámila své rozhodnutí zakonzervovat první blok po dokončení předprovozních zkoušek a okamžitě zastavit výstavbu druhého bloku, který byl dokončen z 90 %. O tom, zda bude elektrárna v provozu, by rozhodlo celostátní referendum. Teprve po pozitivním výsledku by Rada pro atomovou energii byla oprávněna vydat společnosti Taipower licenci k zavážení prvního paliva. Během období, kdy budou veškeré práce na zařízení pozastaveny, by elektrárně nebyly přiděleny žádné další finanční prostředky. Do dubna 2014 bylo do elektrárny investováno celkem 9,9 miliard dolarů. Definitivní datum referenda dosud nebylo stanoveno. Z preventivních důvodů byla svolána celostátní energetická konference, jejímž cílem bylo vyhodnotit energetickou bezpečnost bez jaderné elektrárny Lung-men , aby bylo možné zaručit dodávky energie. Dne 25. července 2014 bylo úspěšně dokončeno bezpečnostní hodnocení prvního bloku. Výsledky hodnocení všech 126 systémů byly zaslány ministerstvu hospodářství a následně budou předány regulačnímu orgánu. Na základě výsledků se očekávalo, že by to mohlo mít pozitivní vliv na referendum.
Dne 30. června 2015 byla dokončena přípravná fáze a celá elektrárna zůstává od 1. července 2015 až do odvolání v konzervaci. Tento proces umožňuje, aby byla elektrárna v případě potřeby kdykoli znovu obnovena. V září 2015 podala společnost General Electric žalobu na společnost Taipower u Mezinárodního arbitrážního soudu Mezinárodní obchodní komory poté, co se obě společnosti nedokázaly dohodnout na ceně za již provedené práce. Vzhledem k tomu, že společnost Taipower dosud neprovedl žádné platby za provedené práce, podala společnost General Electric žalobu na dodavatele energií. Společnost Taipower uvedla, že nemá v úmyslu platbu odmítnout, ale chce ověřit požadovanou částku z hlediska vynaloženého času a provedené práce. Spor o platbu však neovlivní zachování elektrárny, kterou společnost General Electric technicky podporuje, aby elektrárna zůstala v dobrém stavu po celou dobu konzervace, aby mohla být kdykoli znovu uvedena do provozu. Pravidelnou údržbu jako součást procesu konzervace provádí sama společnost Taipower.
Stavba byla oficiálně zastavena 1. ledna 2021. V referendu konaném 18. prosince 2021 voliči odevzdali 4 262 451 hlasů (52,3 %) proti uvedení do provozu a 3 804 755 hlasů (46,7 %) pro, což znamená, že většina byla proti uvedení do provozu. Vzhledem k nízké volební účasti nezískala žádná z možností většinu, protože tchajwanský volební zákon vyžaduje pro právně závazný výsledek 4 956 367 hlasů pro jednu z možností, neboli čtvrtinu odevzdaných hlasů. V hostitelské městečku Gongliao se proti uvedení do provozu vyslovilo 3 139 voličů, zatímco pro hlasovalo 1 007. Tchaj-wan bude muset jako náhradu spalovat více fosilních paliv, přibližně o 7,3 milionu tun více uhlí ročně.
Uvedení do provozu