náhled|upright=0.6|Aquila z mramoru Aquila (latinsky, tj. česky „orel“) byl reprezentativní a částečně náboženský symbol ve starověkém Římě, zejména sloužil jako znak římských legií. Každá z legií si nesla standartu se svým vlastním orlem. Standartu s orlem nesl legionář zvaný aquilifer („orlonoš“). Aquila jako symbol představovala stejně jako Aetós Diós (Diův orel) orla nejvyššího boha Jova, vládce bohů v římském náboženství, který byl současně považován za „otce římského státu“. Orel měl tedy částečně i náboženský význam a vojenská standarta musela být za každou cenu chráněna vojáky před nepřítelem. Její případná ztráta byla považována za mimořádně vážnou potupu a hanbu pro celou legii. V Teutoburském lese (roku 9 n. l.) ztratil Řím celkem tři legie včetně jejich drahocenných orlů. Římané v následujících deseti letech usilovali o odvetu za tuto porážku a zároveň o navrácení tří ztracených orlích insignií.
Do současnosti se nedochovaly žádné z vojenských orlích standart římských legií. Objeveny byly pouze římští orli jako sochy nebo na mincích, kde představují symbol císařské vlády, nebo jako součást římských náhrobků.
Symbol orla nevymizel ani po přijetí křesťanství a zániku impéria. Byl používán nadále, byť s pozměněným významem, během počátků Byzantské říše a byl inspirací pro pozdější orlí symboly a znaky. Orlici jako císařský znak později používala také středověká Svatá říše římská.
V roce 1804 zavedl původního antického orla Napoleon Bonaparte jako erb svého rodu a také znak Grande Armée. Spojené státy americké a řada jejich federálních úřadů (CIA, NSA atd.) využívají znak orla obdobným způsobem, jen s tím rozdílem, že se jedná o orla bělohlavého.
Galerie
Reference
Související články Aquila Aetós Diós Říšská orlice Orel (heraldika) Byzantské vlajky a insignie Starověké římské náboženství
Kategorie:Symboly Kategorie:Římská mytologie Kategorie:Starověké římské náboženství Kategorie:Ikonografie