Miroslav Petrů (8. listopadu 1896 Dražice – 9. října 1967) byl český pedagog, chemik, soudní znalec a odborník na keramiku a porcelán.
Životopis Narodil se 8. listopadu 1896 v Dražicích u Tábora. Dětství a mládí prožil v Mladé Vožici. Jeho otec Ferdinand Petrů byl řídícím učitelem a zároveň varhaníkem. S manželkou Josefou, rozenou Pavlerovou, měli ještě dvě děti Ferdinanda a Ludmilu. Po obecné a měšťanské škole studoval reálku nejprve v Táboře, později na České státní reálce v Českých Budějovicích, kde v roce 1914 maturoval. Následně odešel do Prahy, kde studoval na Českém vysokém učení chemicko-technologického inženýrství. Studium dokončil po čtyřech letech.
Po škole pracoval jako chemik v cukrovaru v Osijeku ve Slavonii a následně v cukrovaru Horský v Kolíně. Krátce působil také jako demonstrátor na pražské vysoké škole chemicko-technologického inženýrství.
Dne 1. listopadu 1920 nastoupil na Státní odbornou školu keramickou v Bechyni. Zpočátku zde působil jako učitel, po složení druhé státní zkoušky v roce 1924 získal oprávnění vyučovat chemicko-technologické předměty jako profesor průmyslových škol. Vyučoval všeobecnou chemii, fyziku, mechanickou technologii, praktickou chemii, geologii a technicko-konstruktivní kreslení. Na živnostenské pokračovací škole učil také odborné počty, kalkulace a vzdělávací četbu. V roce 1925 se oženil s místní učitelkou Vlastou Kohoutovou. Měli dvě dcery, Soňu a Zoru. Jejich prvorozený syn Ivo zemřel v kojeneckém věku na zápal plic. Na bechyňské škole působil až do roku 1945. Dne 14. listopadu 1945 byl přeložen do funkce profesora pověřeného správou školy a od 1. října 1946 se stal ředitelem Státní odborné školy pro průmyslový porcelán v Karlových Varech, která byla předtím německou školou.
Po komunistickém převratu v roce 1948 zůstal jediným nestraníkem mezi místními řediteli škol. Kvůli svému politickému postoji čelil opakovaným udáním a prohlídkám Státní bezpečnosti. Situace ho nakonec přiměla požádat o návrat do Bechyně. Od 1. října 1948 proto znovu působil v Bechyni, tentokrát jako ředitel keramické školy. Funkci vykonával do roku 1954. Ani poté však ze školy neodešel. Přestože měl chatrné zdraví, pokračoval ve výuce, protože za něj nebyla odpovídající odborná náhrada. Po odchodu do důchodu dokonce učil ještě do roku 1965.
Působil také ve Vědecko-technické společnosti, kde pracoval v komisi ústřední sekce. Byl pověřován odbornými přednáškami a recenzováním učebnic. V létě 1926 absolvoval odbornou praxi v proslulé porcelánové manufaktuře ve francouzském Sèvres.
V Bechyni se zapojoval do řady kulturních a společenských aktivit. Byl členem pěveckého spolku Lužničan, spolupracoval při dirigování sboru, působil v divadelním souboru Sokola a vedl místní kino Kino Bechyně, a to bezplatně. Věnoval se také filatelii, šachu a myslivosti. Příležitostně psal básně, pamflety a reklamní slogany. V soukromí během Silvestra 1944 vytvořil satirický pamflet ostře namířený proti nacistickému Německu a jeho představitelům. Před rokem 1939 byl členem Národně demokratické strany. Zemřel 9. října 1967 po dlouhé a těžké nemoci.
Odpor proti nacismu Během druhé světové války se zapojil společně s dalšími místními Sokoly do pomoci generálu Slunéčkovi, veliteli partyzánské jednotky Alex, který se v Bechyni ukrýval.
Reference
Kategorie:Čeští soudní znalci Kategorie:Čeští chemici Kategorie:Čeští středoškolští pedagogové Kategorie:Absolventi ČVUT Kategorie:Osobnosti sokolského odboje během druhé světové války Kategorie:Narození v roce 1896 Kategorie:Narození 8. listopadu Kategorie:Narození v okrese Tábor Kategorie:Úmrtí v roce 1967 Kategorie:Úmrtí 9. října Kategorie:Muži