Ivan Mikolajovyč Vahylevyč (, , Jaseň – Lvov) byl haličský řeckokatolický kněz, romantický básník, filolog, etnograf a národní buditel haličského národního obrození. Vahylevyč byl spoluzakladatelem literárního spolku Ruská trojice a spoluautorem haličských almanachů Zorja, Rusalka dněstrovská a Věnec Rusínům na dožínky. Během jara národů v roce 1848 se stal členem Ruského soboru () a začal editovat v týdeníku Dnewnyk Ruskij. Historiografie ho tak řadí k lidem, kteří se stali součástí polonofilského trendu a kteří emancipovali za polsko-ruthenské soužití. Vahylevyč se tak stal ztělesněním dobového konceptu gente Ruthenus, natione Polonus.
Život Ivan Vahylevyč se narodil v obci Jaseň v Ivanofrankivské oblasti na dnešní Ukrajině. Vahylevyč navštěvoval normální školu v Bučači a poté studoval na gymnáziu v Stanislavi (dnešní Ivano-Frankivsk). Ve 30. letech začal studium na řeckokatolickém teologickém semináři ve Lvově.
Ruská trojce a haličsko-ruthenský buditel Během studia seznámil Jakiv Holovackyj Vahylevyče s Markijanem Šaškevyčem. Tato trojice na přelomu 20. a 30. let 19. století založila literární skupinu Ruská trojice. Tato romantická, slavjanofilská a buditelská skupina čítala skoro 20 členů. V roce 1834 se Vahylevyč stal spoluautorem sborníku Zorja. Rukopis však neprošel schvalovacím procesem; autoři jej nejdříve poslali ke schválení Jernejovi Kopitarovi do Vídně, a poté rektorovi teologického semináře Benediktu Levyckému ve Lvově.
Na sborník Zorja navázal almanach Rusalka dněstrovská. Přibližně 800 nebo 900 knih, zaslaných z tiskárny do Lvova, byly krátce po jejich doručení zabaveny lvovskou cenzurou.SENKUS, Roman. Rusalka Dnistrovaia. In Internet Encyclopedia of Ukraine. Canadian Institute of Ukrainian Studies. Dostupné online Lvovský cenzor a rektor teologického semináře Benedikt Levyckyj poté zakázal nejen distribuci almanachu, ale také distribuci knih napsaných v haličském lidovém jazyce na území Haliče. Vahylevyč byl autorem předmluvy na začátku kapitoly Pisni narodni. Předmluva k písním také obsahuje motto od Jána Kollára z jeho díla Národnié zpievanky: Vahylevyč zároveň sesbíral Koljadky (z okolí města Kaluš) v podkapitole Obrjadovy pisni.
Policejní represe, kterým byli členové kroužku Ruské trojice vystaveni po vydání Rusalky dněstrovské, zapříčinily oslabení vazeb mezi členy a ukončily činnost skupiny.
Po rozpadu trojice thumb|left|Vahylevyčův symbolický hrob na Lyčakivském hřbitově Vahylevyč se stal knězem až v roce 1846, přibližně sedm let po absolvování teologického semináře, a následně působil jako farář v obci Nestanyči, kde dříve sloužil i Šaškevyč. Do obce Nestanyči byl vyslán metropolitní konzistoří za podpory biskupa Mychajla Levyckého a pobýval pod dohledem hraběnky Komorowské.
V roce 1846 a 1847 vyšel almanach Věnec Rusínům na dožínky (), jehož autory byli Jakiv Fedorovyč Holovackyj a jeho bratr Ivan Fedorovyč Holovackyj. Druhá kniha, z roku 1847, již obsahovala vlastní básně autorů jako Ivana Vahylevyče, Mykoly Ustijanovyče či Antina Mohylnyckého. Zároveň byla druhá kniha napsaná v historicko-etymologickém pravopisu, který prosazovala inteligence před vydáním Rusalky dněstrovské. Tento almanach sehrál významnou roli v kulturním životě haličského obyvatelstva a zprostředkoval hlavní myšlenky Ruské trojice poté, co byla zakázána. náhled|Úvodní stránka prvního čísla týdeníku Dnewnyk Ruskij s programem napsaným Vahylevyčem
Během jara národů Během jara národů v roce 1848 se přestěhoval do Lvova a stal se členem rusínského Ruského soboru (, ), propolské politické organizace založené ve Lvově jako protiváha Hlavní ruské radě. Redigoval její tiskový orgán Dnewnyk Ruskij, čímž se dostal do konfliktu s většinou představitelů ukrajinského národního hnutí. Historiografie ho tak řadí k lidem, kteří se stali součástí polonofilského trendu a kteří emancipovali za polsko-ruthenské soužití. Vahylevyč se tak stal ztělesněním dobového konceptu gente Ruthenus, natione Polonus.
Po revoluci Po konci jara národů jej biskup Mychajlo Levyckyj zbavil duchovní hodnosti za to, že neoprávněně opustil farnost. Vahylevyč se rozhodl konvertovat k luteránství. Kvůli konverzi ztratil podporu svých přátel knížete Leona Sapieha a knížete Mauryce Dzieduszyckého. Tím přišel i o místo správce knihovny rodu Ossolińských, kde Vahylevyč pracoval devět měsíců.
