náhled|vpravo|Automobil tažený koňským povozem, Malans, Graubünden (1911) Zákaz automobilů ve švýcarském kantonu Graubünden platil v letech 1900 až 1925. Podobné zákazy existovaly i v jiných kantonech, ale trvaly podstatně kratší dobu. Oprávnění voliči v kantonu Graubünden museli o zákazu automobilů hlasovat celkem devětkrát, další hlasování se týkalo ústavního článku o automobilové dopravě. Zákaz automobilů byl zrušen až 21. června 1925.

Historie náhled|vpravo|Plakát odpůrců automobilů před hlasováním v roce 1925 (Automobil? Ne!) Horský kanton Graubünden je s rozlohou přes 7100 km² plošně největším kantonem ve Švýcarsku. Už kolem roku 1900 měl rozsáhlou silniční síť, po níž však jezdily pouze koňské povozy a dostavníky a která neměla asfaltový povrch. Údržba byla v mnoha případech na samotných obcích.

Až do konce 19. století lidé cestovali pěšky nebo na koních a v kočárech. Poslanec kantonálního parlamentu a podnikatel Gaudenz Issler z Davosu vlastnil v roce 1897 první auto v Graubündenu, ale již po krátké době ho vrátil prodejci, protože byl toho názoru, že silnice v Graubündenu nejsou pro automobily vhodné. Vozidlo značky Benz totiž nedokázalo překonat průsmyk Wolfgangpass mezi Davosem a Klosters a muselo být odtaženo dvěma koňmi. Zda mezi tím a následným zákazem automobilů existuje souvislost, však není doloženo.

Nástup automobilů od konce 19. století přijímala většina obyvatelstva s nedůvěrou a obavami. Vláda kantonu Graubünden vydala 24. srpna 1900 zákaz vjezdu na všechny silnice kantonu poté, co byly nahlášeny případy, kdy automobily ohrožovaly poštovní dostavníky a povozy tažené koňmi. Zákaz měl za následek, že majitelé aut bez zvláštního povolení museli nechat svá vozidla napříč kantonem Graubünden tahat koňmi nebo voly. V roce 1903 udělila kantonální vláda povolení k jízdě po graubündenských silnicích automobilům lékařů a vozidlům záchranné služby.

Důvody pro zákaz automobilů byly rozmanité: na jedné straně bylo obyvatelstvo vůči novému dopravnímu prostředku nastaveno negativně, na druhé straně jezdila auta poměrně rychle a na neasfaltovaných silnicích vířila spoustu prachu, čímž obtěžovala ostatní účastníky provozu. Finančně slabý kanton Graubünden navíc nebyl schopen přizpůsobit svou rozsáhlou silniční síť novým dopravním prostředkům. Odpůrci aut byli také provozovatelé koňské dopravy, kteří viděli své podnikání – přepravu osob a zboží koňmi – v ohrožení. Kritická byla i železniční společnost Rhétská dráha, jež v automobilu spatřovala vážnou konkurenci pro své podnikání.

Zákaz vyvolával i kritiku. Hlavními odpůrci zákazu automobilů byli zástupci cestovního ruchu, respektive hoteliéři. Jelikož však měl zákaz mezi obyvatelstvem velkou podporu, hoteliéři usilovali alespoň o zmírnění omezení. V důsledku toho bylo hoteliérům následně povoleno vyzvedávat hosty hotelovým automobilem.

V roce 1906 rozhodla kantonální vláda o otevření některých úseků silnic pro automobilový provoz; toto rozhodnutí však bylo 13. října 1907 opět zrušeno na základě referenda. 9110 voličů hlasovalo proti povolení automobilů, 2074 bylo pro. Přesto rada pokračovala ve své předchozí praxi udílení povolení a 14. května 1910 rozhodla o úplném otevření silnice od hranice kantonu St. Gallen (od mostu Tardisbrücke u Landquartu) až do Churu. Další lidové hlasování však toto rozhodnutí zrušilo.

Poté, co v následujících letech dopadla řada dalších hlasování ve prospěch odpůrců aut, byla v roce 1919 v Graubündenu poprvé schválena trasa pro poštovní autobus (Postauto) a v roce 1923 byl zahájen provoz poštovního autobusu přes průsmyk Julierpass. Definitivně byl však zákaz automobilů zrušen až 21. června 1925.

Po zrušení zákazu se motorizovaný provoz rychle rozrůstal. Výstavba a modernizace silnic se však protahovala: v roce 1960 bylo v kantonu Graubünden vyasfaltováno teprve 36 % silnic, zatímco ve zbytku Švýcarska činil podíl vyasfaltovaných silnic 76 %.

Přehled hlasování +Kantonální hlasováníHandbuch der Bündner Geschichte, Bd. 4: Quellen und Materialien. Chur 2000. S. 340–345 (německy) ČNázevRokDenAnoNeAno/NePodíl hlasů pro143Vyhláška o automobilech190713. října207411 184Ne15,6157Zákon o zákazu automobilů („Iniciativa z Zizers“)19115. března345311 977Ne22,4175Zákon o motorových vozidlech192021. března675414 644Ne31,6185Zákon o motorových vozidlech192113. března756912 987Ne36,8189Návrh iniciativy týkající se povolení provozu motorových vozidel pro lékaře, zvěrolékaře atd.192230. dubna10 38110 842Ne48,9194Zákon o zkušebním otevření některých silnic pro automobily v Graubündenu.192324. června11 4229104Ano55,6196Otevření některých horských silnic pro automobily během oslav stého výročí v Trunu19249. června80016457Ano55,3197Zákon o provozu motorových vozidel192421. června11 143 12 700Ne46,7199Zákon o částečném připuštění automobilů do provozu192521. června11 31810 271Ano52,4202Kantonální silniční zákon192720. února11 15110 093Ano52,5 náhled|vpravo|Volební propaganda z roku 1927 ke spolkovému silničnímu zákonu Spolková rada předložila 12. prosince 1930 parlamentu nový návrh zákona. Parlament jej schválil 15. března 1932. Spolková rada uvedla „Spolkový zákon o automobilovém a cyklistickém provozu“ v platnost k 1. prosinci 1932. Šlo o počátek švýcarské (konfederační) legislativy v oblasti silničního provozu.

Vývoj počtu motorových vozidel v Graubündenu Po skončení zákazu automobilů 21. června 1925 se počet motorových vozidel v kantonu Graubünden zvyšoval velmi rychle a během šesti let se zvýšil na desetinásobek: z 260 na 2262 vozidel.Merki, s. 155 +RokOsobníNákladníMotocyklyCelkem1925136711726019262833130061419274123548292919286124370613611929814589031775193010517511362262

Odkazy Reference

Literatura

Kategorie:Graubünden Kategorie:Dějiny Švýcarska