Rudolf Carl, svobodný pán von Slatin (7. června 1857 Hietzing – 4. října 1932 Vídeň) byl rakouský voják a v letech 1881 až 1885 generální guvernér súdánské provincie Dárfúr.

Život Obchodník a cestovatel Narodil se v roce 1857 v Hietzingu (dnes součástí Vídně). Byl čtvrtým dítětem obchodníka Michaele Slatina, konvertity z judaismu k římskému katolictví, a jeho druhé ženy Marie Anny Feuersteinové. Jeho otec zemřel v roce 1873, v době, kdy Rudolf docházel na vídeňskou obchodní akademii Handelsakademie. V téže době obdržel nabídku na asistentskou pozici knihkupce v Káhiře. Nabídky využil a následně cestoval do Káhiry přes Terst a Alexandrii.

Po nějaké době v knihkupectví se přidal k německému obchodníkovi a konzulovi Rossetovi a vydal se s ním do Chartúmu. Z Chartúmu dále cestoval s německým cestovatelem a ornitologem Theodorem von Heuglinem do Kordofánu a do pohoří Núba.

Po návratu do Chartúmu se seznámil s Eduardem Schnitzerem (známým také jako Mehmed Emin paša). S ním plánoval cestu za britským generálem Charlesem Georgem Gordonem, který v té době pobýval u sídla Lado v dnešním Jižním Súdánu. Slatin byl kvůli povolání do rakousko-uherské armády ovšem nucen se vrátit do Rakouska. Schnitzer však za Gordonem vycestoval a během vzájemného rozhovoru Slatina doporučil pro budoucí službu v regionu. Do armády Slatin nastoupil v roce 1876.

Vojenská služba, generální guvernér Dárfúru a mahdího povstání náhled|upright|Slatin vyfocený Paulem Dittrichem v oděvu mahdístů (1906) V roce 1878, během své služby u regimentu korunního prince Rudolfa při okupaci Bosny a Hercegoviny, obdržel dopis od Gordona, který ho zval do Súdánu, který v té době podléhal pod Egyptské chedivství. Slatin dostal od armádního velení povolení a v prosinci 1878 vyrazil na cestu do Afriky. Do Chartúmu dorazil v lednu 1879. Svou službu u Gordona začal jako finanční inspektor, ale krátce poté byl povýšen do pozice guvernéra oblasti Dara (jiho-západní část Dárfúru). V roce 1881 ho generální guvernér Súdánu Muhammad Rauf paša povýšil do funkce generálního guvernéra Dárfúru a udělil mu titul bej.

Během své funkce potlačil regionální povstání arabského kmene Rizeigat v Dárfúru, kteří se přidali k povstání al-Mahdího. V době úspěchů Mahdího povstání se snažil ubránit svou pozici, ale v řadě bitev ztratil stovky vojáků i značná území. Aby motivoval muslimské bojovníky, formálně přijal islám a jméno Abd al Qadir. Povstalci však krátce poté dobyli Al-Ubayyid v Kordofánu a odstřihli Dárfúr od Chartúmu. Po porážce britského plukovníka Williama Hickse, který velel egyptské armádě v Súdánu, v listopadu 1883, kapituloval. Slatin byl vzat jako válečný zajatec. Mahdísté poté útočili na Chartúm, který dobyli v roce 1885 a zabili zde Charlese George Gordona, nového generálního guvernéra Súdánu. Po smrti al-Mahdího v červnu 1885, jeho pozici převzal Abdallahi ibn Muhammad, který Slatina dále věznil v Omdurmánu, kde sloužil jako tlumočník a člen mahdího ochranky.

V roce 1895 se mu s pomocí britského poddůstojníka a rozvědčíka Reginalda Wingateho podařilo ze zajetí utéct. Slatin putoval tři týdny pouští, než dorazil do egyptského města Asuán. V roce 1896 vydal o svých zážitcích knihu, která vyšla v němčině (Feuer und Schwert im Sudan. Meine Kämpfe mit den Derwischen, meine Gefangenschaft und Flucht. 1879–1895) a angličtině (Fire and Sword in the Sudan). Kniha se stala bestsellerem.

Vojenská služba po útěku ze zajetí náhled|vlevo|upright|Robert von Slatin Na podzim 1895 mu královna Viktorie udělila Řád lázně (úroveň čestný společník) a v roce 1896 Královský řád Viktoriin (v úrovni člen).

V letech 1897 a 1898 se vrátil do aktivní vojenské služby a přidal se k egyptské armádě, se kterou následně dobyli Omdurmán (a postupně demontovali Mahdistický Súdán). Za tuto službu mu královna Viktorie v roce 1898 udělila Řád sv. Michala a sv. Jiří (úroveň čestný rytíř-komandér) a v roce 1899 ho rakouský císař František Josef I. pasoval na rytíře. Téhož roku byl v britské armádě povýšen do hodnosti brigádní generál.

Generální inspektor Súdánu V roce 1900 se stal generálním inspektorem Súdánu. V téže době se úzce přátelil s Reginaldem Wingatem, který byl mezitím jmenován generálním guvernérem Súdánu. Společně se podíleli na anglo-egyptské obnově země.https://web.archive.org/web/20081214174115/http://www.afa.at/globalview/2002-II.pdf a V roce 1906 ho rakouský císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu, kdy získal titul „svobodný pán von Slatin“. V roce 1907 byl v britské armádě povýšen do hodnosti generálmajor. V roce 1909 od krále Eduarda VII. obdržel Královský řád Viktoriin (v úrovni rytíř-komandér).

Jeho funkce generálního inspektora Súdánu zanikla v roce 1914, poté co se vypuknutím první světové války zhoršily vztahy mezi Spojeným královstvím a Rakouskem-Uherskem. Následně se v rakouském Červeném kříži věnoval oblasti válečných zajatců. V prosinci 1914 ho císař František Josef I. jmenoval tajným radou.

Po válce spolupracoval s vládou kancléře Karla Rennera a s pomocí svých britských kontaktů vyjednal dodávky potravin z Československa do válkou vyčerpané Vídně. Za to v roce 1932 obdržel čestné občanství Vídně.

V listopadu 1918 se přestěhoval do Švýcarska a v roce 1922 do Jižního Tyrolska, kde žil ve městě Merano. V roce 1926 naposledy navštívil Súdán. Zemřel v říjnu 1932 ve Vídni během operace související s rakovinou. Byl mu vystrojen pohřeb se státními poctami.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Rakousko-uherští válečníci Kategorie:Britští generálové Kategorie:Rakouští křesťané Kategorie:Čestní společníci Řádu lázně Kategorie:Čestní rytíři-komandéři Řádu sv. Michala a sv. Jiří Kategorie:Čestní rytíři-komandéři Královského Viktoriina řádu Kategorie:Narození 7. června Kategorie:Narození v roce 1857 Kategorie:Úmrtí 4. října Kategorie:Úmrtí v roce 1932 Kategorie:Muži