Sancho I. Navarrský zvaný též Silný (asi 1157 – 7. dubna 1234) byl navarrský král (1194–1234). Užíval též titulu španělského císaře (Optime imperator, doslovně "výborný císař"), aby naznačil své dominantní postavení mezi panovníky na Pyrenejském poloostrově (užíval španělského císařského titulu jako druhý v historii, po Alfonsu III. Asturském). Odtud řazení I.
Rodina Byl členem dynastie Jiménezů a synem Sancha VI. Navarrského (jako navarrský král je řazen jako Sancho VII.) Jeho matkou byla Sancha Kastilská. Sanchova mladší sestra Berengarie se v roce 1191 provdala za anglického krále Richarda Lví srdce. Stalo se tak během Richardově účasti na třetí křížové výpravě. Francouzi pak využili Richardova zajetí v Německu a obsadili některé klíčové pevnosti plantagenetských panství. Byl to právě Sancho I., tehdy ještě princ, který v Richardově nepřítomnosti oblehl Francouzi zabrané hlavní sídlo. Když se Richard v roce 1194 vrátil do Anglie, převzal Sanchovu roli. Ten byl právě v té době navíc nucen se vrátit do Navarry po zprávě o smrti svého otce. S Angličany měl nicméně Sancho výborné vztahy i později, s Richardovým nástupcem Janem Bezzemkem uzavřel důležitou spojeneckou smlouvu.
Panování Po nástupu na trůn se soustředil na válčení. Dorazil pozdě v bitvě u Alarcosu v roce 1195, čímž narušil dobré vztahy s Alfonsem VIII. Kastilským. Následný střet vedl k tomu, že Sancho zpustošil Soriu a Almazán a Alfonso musel ustoupit a přijmout Tarazonský mír.
Poté Sancho podnikl výpravy proti Murcii a Andalusii. Mezi lety 1198 a 1200 uskutečnil vojenské tažení v Africe, a to ve službách Almohadů, jejichž pomoc potřeboval proti Kastilii. Alfonso VIII. Kastilský a Petr II. Aragonský využili jeho nepřítomnosti a vpadli do Navarry, která tak přišla o provincie Álava, Guipúzcoa a Biscay. Po návratu Sancho ztracená území nedobýval a potvrdil aktuální stav Guadalajarskou smlouvou (1207).
Tato mírová smlouva umožnila velké sjednocení křesťanských panovníků v bitvě u Las Navas de Tolosa v roce 1212, kde se postavili almohadskému vládci Muhammadu al-Nazirovi. Sancho v bitvě sehrál rozhodující úlohu, když vedl útok, který prorazil osobní stráž kolem chalífova stanu a poté chalífu zabil. Podle legendy byli strážci stanu spoutáni řetězy, a proto byly následně propojené řetězy umístěny do navarrského erbu.
V letech 1219–1220 se Sancho zúčastnil křížové výpravy proti Requeně.
Sanchovy vztahy se zeměmi severně od Pyrenejí byly výrazně lepší než s kastilskými. Několik pyrenejských hrabství se prohlásilo za jeho vazaly. Uzavřel spojeneckou smlouvu s Jakubem I. Aragonským. V roce 1231 s ním dokonce podepsal smlouvu, podle níž ten, kdo přežije druhého, zdědí jeho království, ale tato smlouva nikdy nebyla naplněna, přestože Sancho zemřel bezdětný (Podle Karla z Viany měl syna se svou druhou manželkou, který zemřel při nehodě, když mu bylo 15 let). Za jeho nástupce na navarrském trůnu byl vybrán jeho synovec Theobald I. Navarrský, původem Francouz.
Odkaz Byl znám jako milovník a sběratel knih. Kronikář Alberic of Trois-Fontaines tvrdil, že jeho knihovna měla 1,7 milionu svazků, což je však považováno za nadsazený odhad.
Židovská komunita měla za jeho vlády nejvíce práv v celé Evropě. V této tradici pokračovaly i jeho následovníci na navarrském trůně.
Byl znám vysokou postavou. Odborníci, kteří ve 20. století zkoumali jeho pozůstatky, odhadli jeho výšku na 220 cm, což bylo ve středověku mimořádné ještě více než dnes.
Reference
Kategorie:Navarrští králové Kategorie:Úmrtí 7. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1234 Kategorie:Muži Kategorie:Osoby s nejistým datem narození