Zpěv zlata, také Vetřelec, byl československý dramatický němý film s fantastickými prvky z roku 1920, který napsal a zrežíroval Jan S. Kolár. Po boku Karla Lamače se v hlavních rolích představily Alice Hechy, německá herečka a sopranistka, a Anny Ondráková, pro kterou to byla první velká role před kamerou. Jednalo se o první československý film natáčený v zahraničí, konkrétně v Německu. Svou výpravou byl poměrně velkolepý a náklady se vyšplhaly až na 150 000 korun.

Filmové materiály jsou považovány za ztracené.

Děj Edgar Zoran, mladý chemik, přišel na syntetický způsob výroby benzínu, ale ani s pomocí svého přítele a spolupracovníka Miloše Křešína nemají dostatek financí na vybudování továrny. S žádostí o úvěr obchází tedy celou řadu finančních ústavů. Prokurista jedné z bank Zoranovi navrhne, aby se obrátil na majitele banky, milionáře L. G. Dombse – třeba by do jeho nápadu investoval.

Pana Dombse doma nezastihne, narazí tam však na zloděje a místo zburcování policie se ho rozhodne zadržet sám, aby si tak získal milionářovu přízeň. Zoran pronikne do domu a cestou do vyšších pater se dostane také do ložnice Dombsovy neteře Andrey. V okouzlení z její krásy jí na vějíř napíše milostné verše. Když pak Zoran přistihne zloděje při činu, vydává se za majitele domu a nechá ho milostivě odejít. Peníze z pokladny jsou ale pro Zorana příliš velkým pokušením. Nechce však spáchat krádež, a tak jist si svým podnikatelským úspěchem, zanechá panu Dombsovi zprávu s omluvou, že si bez jeho vědomí vypůjčil tyto peníze a že je do půl roku vrátí i s úroky.

Zoran se tak v příštích dnech stane majitelem malé chemické továrny. Původ peněz tají i před svým společníkem Milošem Křešínem, kterému se to celé nějak nezdá. Mezitím bylo zahájeno vyšetřování loupeže u pana Dombse, které vede soudce Kryl, shodou okolností otec Zoranovy snoubenky Věry Krylové. Vyšetřování nikam nevede, ale Věra hnaná svou žárlivostí objeví v Zoranových věcech fotografii Andrey a od Křešína se dozví, že tu noc loupeže byl Zoran pryč. Celou situaci si tedy rychle dovtípí a okamžitě zruší jejich zásnuby, ale jinak nic nevyzradí. Zorana opouští také jeho přítel Křešínský, který nechce mít s podnikem založeným na krádeži nic společného.

Andrea celou dobu touží potom poznat blíže svého ctitele, ale nedaří se jí zjistit, o koho se jedná. Také ji trápí, že strýc je rozezlen a chce dotyčného při první příležitosti vydat policii. S blížícím se termínem splacení půjčky prodá Zoran svůj podnik i recepty Dombsově bance. Den před termínem se zúčastní plesu a zanechá Andree zprávu, ať připraví pana Dombse na jeho návštěvu. Ten si u policie objedná na odpoledne hlídku, aby jej zatkla, ale Zoran se dostaví již dopoledne a Andrea narychlo přivolané policisty svede na falešnou stopu. Zoran tak v klidu panu Dombsovi vše vysvětlí a předá mu zpět i všechny jeho peníze. K radosti Andrey strýček po zjištění, že se jedná o vynálezce umělého benzínu a zakladatele jeho nové továrny, změní na Zorana názor a jejich lásce tak nic nestojí v cestě.

Obsazení Karel Lamač si ve filmu zahrál se dvěma příbuznými – postavu soudce Kryla ztvárnil jeho otec a bytnou hrála jeho teta, ačkoliv se lze v literatuře setkat s tím, že je role přisuzována jeho mamince.

Výroba Vznik filmu finančně zaštítil Josef Maas (počeštěně Más), kterého od vysoké investice neodradil ani předešlý neúspěch filmu Záhadný případ (1919), na kterém se také finančně i herecky podílel. Vzhledem k nedostatečným vhodným prostorům proběhlo natáčení v berlínských filmových ateliérech Am Zoo, ve kterých Jan S. Kolár realizoval i svůj další snímek Příchozí z temnot (1921).

Filmová kritika V době vzniku byl považován technicky za jeden z nejlepších československých filmů, ačkoliv byla zmíněna slabší práce s kamerou a nedostatečné světelné efekty. Režie Jana S. Kolára byla hodnocena kladně i přes malé poklesky či pomalý spád. Přestože měl scénář „nesporně efektní švih“, příběh byl kritizován pro „nedostatek unášející tendence a přílišnou volnost v navazování dějových linek“ či jistou naivitu v detailech. Z herců na sebe nejvíce svými výkony upozornili Karel Lamač – „Zjev nejvýš sympatický vyhovuje plně filmovým požadavkům a hra mladého umělce prozrazuje mimořádný talent.“ – a Anny Ondráková – „roztomilá koketka s jemnými odstíny dovádivé hry, kterou podává již velmi živě a přirozeně naivně“. Ačkoliv v periodiku Fotografická revue k nim byli mnohem kritičtější a označili jejich výkon za všední.

Celkově byl film přijat diváky i kritikou poměrně pozitivně a i přes malé vady „jest to film slušný, jistě lepší, než tři čtvrtiny něměckých filmů, u nás s takovou vášní hraných“.

Zajímavosti

Ve stejném roce natáčel americký režisér Sindey M. Goldin v ateliérech Am Zoo jiný československý film, Tam na horách (1920), ve kterém se také představili Karel Lamač a Anny Ondráková. Jan S. Kolár si na natáčení přivodil těžké zranění páteře.

Odkazy

Reference

Literatura

Knihy

Články

Externí odkazy

Kategorie:Československé černobílé filmy Kategorie:Československé němé filmy Kategorie:Československé dramatické filmy Kategorie:Československé fantastické filmy Kategorie:Nedochované filmy Kategorie:Filmy Jana Stanislava Kolára Kategorie:Filmy z roku 1921