Rudi Kennes (* 22. července 1959 Niel) je belgický odborář a nezávislý politik, bývalý člen Dělnické strany Belgie (PVDA–PTB), který od roku 2024 působí jako poslanec Evropského parlamentu. V letech 2013–2018 byl členem městské rady ve Willebroeku.
Život Kennes vyrůstal v dělnické rodině jako syn komunistky a sociálního demokrata. Již od mládí se angažoval v odborovém a protifašistickém hnutí. V patnácti letech začal pracovat v továrně na zpracování kovů, kde se pravidelně účastnil pátečních stávkových akcí a zpíval protifašistické písně.
V osmnácti letech nastoupil do automobilky Opel v Antverpách, tehdy patřící společnosti General Motors. Nejprve byl zvolen do mládežnického zastoupení zaměstnanců, později se rozhodl kandidovat v řádných odborových volbách, aby zastupoval všechny pracovníky podniku. Navzdory svému nízkému věku získal nejvyšší počet hlasů. Následně po mnoho let působil jako odborový předák a od roku 1997 také jako místopředseda Evropské podnikové rady společnosti Opel, v jejímž rámci zastupoval zaměstnance na celoevropské úrovni.
Žije ve Willebroeku a je ženatý s Karimou Esbaïovou, se kterou se seznámil v automobilce Opel v Antverpách.
Politická kariéra Kennes byl zpočátku politicky aktivní v belgické sociální demokracii a byl členem strany Vooruit. Ve všeobecných volbách v roce 2007 kandidoval za SP.A v antverpském volebním obvodu, kde obsadil šesté místo na kandidátní listině. Přestože byl jako populární odborový předák zvažován jako kandidát strany SP.A také pro vlámské regionální volby v roce 2009, nabízené místo na kandidátce odmítl. Ve všeobecných volbách v roce 2010 kandidoval za SP.A na čtvrtém místě kandidátní listiny v antverpském volebním obvodu, mandát však nezískal. Stranu však opustil v roce 2018 poté, co ve Vlámsku navázala spolupráci s vlámskými nacionalisty.
Následně vstoupil do Dělnické strany Belgie (PVDA–PTB), jejímž prostřednictvím usiloval o prosazování politiky úzce spjaté s obyvatelstvem a odborovým hnutím. Po ničivých povodních v Belgii v roce 2021 se podle Kennese jako jeden z prvních na místo dostavil právě solidární tým Dělnické strany, který se podílel na odstraňování následků katastrofy a obnově postižených oblastí.
I v politické činnosti udržoval úzké kontakty s odborovými organizacemi a odborové hnutí považoval za jedinou účinnou protiváhu vůči autoritářské pravici. Je rovněž členem belgické protifašistické organizace Front de l’Indépendance (Fronta nezávislosti) a podporuje vystoupení Belgie ze Severoatlantické aliance (NATO).
Evropský parlament Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2024 kandidoval jako lídr kandidátky Dělnické strany Belgie. Uvedl, že jeho cílem je být jedním z mála skutečných dělníků v Evropském parlamentu a pokračovat zde ve své odborové činnosti. Požadoval silnější zastoupení pracujících, odborů a sociálních organizací v evropských institucích a kritizoval odtrženost europoslanců od běžných občanů. Jeho strana ve volbách získala 10,7 % hlasů, na jejichž základě byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. Po svém zvolení se připojil k frakci Levice v Evropském parlamentu (GUE/NGL) a stal se členem Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE).
V březnu 2025 z blíže neupřesněných důvodů vystoupil z Dělnické strany a v Evropském parlamentu začal zasedat jako nezávislý poslanec. Nadále však zůstal členem frakce Levice.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Profil na stránkách Evropského parlamentu
Kategorie:Belgičtí odboráři Kategorie:Belgičtí politici Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2024–2029) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Dělnické strany Belgie Kategorie:Narození 22. července Kategorie:Narození v roce 1959 Kategorie:Narození ve Vlámském regionu Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži