Kaple svatého Martina ve Fenollaru ( , katalánsky Sant Martí de Fenollar) je předrománská církevní stavba nacházející se na katastru francouzské obce Maureillas-las-Illas v departementu Pyrénées-Orientales v regionu Okcitánie v jižní Francii. Kněžiště této kaple je mezinárodně proslulé výjimečně zachovalým souborem románských nástěnných fresek z 12. století.

Geografická poloha Kaple leží ve stejnojmenné osadě Saint-Martin-de-Fenollar, která v minulosti byla samostatnou obcí. V rámci regionální sítě předrománských památek departementu Pyrénées-Orientales zaujímá toto místo klíčovou pozici.

Stavebně-historický vývoj

Raně středověké převorství a status celly První písemná zmínka o existenci zdejšího chrámu pochází z roku 844. Jedná se o listinu krále Karla II. Holého, která kostel potvrzuje jako trvalé vlastnictví benediktinského opatství v Arles-sur-Tech.

Z hlediska řádové správy stavba sloužila jako takzvaná cella (malá hospodářská a řeholní pobočka mateřského kláštera), kde stabilně žilo několik mnichů. Původní obytné zázemí těchto benediktinů v areálu dodnes dokumentuje valeně klenutý sál, kolmo zalomený v pravém úhlu, který je v současnosti stavebně integrován do sousedního obytného stavení přiléhajícího ke kostelu.

Přesné datování výstavby současného architektonického komplexu je předmětem vědeckých diskusí mezi historiky umění. Ačkoliv je budova kompletně zaklenuta kamennou valenou klenbou, vykazuje rovněž architektonické prvky, které spadají do starší předrománské architektury vizigótské tradice. Jedná se především o podkovovitý vítězný oblouk, který v interiéru odděluje obdélníkovou hlavní loď od samotného kněžiště (chóru). Na základě těchto specifických konstrukčních a půdorysných anomálií kladou badatelé vznik stavby do rozmezí mezi 9. století a samý počátek 11. století.

Novověké poškození a moderní obnova V raném novověku a v průběhu 19. století postihlo památku těžké poškození. Kostel byl sekularizován a transformován na zemědělskou kůlnu a stodolu. Během těchto necitlivých úprav rolníci prorazili do východní obvodové stěny chóru velká vjezdová vrata, což vedlo k nevratnému zničení velké části vzácných románských nástěnných maleb.

K obratu a záchraně památky došlo v průběhu generální rekonstrukce v letech 1950–1960. Zdivo bylo staticky zajištěno a poničená východní stěna byla kompletně zrekonstruována. Restaurátoři provedli plošný odkryv sádrových nánosů, čímž kompletně vyčistili dochovaný unikátní fond románských fresek.

Z právního hlediska podléhá kaple nejvyššímu stupni státní památkové ochrany. Mezi národní historické památky byla zanesena již výnosem ze dne 5. prosince 1908, přičemž tato památková zóna a rozsah ochrany byly rozšířeny a upřesněny novým ministerským nařízením ze dne 1. srpna 1967. náhled|střed|redresse=1.4|Chór kaple s dochovanou románskou výmalbou.

Architektura náhled|Půdorys a podélný řez předrománskou kaplí svatého Martina z Fenollar. V řezu je patrné výškové i šířkové odstupňování lodi a kněžiště. Tato svatyně z 9. století představuje – spolu s kaplemi svatého Michala v Sournia, svatého Vavřince v Moussan, svatého Nazaria v Roujan a svatého Jeronýma v Argelès – mimořádně cenného svědka předrománské architektury vizigótské tradice v historickém regionu Septimánie. Toto území, které dnes geograficky odpovídá oblastem Roussillonu a Languedocu, bylo v raném středověku součástí Vizigótské říše – nejprve s centrem v Toulouse (419–507) a posléze v Toledu (507–711).

Hlavní loď se skládá ze tří klenebních polí. Její těžká kamenná klenba je v interiéru zpevněna dvěma valenými pasovými oblouky, které mají charakteristický, mírně podkovovitý tvar. Na loď navazuje směrem k východu specifický chór s asymetrickým lichoběžníkovým půdorysem, který je užší a znatelně nižší než samotná hlavní loď. Chór je od lodi konstrukčně oddělen výrazným předrománským vítězným obloukem v podobě koňské podkovy, který je nejvýznamnějším nositelem vizigótského stavebního dědictví na budově.

Podél obvodových stěn hlavní lodi jsou vyzděny souvislé kamenné lavice, které středověkým věřícím umožňovaly sezení během dlouhých bohoslužeb.

Z hlediska celkových rozměrů se jedná o drobnou sakrální venkovskou budovu s těmito rozměry: Hlavní loď: dosahuje délky 9,50 metru a vnitřní šířky 3,40 metru. Apsida: má délku 3,20 metru a průměrnou vnitřní šířku 2,40 metru.

Vzhledem k přetrvávajícím nejasnostem kolem datování stavby je pro stavební archeology obtížné potvrdit, zda je současná kamenná valená klenba soudobá se vztyčením obvodových stěn (9. století), nebo zda v průběhu románských úprav kolem 12. století nahradila původní, lehčí otevřený tesařský krov.

