Svatý Onesifor či Onesiforos († 1. století) byl jedním ze sedmdesáti apoštolů, biskup kolofónský a korintský.
Hagiografie Podle pravoslavné tradice byl svatý Onesiforos jedním ze sedmdesáti učedníků, které si Ježíš Kristus vyvolil a vyslal hlásat evangelium. Byli vybráni až po ustanovení Dvanácti apoštolů ().
Svatý Onesifor byl biskupem v Kolofónu v Malé Asii a později působil také jako biskup v Korintu.
Pravoslavná i katolická církev se shodují v tom, že zemřel mučednickou smrtí ve městě Parion na pobřeží Helléspontu (dnešních Dardanel).
2. Timoteovi Za vlády císaře Nerona bylo pronásledování křesťanů v Římě velmi tvrdé, a město se tak stalo pro Kristovy následovníky nebezpečným místem. Apoštol Pavel ve svých listech chválí Onesifora pro jeho pohostinnost, laskavost a mimořádnou odvahu.
Onesiforos je v Pavlově Druhém listu Timoteovi postaven do kontrastu s ostatními křesťany z Asie, kteří Pavla v době jeho uvěznění opustili. V () Pavel posílá pozdravy Onesiforově domácnosti v Efezu a připomíná pomoc, kterou mu Onesiforos prokazoval již dříve právě v Efezu. Timotej, který vedl efezskou církev, tyto skutky dobře znal. Pavlova chvála je obzvláště významná, protože byla napsána krátce před jeho mučednickou smrtí jako součást jeho posledních povzbuzení Timoteovi.
V době sepsání tohoto listu však byl s Pavlem již pouze Lukáš („Jen Lukáš je se mnou“ – ). Protože Pavel o Onesiforovi mluví pouze v minulém čase, vyprošuje požehnání jeho domu (rodině) a jemu samotnému milosrdenství „v onen den“, někteří biblisté se domnívají, že Onesiforos již v té době zemřel.
Na konci téhož listu () Pavel znovu pozdravuje „Prisku a Akvilu i dům Onesiforův“, čímž podle některých vykladačů odlišuje situaci Onesifora od dosud žijících Prisky a Akvily.
Katolická církev považuje Pavlovu zmínku o Onesiforovi spolu za jeden z nejstarších biblických příkladů modlitby za zemřelé. Některé protestantské tradice však tento výklad odmítají a chápou uvedené pasáže jiným způsobem.
Pozoruhodným svědectvím Onesiforovy věrnosti byla jeho cesta z Efezu do Říma. Překonal přibližně 1 600 kilometrů a tři mořské úseky, aby apoštola Pavla vyhledal ve vězení, našel jej a poskytl mu útěchu a podporu v době jeho utrpení.
V katolické církvi se památka svatého Onesifora slaví 6. září, zatímco pravoslavná církev si jej připomíná 7. září.
Nesmí být zaměňován s jiným Onesiforem z Efezu, který podstoupil mučednickou smrt spolu se svatým Porfyriem během pronásledování za císaře Diokleciána a jehož památka připadá na 9. listopadu.
Odkazy
Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Starověcí světci Kategorie:Křesťanští mučedníci Kategorie:Úmrtí v 1. století