Kaple svatého Jana v Ligetu (francouzsky Chapelle Saint-Jean du Liget) je bývalá středověká rotunda nacházející se na katastru francouzské obce Sennevières v departementu Indre-et-Loire v regionu Centre-Val de Loire ve střední Francii. Celý památkový objekt podléhá nejvyššímu stupni státní ochrany a na seznam historických památek byl zapsán v roce 1862. Samotná budova je od roku 2007 v majetku obce Sennevières.
Kaple byla vybudována pravděpodobně kolem poloviny 12. století, přesné datování v rozmezí několika desetiletí však zůstává předmětem vědeckých diskusí. Tato chronologická nejasnost s sebou nese také nejistotu ohledně toho, který řeholní řád – zda benediktini, nebo kartuziáni – svatyni původně založil. V odborné literatuře je zpochybňováno i její zasvěcení svatému Janovi, které se podle novějších interpretací mohlo původně vztahovat k jinému objektu v okolí. Až do Velké francouzské revoluce byla kaple pevnou součástí a dependencí kartuziánského kláštera v Ligetu (Chartreuse du Liget). Během revolučních let byl objekt, tehdy již v dezolátním stavu, vyvlastněn, odprodán do soukromých rukou a následně jej získal francouzský stát. Ten v šedesátých letech 19. století inicioval rozsáhlé památkové restaurátorské práce.
Původní půdorysné uspořádání kaple bylo velmi neobvyklé. Sestávalo z centrální rotundy, před níž byla představěna podélná loď. Tento koncept stavbu výrazně přibližoval podobě chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, jak jej popsali raní účastníci křižáckých výprav. Do současnosti se však z původní stavby dochovala pouze kruhová rotunda, zatímco loď kompletně zanikla.
Vnitřní stěny rotundy byly v románském období pokryty polychromovanými freskami, které v dochovaných částech zobrazují postavy světců a biblické výjevy z mariánského cyklu. Tento malířský soubor patří k vůbec nejlépe dochovaným celkům středověkých nástěnných fresek v celém departementu Indre-et-Loire. Vzhledem k tomu, že tyto vzácné malby v současnosti podléhají postupné degradaci, je kaple trvale uzavřena pro veřejnost a přístupná bývá pouze při zcela výjimečných příležitostech.
Lokalizace a toponymie náhled|Celkový pohled na románskou rotundu kaple svatého Jana situovanou na mýtině v Lochesském lese Kaple leží na samotné administrativní hranici obcí Chemillé-sur-Indrois a Sennevières, celou svou plochou však spadá do katastru druhé jmenované. Nachází se necelých 900 metrů jihozápadně od mateřského kláštera v Ligetu a přibližně 150 metrů jihovýchodně od silnice D 760 vedoucí z Loches do Montrésoru. Minimálně do 17. století se tato historická cesta vinula po odlišné trase a míjela kapli z jižní strany. Objekt je situován uvnitř rozsáhlého Lochesského lesa (Forêt de Loches) na lesní mýtině, kde v minulosti fungovala stará klášterní cihelna, jež rovněž patřila kartuziánům. Všechny tyto stavby se nacházejí na dně a přilehlých svazích téhož údolí. V těsné blízkosti kaple vyvěrá přírodní studánka, která byla až do roku 1870 cílem pravidelných farních poutí. Celá budova vykazuje specifickou orientaci, která směřuje od jihozápadu (kde stávala zaniklá loď) k severovýchodu, kde je v rotundě proraženo osové okno.
Původ toponyma „Liget“ není v případě této kaple a tourské kartuzie spolehlivě doložen; v latinské podobě Ligetum se poprvé objevuje v listině z roku 1172. Historik Albert Philippon se v roce 1934 na základě starších pramenů domníval, že slovo Liget by mohlo být zkomoleninou středověkého výrazu lige, který označoval lenní závislost a podřízenost. V tomto případě by název odkazoval na původní vazbu tohoto pozemku k mateřskému opatství ve Villeloinu, pod které toto území dříve spadalo.
Samotné zasvěcení svatému Janovi zůstává předmětem odborných diskusí. Opírá se sice o interpretaci textu ze 14. století, avšak kritické čtení tohoto dokumentu naznačuje, že toto patrocinium se ve skutečnosti mohlo vztahovat ke kostelu v nedalekém opevněném klášterním dvoře Corroirie. Navíc přímé zpodobnění svatého Jana v dochované malířské výzdobě rotundy nebylo archeology spolehlivě potvrzeno. V běžné tradici však tato pozoruhodná kruhová stavba zůstává trvale zapsána jako kaple svatého Jana.
Historie Okolnosti provázející založení zdejší kartuzie a výstavbu ligetské kaple zůstávají kvůli mnoha možným interpretacím historických pramenů předmětem odborných diskusí. Níže popsaný historický vývoj stavby vychází z nejnovějších a nejucelenějších vědeckých studií. Stále se však jedná o otevřenou hypotézu, kterou mohou budoucí výzkumy dále upřesnit či pozměnit.
První poustevnické osídlení náhled|Mapa středověkých klášterních a řeholních center v jihovýchodní části historického regionu Touraine Archeologické průzkumy realizované v roce 1998 vedly k objevu fragmentů keramiky z 11. a 12. století, což dokládá, že lokalita byla osídlena ještě před samotným vztyčením kaple. Na přítomnost těchto povrchových středověkých artefaktů upozorňoval historik Raymond Oursel již v roce 1980. Je velmi pravděpodobné, že se v tomto izolovaném lesním prostoru již dříve usadili poustevníci – možná benediktini z nedalekého opatství Villeloin, pod které toto území původně spadalo.
Pozemky v Ligetu následně od villeloinského opatství odkoupil anglický král Jindřich II. Plantagenet v rozmezí let 1176 až 1183. Panovník tuto půdu daroval zdejší malé poustevnické komunitě pod podmínkou, že plně přijme přísnou řeholi kartuziánského řádu. Tento postup přesně odpovídal politické strategii, kterou panovník uplatnil o několik kilometrů dále při stabilizaci cisterciáckého opatství de Beaugerais kolem roku 1150 a u grandmontského převorství Notre-Dame et Saint-Étienne de Villiers v letech 1160–1170. Cílem těchto rozsáhlých transakcí s půdou bylo stabilní institucionální zajištění nových náboženských komunit v pohraničních lesích. Král Jindřich II. se tímto krokem zároveň pokoušel cílenou podporou nově vznikajících asketických řádů oslabit a vyvážit dosavadní drtivou hospodářskou i politickou dominanci tradičních benediktinů hlásících se ke clunyjské reformě v celém regionu.
Benediktinská nebo kartuziánská kaple náhled|vlevo|Detail jižního vstupu s pravoúhlým překladem a dochovanými stopami po odtržení obvodového zdiva zaniklé podélné lodi Přesné datum výstavby kaple i řeholní řád, který o ní rozhodl, zůstávají předmětem vědeckých sporů. Část autorů připisuje vznik budovy kartuziánům z Ligetu v období po roce 1150 – tento názor zastával v 18. století například dom Étienne Housseau. Druhá skupina badatelů naopak soudí, že se jedná o dílo benediktinů z Villeloinu z první poloviny 12. století, které vzniklo ještě před darováním celého lenního panství kartuziánům. Stavební práce byly s největší pravděpodobností zahájeny stavbou kruhové rotundy, na kterou bezprostředně navázala podélná hlavní loď, jejíž obvodové zdivo dodatečně částečně překrylo a zaslepilo rámy některých dřívějších okenních otvorů.
Chronologické zařazení vnitřních fresek je rovněž nejednoznačné. Historik Christophe Meunier nejprve navrhoval „nízké“ datování až k samotnému sklonku 12. století, avšak později své hodnocení přehodnotil a vznik maleb posunul na konec první poloviny 12. století. Tím se plně ztotožnil s názorem historičky umění Voichity Munteanu, která těmto malbám věnovala svou doktorskou práci. Bohatost ikonografického programu podle badatelů odpovídá spíše prostředí clunyjských benediktinů než asketické přísnosti a prostotě kartuziánského řádu. Dom Willibrord Witters navíc upozorňuje na listinné rozhodnutí generální kapituly kartuziánů z roku 1280, které výslovně nařizovalo ligetské nástěnné malby „nechat zmizet“. Toto přísné nařízení, které nakonec nebylo realizováno, by bylo těžko pochopitelné, pokud by autory fresek byli sami kartuziáni; dává však smysl, pokud malby vytvořili původní benediktinští poustevníci. Všechny vnitřní prostory byly v každém případě kompletně vymalovány až po úplném stavebním dokončení celé kaple, tedy rotundy i lodi. Epigrafik Robert Favreau na základě paleografického a grafologického rozboru doprovodných nápisů klade vznik fresek do let 1170–1180.