Nástěnné fresky náhled|Ústřední románská freska na klenbě chóru: Kristus v glórii (Maiestas Domini) v mandorle, obklopený symboly evangelistů. Interiér kaple byl v minulosti pravděpodobně kompletně pokryt nástěnnými malbami, o čemž svědčí drobné fragmenty odkryté pod omítkami na stěnách hlavní lodi. Do současnosti se však celistvý soubor maleb dochoval výhradně v prostoru kněžiště (chóru), přestože byl v novověku poškozen nešetrným protnutím vjezdových vrat ve východní stěně, která jsou dnes již zazděna.

V uměnovědné literatuře byla navržena různá datování vzniku tohoto cyklu, vědecký konsensus však vznik celého díla klade do průběhu 12. století. Autorem tohoto monumentálního díla je anonymní umělec, v uměnovědě nazývaný jako „Mistr z Fenollar“. Podle detailních slohových komparací je tento umělec rovněž autorem dochovaných románských fresek v hlavní apsidě kostela Panny Marie v La Cluse-Haute (v sousední obci Les Cluses). Tento ikonografický program je charakteristickou ukázkou vrcholné románské apsidové dekorace 12. století, která je zde však anachronicky rozprostřena a vkomponována do malého prostoru předrománské architektury.

Horizontální registry a ikonografický program Plocha stěn a klenby chóru je rozčleněna do čtyř nad sebou položených horizontálních registrů (pásů):

První spodní registr (parter) je vyzdoben iluzivní malovanou drapérií a napodobením zavěšených textilních závěsů či tapet.

Druhý registr (v úrovni očí) zachycuje rozsáhlý novozákonní cyklus Narození Páně, který se v prostoru odvíjí lineárně zleva doprava (počínaje severní stěnou) - Zvěstování Panny Marie – Panna Maria stojí na levé straně kompozice a naslouchá slovům archanděla Gabriela. Cyklus pokračuje obrazem Narození Páně – Maria odpočívá na lůžku, zatímco vedle ní v kolébce leží malý Ježíš, který má ztvárněnou tvář dospělého muže (středověký teologický symbol božské moudrosti a věčnosti). Vedle scény zamyšleně sedí svatý Josef. Další část cyklu představuje Zvěstování pastýřům – Z této scény se kvůli novověkému ubourání stěny dochovala pouze letící postava anděla. Následuje scéna Klanění tří králů – Trůnící Panna Maria drží na klíně malého Ježíše, ke kterému přistupují mudrci z Východu. Cyklus uzavírá výjev Návrat tří králů – odjezd králů zpět do jejich vlasti.

Třetí horní registr (pod klenbou) je věnován scénám z Apokalypsy - začíná výjevem, kdy čtyřiadvacet starců z Apokalypsy vzdává poctu Kristu; postavy jsou zachyceny v dynamických gestech, kdy zvedají své poháry (obětní číše) a hrají na středověké hudební nástroje. Přímo nad osou zrekonstruovaného východního okna se nachází postava modlící se Panny Marie (Orantky) ve tvaru kosočtverce, kterou po stranách flankují dva letící andělé.

Čtvrtý nejvyšší registr (klenba): Zobrazuje vrcholné teologické téma celého chrámu Maiestas Domini – Monumentální trůnící Kristus v glórii (v Majestátu) umístěný uvnitř velké, zdobené duhové mandorly. Pravou rukou uděluje požehnání, zatímco v levé ruce drží rozevřenou knihu života (kodex). Celá mandorla je v rozích klenby obklopena symboly čtyř evangelistů (čtyřmi zoomorfními bytostmi tetramorfu), které jsou přímo na malbě explicitně identifikovány latinskými nápisy.

náhled|Detail horního registru fresek: apokalyptičtí starci zvedající obětní poháry k poctě Spasitele.

Odkazy

Literatura Jean-Auguste Brutails, L'Église Saint-Martin-de-Fenouillar, in: Bulletin archéologique du comité des travaux historiques et scientifiques č. 4 (1886), Paris, Impr. nationale, 1887. Marcel Durliat, Roussillon roman, Saint-Léger-Vauban, Zodiaque (collection la nuit des temps č. 7), 1986 (4e édition), 321 s. (ISBN 978-2-7369-0027-4 et 2-7369-0027-8), s. 264-265. Géraldine Mallet, Églises romanes oubliées du Roussillon, Barcelone, Les Presses du Languedoc, 2003, 334 s. (ISBN 2-85998-244-2), s. 271-275. Sous la direction de Jean-Marie Pérouse de Montclos, Le guide du patrimoine Languedoc Roussillon, Hachette, Paris, 1996, (ISBN 978-2-01-242333-6), s. 506. Olivier Poisson, Guide : Saint-Martin de Fenollar, Perpignan, Le Publicateur, 1991, 31 s. (ISBN 2-906210-10-2). Marc Thibout, Saint-Martin-de-Fenouilla, in: Congrès archéologique de France. 112e session. Le Roussillon. 1954, Société française d'archéologie, Paris, 1955, s. 339-346. Sant Martí de Fonollar, in: Catalunya romànica, sv. XXV : El Vallespir. El Capcir. El Donasà. La Fenolleda. El Perapertusès, Barcelone, Fundació Enciclopèdia Catalana, 1996.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Okcitánii Kategorie:Vzniklo v 9. století Kategorie:Stavby v departementu Pyrénées-Orientales Kategorie:Románské kostely ve Francii Kategorie:Románské stavby v Okcitánii Fenollar