Konflikt v Gagauzsku byl politický a etnický konflikt mezi Moldavskou SSR, později Moldavskou republikou, a gagauzským obyvatelstvem, které požadovalo větší míru autonomie v rámci Moldavska. Konflikt probíhal v letech 1989 až 1995.

Vyvrcholil vyhlášením Gagauzské republiky, která se oddělila od Moldavska, přičemž její představitelé původně usilovali o setrvání v rámci Sovětského svazu. Po rozpadu Sovětského svazu se Gagauzská republika stala de facto samostatným státním útvarem. V roce 1995 byla znovu začleněna do Moldavska a Gagauzsko získalo status autonomního územního celku.

Historie

Počátky konfliktu

Na podzim roku 1989, v závěrečných letech existence Sovětského svazu, byla moldavština, tehdejší označení pro rumunštinu, psaná latinkou, uznána jako jediný úřední jazyk Moldavské SSR. Po volbách do Nejvyššího sovětu Moldavské SSR v únoru a březnu 1990 získala moc Lidová fronta Moldavska. Radikální část hnutí požadovala sjednocení Moldavska s Rumunskem a zároveň zaujímala tvrdší postoj vůči národnostním menšinám.

Tento vývoj vyvolal mezi Gagauzy obavy. Gagauzové byli převážně gagauzsky nebo rusky mluvící a na období vlády Rumunského království nad oblastmi obývanými Gagauzy vzpomínali nepříznivě. Vznikající gagauzské národní hnutí, vedené politickým uskupením Gagauz Halkı („Gagauzský lid“), začalo považovat územní autonomii za nutnou k ochraně gagauzského obyvatelstva a jeho zájmů. Podobná situace se vyvinula také na východním břehu Dněstru, v oblasti později známé jako Podněstří.

Vyhlášení Gagauzské republiky

V reakci na požadavky gagauzské autonomie vytvořil Nejvyšší sovět Moldavské SSR komisi, která se zástupci Gagauz Halkı projednávala otázku územní autonomie.

Dne 12. listopadu 1989 byla vyhlášena Gagauzská autonomní sovětská socialistická republika, která měla existovat v rámci Moldavské SSR. Vyhlášení mělo přimět moldavský Nejvyšší sovět k přijetí požadavků na autonomii. Moldavský Nejvyšší sovět však toto rozhodnutí zrušil a označil je za nezákonné.

Dne 27. července 1990 Moldavský Nejvyšší sovět, nyní ovládaný Lidovou frontou, formálně odmítl požadavky Gagauzů na autonomii. V reakci na to gagauzští představitelé dne 19. srpna 1990 vyhlásili odtržení od Moldavské SSR a vytvořili Gagauzskou republiku, která měla nadále zůstat součástí Sovětského svazu.

Na 28. října 1990 byly naplánovány volby v nové republice. Dne 25. října se přibližně 40 000 moldavských dobrovolníků mobilizovaných moldavským premiérem Mirceou Drucem vydalo směrem ke Gagauzsku s cílem zabránit konání voleb. Moldavské policii a jednotkám sovětského ministerstva vnitra se však podařilo dobrovolníky zastavit.

Rozpad Sovětského svazu

Gagauzská republika nikdy formálně nevyhlásila nezávislost na Sovětském svazu, na rozdíl od Podněstří, které vyhlásilo nezávislost 25. srpna 1991, a Moldavské SSR, která vyhlásila nezávislost 27. srpna 1991.

Gagauzští představitelé včetně nově zvoleného prezidenta Stepana Topala zpočátku podporovali Novou svazovou smlouvu, která měla vytvořit novou konfederaci nahrazující rozpadající se Sovětský svaz.

Po rozpadu Sovětského svazu, který vyvrcholil 26. prosince 1991, se Gagauzská republika stala de facto nezávislým státním útvarem. Gagauzští představitelé však pochybovali o schopnosti malého území s omezenými finančními zdroji dlouhodobě přežít jako samostatný stát.

Budování vlastních státních institucí proto bylo záměrně zpomalováno. Gagauzské úřady začaly spolupracovat s moldavskými úřady a některé instituce byly budovány společně. Tato spolupráce byla připomenuta při třetím výročí vzniku Gagauzské republiky v roce 1993.

Finanční slabost Gagauzské republiky a zkušenost Moldavska s válkou v Podněstří, zejména s bitvou o Bendery v roce 1992, podpořily umírněné síly usilující o kompromis na obou stranách.

Autonomie Gagauzska

Parlamentní volby v Moldavsku v roce 1994 ukončily vládu Lidové fronty, která důrazně odmítala přiznání územní autonomie národnostním menšinám a federalizaci země.

Po volebním vítězství Agrární strany Moldavska byla v roce 1994 přijata nová Ústava Moldavska. Její článek 111 stanovil právo na autonomii pro „místa na levém břehu Dněstru“ a „některá další místa na jihu Moldavské republiky“. To umožnilo přiznat Gagauzům autonomní status, jehož podoba byla z velké části připravena již během jednání probíhajících od roku 1992.

Dne 23. prosince 1994 přijal Parlament Moldavska zákon o zvláštním právním postavení Gagauzska (Gagauz-Yeri). Zákon vstoupil v platnost 14. ledna 1995 a právně formalizoval autonomii dnešního Gagauzska.

Dne 5. března 1995 se v 36 moldavských obcích konala referenda o začlenění do nového autonomního útvaru Gagauzska. Jednalo se o obce, v nichž Gagauzové tvořili více než polovinu obyvatel nebo kde alespoň třetina obyvatel požádala o konání referenda. Pro začlenění hlasovala tři města a 29 vesnic.

Proces vytvoření autonomního útvaru Gagauzska v rámci Moldavska byl de facto dokončen v červnu 1995.

Důsledky

Konflikt byl ukončen diplomatickým řešením. Gagauzská republika byla znovu začleněna do Moldavska a Gagauzsko získalo status autonomního územního celku v rámci Moldavské republiky.

Na rozdíl od Podněstří tedy konflikt neskončil vytvořením dlouhodobě neuznaného separatistického útvaru, ale vytvořením autonomie v rámci Moldavska.

Reference

Literatura

Související články Gagauzsko Gagauzové Historie Gagauzska Podněstří Válka v Podněstří Moldavsko Konflikty po rozpadu Sovětského svazu

Kategorie:Dějiny Moldavska Kategorie:Separatismus Kategorie:Události roku 1989 Kategorie:Události roku 1990 Kategorie:Události roku 1991 Kategorie:Události roku 1992 Kategorie:Události roku 1993 Kategorie:Události roku 1994 Kategorie:Události roku 1995