Klášterní kostel a následný úpadek Staré písemné prameny, zejména výtah z klášterního nekrologia z 15. století, který je však zatížen chronologickými chybami, naznačují, že kaple původně sloužila jako hlavní svatyně pro takzvaný horní dům kartuzie, kde žili mniši-otcové věnující se studiu a opisování knih. Později přešla do správy spodního dvora, kde sídlili laičtí bratři pověření manuální a zemědělskou prací. Tento účel plnila až do 13. století, kdy hospodářský dvůr získal vlastní nový kostel. Je dokonce možné, že kartuziáni původně zamýšleli vybudovat celý horní mnišský dům přímo kolem této kaple, což by vysvětlovalo dodatečné kapacitní rozšíření stavby o podélnou loď, než od tohoto záměru z neznámých důvodů upustili.
náhled|Historický stav kaple na archivním akvarelu Aymara Pierre Verdiera z roku 1850 zachycující památku jako zříceninu K úplnému opuštění kaple došlo pravděpodobně v průběhu 16. století. Na pozemkových plánech a mapách ze 17. století je památka zachycena již jako silně zdevastovaná. Dvě dochované akvarelové malby z roku 1850 od Aymara Pierre Verdiera zobrazují objekt v troskách: chybějící střecha odkrývala vnitřní klenbu, západní průčelí bylo kompletně vybourané a otevřené do krajiny a obvodové zdivo zarůstalo divokou lesní vegetací. V roce 1862 byla kaple prohlášena za historickou památku. Následně byly pod vedením architekta Verdiera zahájeny rozsáhlé státní záchranné práce. Přesné období demolice podélné lodi, která rotundě ze západní strany předcházela, není známo, stalo se tak však prokazatelně před rokem 1850, neboť na Verdierových akvarelech z tohoto roku již tato část stavby zcela chybí.
Kaple byla majetkem kartuziánů z Ligetu až do Velké francouzské revoluce, po níž přešla do rukou soukromých vlastníků, včetně rodiny, která vlastnila samotný areál zrušené kartuzie. V roce 1851 budovu odkoupil francouzský stát. Státní správa v roce 2007 objekt prodala do vlastnictví obce Sennevières, která správu a turistický provoz delegovala na regionální svazek obcí Loches Sud Touraine.
Vzácné románské fresky prošly v novodobé historii třemi restaurátorskými kampaněmi. První dvě proběhly mezi lety 1851 a 1925 a následně v šedesátých letech 20. století. V roce 2009 byly fresky kompletně zrestaurovány a zakonzervovány pod odborným dohledem Arnauda de Saint-Jouan, hlavního architekta památkového úřadu Bâtiments de France. Za účelem ochrany vnitřního mikroklimatu před nevratným poškozením je kaple pro veřejnost otevřena pouze výjimečně. Nahlížení do rotundy je trvale umožněno jen skrze ochrannou mříž osazenou za vstupními dveřmi.
Architektonické uspořádání a vnější dekor
Konstrukce rotundy a zaniklá loď náhled|Pohled na románskou kapli v Ligetu od jihu s patrným kruhovým tělesem rotundy a dochovaným torzem obvodových zdí zaniklé podélné lodi Současná stavba sestává z kruhové rotundy, k níž byla na západní straně původně přisazena podélná loď, která však v minulosti zanikla. Do dnešních dnů se z ní dochovaly pouze počátky obvodových zdí v místech jejich napojení na těleso rotundy. Monumentální triumfální oblouk, který obě prostory propojoval, byl během rekonstrukčních prací v 19. století kompletně zazděn a do nově vzniklé dělicí stěny byl proražen současný půlkruhový vstupní portál.