náhled|Pentheus trhaný na kusy bakchantkami, malba na keramice z 5. století př. n. l. Dnes ve sbírkách Muzea Louvre Bakchantky (starořecky: Βάκχαι) jsou starořecká tragédie, kterou napsal athénský dramatik Eurípidés. Šlo o součást tetralogie, která zahrnovala také Ífigenii v Tauridě, Ífigenii v Aulidě a Alkmaióna v Korintu. Jde o pozdní Eurípidovo dílo, sepsané na dvoře makedonského krále Archelaa I. Premiéra proběhla posmrtně v Dionýsově divadle v Athénách, v roce 405 př. n. l. Předpokládá se, že ji režíroval Eurípidův syn nebo synovec. Získal při tom první cenu v soutěži na festivalu Dionýsií. Tragédie vypráví mýtus o králi Pentheovi z Théb a jeho matce Agaué, kteří byli potrestáni bohem Dionýsem (Pentheovým bratrancem) za odmítnutí jeho kultu. Bakchantky byly průlomovou hrou ve vývoji řeckého divadla tím, že sbor byl začleněn do děje a bůh nebyl vzdálenou entitou, ale protagonistou.
Děj Hra začíná tím, že Dionýsos prohlašuje, že přijel do Théb se svými příznivci, aby pomstil pomluvu, kterou opakovala mj. Agaué, že není synem Dia. Přestrojí se za svatého muže a chce pokoutně ve městě zavést dionýské rituály (bakchanálie). Thébané jeho božství však odmítnou a král Pentheus nařídí jeho zatčení. Dionýsos poté za trest přivede Penthea k šílenství a přiláká ho do hor, kde se na něj vrhnou vyznavačky Dionýsova kultu poháněné orgiastickou zuřivostí (titulní bakchantky), mezi nimiž je i Agaué. Roztrhají Penthea na kusy. V závěru hry Agaué odnáší synovu hlavu na tyrsu (hůl ověnčená révovými listy a břečťanovými úponky, kultický předmět spojovaný s Dionýsem) svému otci Kadmovi.
Reference
Kategorie:Euripidovy divadelní hry