Vahylevyč poté překládal díla z ukrajinštiny, psal články do periodika Gazeta Lwowska a byl editorem projevů poslanců Haličského sněmu. Podílel se na přípravě nového vydání Lindeho slovníku polského jazyka. V roce 1862 byl jmenován městským archivářem, a tuto funkci zastával až do své smrti. Ivan Vahylevyč zemřel ve Lvově. V novinách Slovo vyšel krátký nekrolog. Lokace jeho hrobu je neznámá. Hrobka na Lyčakivském hřbitově je symbolická.
Dílo thumb|Památník Ivana Vahylevyče v Jaseni Ivan Vahylevyč psal ukrajinsky, polsky i rusky. Podílel na tvorbě almanachů Zorja, Rusalka dněstrovská a Věnec Rusínům na dožínky. Psal také články do periodik Časopis českého muzea, Biblioteka Naukowego Zakładu im. Ossolińskich, nebo Moskivljanin. Stal se členem polských intelektuálů působících na Haliči a ztělesněním dobového konceptu gente Ruthenus, natione Polonus. Je spoluautorem díla Monumenta Poloniae Historica od Augusta Bielowského. Společně s Bielowským se také stal spolueditorem druhého vydání Lindeho slovníku polského jazyka. Hodně z jeho děl nebylo publikováno, nebo se nedochovali.
Vahylevyč také vydal etnografické práce o Bojcích, Lemcích a Huculech, v polšitně vydal Gramatyka języka małoruskiego w Galicji, Monaster Skit w Maniawie, Kronika południowej Rusi a Rozprawy o języku południowo-ruskim.
Jako básník je autorem romantických balad a básní v próze. Do ukrajinštiny a polštiny přeložil Pověst dávných let a Slovo o pluku Igorově s vědeckým komentářem, dále Kollárovu Slávy dceru a části Rukopisu Královédvorského.
Výběrová bibliografie Jitřenka (1834, Зоря), spoluautor rukopisného almanachu společně s Markijanem Šakevičem a Jakivem Holovackým, ktrý byl cenzurou zakázán. Obsahoval zejména básně členů Ruské trojice, lidové písně a stati zaměřené na národní obrození haličských Rusínů.Альманах Зоря. StudFiles. Dostupné online Rusalka Dnistrovaja (1837, Русалка Дністровая), spoluautor almanachu společně s Markijanem Šakevičem a Jakivem Holovackým. Almanach je napsaný v lidovém jazyce v Haliči, který se autoři tímto dílem pokusili povýšit na literární jazyk. Byl vydaný Ruskou trojicí v Budíně, název znamená Rusalka z Dněstru nebo Rusalka dněstrovská. Šlo o významný čin kulturního národního obrození v Haliči. Rozprava o jihoruském jazyce (1843, Rozprawa o języku południowo-ruskim), jazykovědné dílo v polštině, zůstalo v rukopise. Gramatika maloruského jazyka v Haliči (1844, Граматика малоруської мови в Галичині), jazykovědné dílo vydané v roce 1845 v polštině jako Grammatyka języka małoruskiego w Galicji, které sehrálo významnou roli v jazykovém a didaktickém vzdělávání regionu. Huculové, obyvatelé východních Karpat (1837, Hucułowie. Mieszkańcy wschodniego wzgorza Karpat), etnografický spis v polštině o východoslovanském etniku Huculech.GÓRA, Barbara. Jan Wagilewicz (1811–1866) – zapomniany autor niewydanych rękopisów. Przyczynek do badań nad twórczością XIX-wiecznego pisarza galicyjskiego. Acta Universitatis Lodziensis Folia Litteraria Polonica 67(2). December 2023. S. 49-77. Bojkové, rusko-slovanský národ v Haliči (1839, Bojki, szczep rusko-słowiański w Galicyi), etnografický spis v polštině o východoslovanském etniku Bojků. Lemkové , obyvatelé západních Karpat (1841, Łemki. Mieszkańcy zachodniego wzgorza Karpat), etnografický spis v polštině o rusínském etniku Lemků žijících v Západních Karpatech. Věnec Rusínům na dožínky (1846-1847, Вінок русинам на обжинки), almanach vydaný ve dvou dílech ve Vídni. Sestavil jej Ivan Fedorovyč Holovackyj se svým bratrem Jakivem a obsahuje Vahylevičovy básně. Almanach navazoval na almanach Rusalka Dnistrovaja a přinesl vedle poezie také historické, jazykovědné a národopisné studie. Přestože byl cenzurně krácen, stal se jedním z nejvýznamnějších rusínských (ukrajinských) literárních almanachů 40. let 19. století.Vinok rusynam na obzhynky. Internet Encyclopedia of Ukraine. Canadian Institute of Ukrainian Studies. Dostupné online Česká vydání Huculové, obyvatelé východního pohoří Karpatského. Překlad Pavel Josef Šafařík. Časopis Českého museum 1838, sv. 4, s. 475–498; 1839, sv. 1, s. 45–68.
Odkazy Reference
Související články Markijan Semenovyč Šaškevyč Jakiv Fedorovyč Holovackyj Ruská trojice Rusalka dněstrovská ''Zorja (sborník) Externí odkazy
Kategorie:Ukrajinští duchovní Kategorie:Ukrajinští spisovatelé Kategorie:Narození v roce 1811 Kategorie:Narození 2. září Kategorie:Úmrtí v roce 1866 Kategorie:Úmrtí 10. května Kategorie:Luteráni Kategorie:Řeckokatoličtí duchovní Kategorie:Básníci 19. století Kategorie:Osobnosti národních obrození Kategorie:Muži