Ťia-čching (čínsky: 嘉慶), osobním jménem Jung-jen (顒琰), posmrtným jménem Žuej-ti (睿帝), chrámovým jménem Žen-cung (仁宗) (13. listopadu 1760 Starý letní palác – 2. září 1820 Čcheng-te) byl čínský císař z dynastie Čching. Vládl v letech 1796–1820. Byl patnáctým synem císaře Čchien-lunga. Snažil se o mírné reformy a omezení pašování opia do Číny.
Vláda Jako nového císaře ho jeho otec určil roku 1773. V roce 1789 byl zvolen princem Jia. V říjnu 1795, v 60. roce své vlády, oznámil císař Čhien-lung svůj záměr abdikovat ve prospěch Ťia-čchinga, neboť by vnímal jako neuctivé vládnout déle než jeho děd, císař Kchang-si (vládl 61 let). V únoru 1796 tak Ťia-čching nastoupil na trůn, ovšem jen formálně. Ještě tři roky všechna rozhodnutí činil ve skutečnosti jeho otec, který se stal "emeritním císařem" (Tchaj-šang Chuang). Teprve po otcově smrti v únoru 1799 se nový císař chopil reálné moci. Svou získanou suverenitu reprezentoval mj. pronásledováním oblíbence svého otce Che-šena, viněného z korupce. Byl mu zabaven veškerý majetek a byl přinucen k sebevraždě. Naopak vůči kritikovi svého otce, učenci Chung Liang-ťiovi, projevil nápadnou schovívavost, když mu nejprve zmírnil trest na vyhnanství na severu a roku 1800 ho zcela omilostnil.
Po Chen-šenově sesazení provedl císař řadu reforem dvora, státní správy a rozpočtu. Navzdory tomu byl považován za konzervativce a vyžadoval přísné dodržování dvorského protokolu. Velmi si vážil učení konzervativního neokonfuciánského filozofa Chan Jüa a jeho potomkům udělil šlechtický titul. Sinolog Jonathan Spence Ťia-čchingovy reformy označil za mělké. Popsal ho jako někoho, kdo "se spoléhal spíše na rétoriku, než že by reálně očištil svou říši". Ani rozmetání Chen-šenovy korupční kliky nemělo očistný charakter, neboť jí brzy nahradily jiné byrokratické frakce. Snaha dát do pořádku státní finance zase narazila na nutnost nákladně potlačit povstání bílého lotosu (1794–1804) a první povstání Miaů (1795–1806). V roce 1813 čelil císař také povstání osmi trigramů, vedenému buddhistickou sektou Pa-kua-tao. Ta podnikla útok na Zakázané město s úmyslem zavraždit císaře po jeho návratu z lovecké výpravy. Císař byl zajat a vyslýchán vůdcem povstání Lin Čchingem. Později byl Lin popraven krájením.
V roce 1816 vyslala Británie Williama Amhersta jako mimořádného velvyslance na čchingský dvůr s cílem navázat uspokojivější obchodní vztahy. Mise byla neúspěšná kvůli Amherstovu odmítnutí poklonit se císaři. Vztahy s Evropou císař zhoršil i tím, že zavedl zákon, podle nějž se šíření křesťanství v Číně trestalo smrtí. Čínští křesťané, kteří odmítli odvolat svou konverzi, byli prodáni jako otroci muslimům. Císař ovlivnil i dějiny Vietnamu, když odmítl žádost vietnamského vládce Gia Longa o změnu názvu své země na Nam Việt, ale souhlasil s názvem Việt Nam.
Oficiální dvorské zdroje neuvedly příčinu císařovy smrti. Jedna verze hovoří o zásahu bleskem, jiná o mrtvici v souvislosti se značnou obezitou. Na trůnu ho nahradil jeho syn Tao-kuang.
Postava Ťia-čchinga je značně populární na Tchaj-wanu, neboť podle legendy právě na tomto ostrově jako princ Jia působil a zažíval zde mnohá dobrodružství. Toto téma se již stalo námětem několik tchajwanských oper a filmů.
Reference
Kategorie:Čchingští císaři Kategorie:Narození v roce 1760 Kategorie:Úmrtí v roce 1820 Kategorie:Narození 13. listopadu Kategorie:Úmrtí 2. září Kategorie:Muži